Co je nového

Poslední novinky v FK Jeseník

  • V sobotu 27.12. se na jesenické „umělce“ konal další ročník tradičního a dnes již legendárního turnaje Bečka cup, v němž se potkávají současní a bývalí hráči i příznivci jesenického fotbalu. Výsledky nejsou podstatné, podstatné je, že všichni zúčastnění přežili. Fotogalerie zde. (by oskarphoto)…
  • V pondělí 29.12. zasedal naposledy v tomto roce výkonný výbor FK Jeseník. Předseda klubu Tomáš Bříza zhodnotil uplynulý rok jako úspěšný a nařídil, aby příští rok byl ještě lepší, nebo alespoň stejně dobrý.
  • Na posledním zasedání výboru měli zúčastnění za úkol uhádnout z hlavy celkový počet branek, které nastřílela všechna jesenická mužstva v mistrovských a pohárových utkáních podzimní sezony. Jistě není překvapením, že nejblíže ke správnému počtu 445 gólů byl předseda Bříza. Ne nadarmo je předsedou. Za peněžitou výhru poté pohostil zbývající členy výboru, které tím utvrdil ve všeobecném mínění, že je to muž na svém místě.
  • Vedení klubu na zmiňované schůzi diskutovalo také o nelichotivé situaci Tomáše Rosického v Arsenalu. Jelikož se sekretář dobře zná s agentem Paskou, padl návrh, aby vyvolal v lednovém přestupním období jednání o případném příchodu Rosického do Jeseníku, což vedení klubu po delší diskuzi odsouhlasilo. Ota Kroš navrhl jako podmínku angažování, že Rosický vezme jako vedlejšák trénování některé mládežnické kategorie. Hlavní slovo však bude mít trenér Ševčík, který zváží, zda se mu tento hráč typologicky hodí do koncepce.
  • Na Silvestra dopoledne se konala na stadionu také již tradiční akce: Silvestrovské derby mladších žáků U-13 proti jejich tatínkům. Kvalitní utkání skončilo až po dlouhých a vášnivých diskuzích nerozhodně 8:8. Tatínkovskou sestavu posílily dvě výrazné osobnosti – trenéři přípravek pan Vyvážil a pan Salva. Druhý jmenovaný byl nejlepším nahrávačem týmu a jeho pohyb před brankou připomínal fotbalové Labutí jezero. Nejlepším hráčem tatínkovského mužstva však byl pan Bouchal, který ukázal na pravém beku neuvěřitelný výkon a zastínil i mnohem věhlasnější jména. Nejlepším střelcem týmu byl samozřejmě pan Tulis, který dal čtyři nádherné branky a svojí hrou přiváděl mladší žáky jen k bezradnému kroucení hlavou. Poslední akce utkání v posledních vteřinách přinesla životní sprint pana Bučka a jeho nezištný centr na pana Salvu, který před brankou prosadil kila a dal zcela regulérní gól. Ten však nepochopitelně nebyl uznán a znovu se ukázalo, jak fotbal umí být nespravedlivý. Na penalty vyhráli zaslouženě mladší žáci, protože pan Malysa v brance tatínků je sice fenomenální gólman, což v tomto utkání znovu dokázal, ale pokutové kopy nikdy nebyly jeho doménou a navíc branku U-13 hájil jeho syn, který ho v této disciplíně jednoznačně zastiňuje.

Tomáš Bříza

Vánoční rozjímání s předsedou Fotbalového klubu Jeseník.

Pane předsedo, můžeš našim čtenářům přiblížit okolnosti, za kterých jsi se v září 2013 stal předsedou FK Jeseník?

Nikdy jsem netoužil po funkci předsedy fotbalového klubu a ani jsem nevěděl, co všechno to obnáší. Předsedou klubu jsem víceméně z nouze, protože se nenašel vhodný přijatelný kandidát. Jediným byl tehdy trenér dorostenců Pavel Rücker, a ten byl pro některé lidi nepřijatelný. Ne snad proto, že by na to neměl, ale zkrátka proto, že není nijak spjatý s klubem, přišel zvenčí, nikdo ho tady neznal a byl by to velký krok do neznáma. Já jsem to zprvu ani nevěděl, že Pavel se vyslovil, že chce dělat předsedu. Zavolal mi to Milan Novák do Německa a v podstatě mě přesvědčil, že mám kandidovat.

Jako obvykle se ale objevily okamžitě hlasy, že někdo někoho vyšachoval ze hry, a podobně. Takže jak to bylo?

Pavlovi Rückerovi se vysvětlila situace a důvody, proč by nebylo vhodné, aby on byl předsedou. On to dělat chtěl, já to dělat nechtěl, takže se navrhlo, že Pavel bude místopředsedou a po nějaké době, až se více dostane do povědomí fotbalové veřejnosti, tak si ty pozice třeba vyměníme, nebo já úplně vedení opustím a on to převezme jako hlavní. Na tohle ale bohužel nepřistoupil a nakonec z klubu úplně odešel. Je to velká škoda, protože určité dobré fotbalové kontakty má a hlavně to je výborný trenér.

Hlavní kvalifikací předsedy by tedy měla být spjatost s klubem?

To ne, ale měl by to_DSC0243 být člověk, který má k Jeseníku a k fotbalu v tomto městě nějaký dlouhodobější vztah. Dnes je ale situace taková, že jsme rádi za každého člověka, kdo chce ve volném čase cokoliv dělat pro fotbal. Nemůžeme si vybírat, koho chceme a koho tady nechceme, tak to nefunguje, i když si spousta lidí stále myslí, že vedení klubu je uzavřený spolek, který si hraje na svém písečku. Naopak, každého, kdo přijde a má co nabídnout, tady vítáme.

Jaký je tedy vztah Tomáše Břízy k jesenickému fotbalu?

Jsem odchovanec, od roku 1976 jsem hrál za žáky TJ RD Jeseník a nikdy jsem nebyl v žádném jiném klubu.

Tvoje fotbalová kariéra předčasně skončila kvůli zranění kolena, je to tak?

Ano, v šestadvaceti letech, v roce 1996. Hráli jsme zimní přípravu ve Velkých Losinách a přetrhal jsem si vazy v koleně. Zkoušel jsem se ještě vrátit, ale už to nikdy nebylo jako dřív.

Ve fotbale jsi se potom angažoval i díky tomu, že tady hraje odmalička tvůj syn Adam….

Spíš jsem jen tak vypomáhal, hlavně kvůli pracovnímu vytížení jsem se fotbalu nemohl nikdy naplno věnovat. Trenérům Krobotovi a Jáněmu jsem chvíli dělal vedoucího mužstva. Ale jinak žádné funkcionářské zkušenosti nemám.

Když jsi tedy kývl na post předsedy klubu, neměl jsi ponětí o tom, co to obnáší?

Hned na začátku jsem upozornil na to, že nemohu klubu věnovat tolik času. Čtyři dny v týdnu jsem v Německu a tu každodenní práci a organizaci musejí převzít jiní. Proto jsem rád, že máme Aleše Salvu, sekretáře a nyní i správce stadionu. I když ho někteří považují z různých důvodů za kontroverzní osobu, já si nedovedu představit fungování klubu bez něj a momentálně nevím, kdo by ho nahradil. A pak je tady samozřejmě Karel Zelinka, který přijal pozici místopředsedy. Bez něj by to už vůbec nešlo.

Mluvíš o konkrétních lidech ve vedení klubu se stoletou tradicí. Ten klub fungoval před nimi a bude snad fungovat i po nich…

Klub, to jsou lidi. A my ty lidi dnes nemáme. Je taková doba. Oslovím kohokoliv z generace mých spoluhráčů a nikdo nemá zájem cokoliv pro fotbal dělat. Oslovíme někoho ze starších, kteří už jsou třeba i v důchodu a narážíme na stejný nezájem. Znovu se k tomu vracím, ale to je nejpalčivější problém současného fotbalu – nedostatek schopných, ale hlavně ochotných lidí, kteří ten sport mají rádi a chtějí mu věnovat trochu svého času.

Pojďme rekapitulovat: co se od tvého vstupu do vedení klubu povedlo?

Jsem pyšný na to, jaké se tady v současnosti vytvořilo mužstvo mužů. Podstatné je, že kromě Martina Hanzlíka jsou všichni našimi kmenovými hráči. To je důležitá věc, protože Jeseník nikdy nešel a nepůjde cestou velkých nákupů či drahých hostování. Jak ukazují případy z okolí, je to krátkozraké a dlouhodobě to nemůže nikdy fungovat. Z fotbalového klubu se pak stává jedna velká díra na peníze a i když za klubem stojí úspěšní podnikatelé nebo velká firma, je to jen házení peněz do té díry. A nikdy ji nemůžou ucpat. Nejenže si to Jeseník nemůže dovolit, ale myslím si, že by nás to ani takhle nebavilo.

Co tam máš dál za úspěchy?

Zvedl se dorost, i když určité problémy stále přetrvávají. Ale když si vzpomenu na loňskou zimu, kdy jsme dokonce zvažovali, zda vůbec budeme schopni dohrát soutěž, tak teď tahle kategorie stojí na mnohem pevnějších základech. Je to hlavně zásluha trenérů Ladi Vyvážila a Ríši Zrníka, kteří to postavili na nohy.

S dorostem ovšem souvisí znovuotevření otázky jesenického B-mužstva, protože pokud se udrží současný stav „áčka“, pak končící dorostenci se budou horko těžko prosazovat v mužské kategorii.

Ano, to budeme v nejbližší době řešit. Pokud ale budeme uvažovat o obnovení „béčka“, pak v žádném případě nesmí fungovat tak, jako tomu bylo před pár lety. A tady se zase vracím k nedostatku trenérů a funkcionářů. Budeme-li mít dostatek hráčů pro béčko, budeme k nim mít i fundované vedení? Už dnes máme obrovské problémy naplnit trenérské obsazení ke stávajícím týmům a se vznikem dalšího mužstva přicházejí nové starosti, kdo a jak to povede. Druhou cestou je samozřejmě možnost systémové spolupráce s jinými kluby, kam bychom mohli na rozjezd zařadit naše dorostence přecházející do mužů. Česká Ves se zabydluje v I.A třídě, Písečná či Žulová hrají I.B třídu, to jsou možnosti. Jak říkám, debata na toto téma ve vedení právě začala.

Obraťme původní otázku: co se v době tvého předsedování nepovedlo?

Áčko nepostoupilo do krajského přeboru. To považuji za velký neúspěch. Když jsem nastoupil, stihli jsme tak akorát přesvědčit Honzu Minku, aby neprodlužoval hostování ve Zlatých Horách a vrátil se do Jeseníku. Byl to první stavební kámen nového mužstva. Ale podzim ukázal, že to nestačí a ta ztráta, kterou jsme nabrali, se stala rozhodující. Chyběla zkušenost, kterou přinesl až na jaře Kuba Karakasidis.

Z mimosportovních neúspěchů asi zmíníš mizerné zázemí…

Ano, to je ale běh na dlouhou trať. Jsem rád, že si Karel Zelinka vzal za své, že tady vybuduje nové kabiny, což rozjelo už předchozí vedení. A Karlovi v tom maximálně věřím.

Jaká je momentálně ve věci nových kabin situace?

Budeme podávat žádost o dotaci, tuším, že už čtvrtou. Ale podařilo se navázat určité kontakty, které by nám v tom mohly pomoct, protože tak, jak jsme dosud dávali žádosti o peníze, tak to klidně můžeme dělat dál, a stejně se nic nestane. Zatím je předčasné o tom hovořit, na jaře budeme vědět víc.

Co říkáš na mládežnický fotbal a obecně na zájem, či spíš nezájem dětí?

Pokles zájmu o fotbal je bohužel dlouhodobý trend. Když já jsem byl děcko, tak se dělaly nábory, které skutečně řešily výběry, kdo má na to, aby hrál fotbal. Dnes jsme rádi za každého nového člena. Neznám konkrétní situaci v jednotlivých mládežnických týmech, ale vím, že to není dobré. Mládež je základ té pomyslné pyramidy, jejímž vrcholem je mužstvo mužů. My dnes považujeme skoro za samozřejmé, že v áčku máme prakticky samé odchovance, ale ono to bohužel v budoucnu tak samozřejmé nebude.

Co může klub udělat pro zlepšení zájmu dětí o fotbal?

Perfektní akcí byl říjnový nábor mládeže, kam přišly děti ze školek a prvních tříd. Tyto akce musíme opakovat častěji, nespoléhat se jen na organizaci ze svazu, ale udělat to i ve vlastní režii. V Jeseníku sice je více dětí než na vesnici, ale je tady také více sportovních klubů a různých sportů, se kterými se v podstatě pereme o přízeň dětí. Naší výhodou určitě je to, že fotbal stále patří do kategorie levných sportů. Když to srovnáme třeba s tenisem nebo lyžováním, tak náklady na fotbal jsou pro rodinu minimální.

Zajímají mě vztahy s okolními kluby. Bude tyto vztahy Jeseník vylepšovat?

Není to úplně nejhorší. Ale víme, že Jeseník je v některých obcích brán jako ten, který se chová povýšeně. Ať se v minulosti stalo cokoliv, je nutné s námi mluvit. Vytáhněte klidně staré křivdy, omyly, buďte naštvaní, ale mluvte s námi. Uvedu příklad z podzimu: na zasedání našeho výboru přijel předseda Lipové, aby nám řekl, že se mu nelíbí komunikace ohledně hostování žáků. Popsal problém, vyjasnili jsme si situaci, proč a jak se to stalo, a domluvili se, že odteď to bude fungovat jinak. Garantuju, že na nás se může spolehnout. Současné vedení Jeseníku žádné dohody porušovat nebude.

Nemají oddíly na vesnicích pravdu? Jesenická mládež vždy stavěla na tom, že stahovala nejlepší hráče z okresu. Pokud má někde trenér akorát jedenáct hráčů pro žákovský tým a tři z nich mu řeknou, že jdou do Jeseníku, pak je to pro něj neřešitelný problém…

My se s tím ale potýkáme taky, nám děti utíkají do florbalu či lyžování a nic s tím nenaděláme. Na prvním místě je vždy slovo rodičů. A pokud oni řeknou ano, my chceme, aby náš kluk hrál fotbal v Jeseníku, pak to musíme všichni respektovat a není to přece vina FK Jeseník. Ve Vítkovicích teď hostuje jeden z našich nejlepších dorostenců Kuba Řezníček, hraje dorosteneckou ligu a i když by se nám tady ohromně hodil, ani ve snu by nikoho nenapadlo, přesvědčovat rodiče, či nadávat Vítkovicím, že nám ho berou. Protože dobře víme, že buď se nám vrátí jako hotový kvalitní hráč s velkým potenciálem, nebo půjde do vyššího fotbalu a potom z něj budeme profitovat finančně. Totéž platí třeba o Šumperku, kam také dojíždějí naši nejlepší žáci a dorostenci hrát vyšší soutěž. A úplně stejně přece funguje fotbalová mládež v Jeseníku. Jestli má kluk na to, aby hrál žákovský krajský přebor, tak je nesmysl, aby hrál na vsi okres. Pro mateřský klub je to jen dobře.

Jak je na tom fotbalový klub ekonomicky? V posledních letech ty informace o zajištění klubu nebyly zrovna optimistické…

Situaci za předchozího vedení mám jenom zprostředkovanou, ale z toho, co vím, jsme na tom teď lépe. Neříkám dobře, ale lépe. Hospodářská krize je snad u konce, podniky se pomalu začínají zvedat a pozitivněji reagují na sponzorskou spolupráci. Další věc je, že se už za minulého vedení omezily výdaje a nové vedení je zatím nevrátilo na původní systém. Takže trenérské honoráře jsou dnes nižší, nevyplácíme cestovní diety ani odměny hráčům A-mužstva. Co se týká sponzorů ze soukromé sféry, podařilo se navázat některé nové kontakty a přitom udržet ty staré. Poctivou práci v tom odvádějí všichni ve vedení, ale zvlášť bych chtěl poděkovat Otovi Krošovi, který má kuráž a stále elán obcházet firmy a prosit je o podporu fotbalu. Věřím, že nakloněné nám zůstane i nové vedení města, které bude udělovat granty na činnost sportovním oddílům.

S přízní sponzorů i města souvisí také určitá image klubu. Osobně se mi nezdá, že by měl fotbal v Jeseníku dobrou pověst a tak nějak tuším, čím to je. Co si myslíš ty?

Ano, pověst klubu utrpěla v minulosti různými věcmi. Řekl bych, že to jde ruku v ruce s pověstí fotbalu jako sportu, vždyť není týdne, aby se někde nepsalo o nějakém podezření z korupce, různých podvodech a podobně. Pořád je to sport, ve kterém se na vyšší úrovni točí obrovské peníze, a to samozřejmě láká různé divné lidi.

Jak bude jesenický klub měnit pověst fotbalu ve městě?

Lidi si říkají různé věci a kolikrát žasneme, co všechno se dozvídáme. Přitom v drtivé většině případů jsou to hospodské báchorky. Ale změnit nahlížení lidí na FK Jeseník, to je běh na dlouhou trať. Prvním krokem je zlepšení internetové prezentace klubu a celkové informovanosti, za což patří velké poděkování tobě. Taky chceme dořešit některé staré omyly a narovnat určité vztahy, například s rodinou bývalého předsedy pana Hapala. Bohužel ale bude ještě dlouho trvat, než dospějeme do bodu, kdy veřejné mínění v Jeseníku řekne, ano, jesenický fotbal je dobrá značka a dobrá vizitka města. Já nepotřebuju, aby nám lidi říkali, že to děláme dobře a plácali nás po ramenou. Bude mi bohatě stačit, když nám přestanou házet klacky pod nohy nesmyslnými pomluvami a výmysly.

Co je pro tebe momentálně nejpalčivější problém klubu?

Zase se k tomu vracíme: lidi, lidi, lidi. Potřebujeme trenéry pro mládež. Bez nich se můžeme stavět na hlavu, ale dobrý klub nikdy nevybudujeme. O to víc si vážím těch, kteří za mrzký peníz obětavě tráví většinu svého volného času a hlavně víkendy na fotbalovém hřišti.

Závěrečná otázka P1220864se týká výhledu do budoucnosti jesenického fotbalu. Kde bys chtěl vidět klub za pět let?

Chci stabilizovanou mládež s dostatečným počtem hráčů. Dále mužský tým v divizi. Což je přání, nikoliv cíl, protože ten nebude záviset jen na fotbalových schopnostech týmu, ale také na ekonomickém zabezpečení klubu. A samozřejmě si všichni přejeme moderní klubové zázemí s novými kabinami. A to všechno je spousta práce, takže navrhuju to povídání ukončit a jít něco dělat….

Jsou vánoce…

Samozřejmě. V tom případě přeji všem spokojené a klidné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok. Zároveň chci poděkovat všem, kdo v Jeseníku chodí na fotbal, povzbuzují a drží nám palce. Také sponzorům, že nám zachovávají přízeň a podporu. Hráčům za to, že je fotbal pořád baví a dávají mu maximum. Trenérům, že se jim věnují a tráví na hřišti svůj volný čas. Všem lidem, kteří se angažují v jesenickém fotbale, od pořadatelské služby, přes pokladníka, až po obsluhu. A samozřejmě všem svým kolegům a kamarádům z vedení klubu. Na jaře se uvidíme. Na fotbale.

Václav Keltner

6c

Seriál rozhovorů s hráči FK Jeseník spěje do pomyslné cílové rovinky. Dnes vyzpovídáme jednoho ze starších hráčů, obránce a příležitostného útočníka, čerstvého třicátníka a jednohoze dvou nejlepších pošťáků v mužstvu: Václav Keltner.

 První otázka tě možná zaskočí: jaké byly tvé fotbalové začátky?

To jsem fakt nečekal. Začínal jsem s fotbalem v sedmi nebo osmi letech v Domašově. Nic takového jako benjamínci neexistovalo, tak jsem hned byl mezi staršími žáky. Od 14 let jsem hrál v České Vsi, kde jsem taky strávil celý dorost. No a po přechodu do dospělých jsem se vrátil do Bělé.

Jak vzpomínáš nasvé mládežnické trenéry?

V Domašověmě fotbal učili Míša Gotthard a Fera Juhaňák. Snažili se tomu dát systém a věnovali se nám. Ne jak někteří trenéři na vesnicích, kteří hodí klukům balon a jdou do hospody. V České Vsi vzpomínám na pana Žáka, v dorostu pak pan Byrtus nebo pan Fedor.

Do Jeseníku jsi šel nadvakrát, poprvé na hostování a až později na přestup. Jak to tehdy bylo?

S Bělou jsme sice postoupili do I.B třídy, ale já jsem měl chuť zkusit ještě vyšší soutěž. Jeseník nabídl hostování, bylo to na podzim 2006. Zahrál jsem si krajský přebor a pak jsem se vrátil pomoct se záchranou Bělé. A o tři roky později se udělal můj přestup. S Bělou jsme sestoupili, já jsem odešel do Jeseníku a sestoupili jsme i tady.

Co tě táhlo do Jeseníku?

Chtěl jsem jít do vyšší soutěže a do lepšího klubu, i když nemůžu říct, že by to v Bělé nefungovalo. Ale v Jeseníku je to určitě organizovanější.

Jak už jsi zmínil, v tvé první sezoně po přestupu Jeseník sestoupil z krajského přeboru. Co bylo hlavní příčinou?

Prostě jsme nedávali góly a ztráceli zbytečně body. Měli jsme spoustu remízových zápasů. Ale hlavní důvod sestupu vidím v tom, že nás bylo strašně málo. Půjčovali jsme si dorostence, na tréninky se moc nechodilo. Na hřišti snaha byla, určitě to nikdo nevypouštěl, ale s blížícím se koncem bylo jasné, že asi spadneme a už nebyla vůle s tím něco dělat.

Trenér Ševčík dnes má z čeho vybírat, ale zase je větší konkurence….

To sice ano, ale dobrý krok svazu bylo zavedení střídání pěti hráčů. V Jeseníku je teď třeba šestnáct kluků, kteří by v jakémkoliv mužstvu našich soupeřů hráli v základní sestavě a byli by tam oporami. A tady musejí jít někteří na lavičku. Za sebe můžu říct, že by mě asi odrazovalo jezdit na zápasy a celé to prosedět. Díky pěti střídáním je velká pravděpodobnost, že si zahrají všichni.

V minulosti jsi nastupoval ve středu obrany, ale taky jako hrotový útočník. Kde ti to víc vyhovuje?

Nejlíp se asi cítím na stoperu. Ale přes Davida Macuru a Kubu Karakasidise se do sestavy nedostanu, takže beru i to, když mě trenér dá na beka. A do útoku chodím jako varianta na rozbíjení.

Trenér tě hodnotí jako nejlepšího hlavičkáře. Libuješ si v těch vzdušných soubojích?

Tak libuji…. Řekl bych spíš, že se jim nevyhýbám. Snesu dost, dost toho taky rozdám. A snažím se z toho udělat svoji výhodu.

Na podzim jsi mimo jiné dostal červenou kartu v Rapotíně, co se stalo?

Pozdě jsem zareagoval, on byl rychlejší a dostal se přede mě. Byl to reflex, nechtěl jsem ho dostat do šance. Podobně reflexivně jsem reagoval třeba na jaře v Šumvaldu, kde jsem dostal červenou na konci, když už jsme vedli 5:0. Zpětně vím, že to byla velká chyba, protože v Rapotíně bychom v plném počtu určitě neprohrál, i kdybych toho hráče v šanci nechal a on dal gól. Takhle to musel Ševa přeskládat, Peťa Glac zůstal sám odříznutý v útoku a naše ofenziva byla ztracená.

Sleduješ svůj mateřský klub? Co říkáš na jarní sestup Bělé?

Zažil jsem to tam taky, i když tehdy bylo to mužstvo jiné. Roman Burkuš, Luboš Plšek, Luboš Samek a další opory byly tenkrát v nejlepším věku, my mladí jsme to dobře doplňovali. Ale zjistili jsme, že za kopcem nás pokaždé řežou, už dopředu jsme tam jeli poražení. A doma se pořádný fotbal hrát nedá, kvůli příšernému hřišti. Každý, kdo hrál v Bělé, to potvrdí, že to hřiště je hrozné. Co vím teď, tak I.B třídu chtěli hrát hlavně mladí. A dopadlo to špatně.

V Jeseníku jsi třetím nejstarším hráčem v kádru. Považuješ sám sebe za fotbalového veterána?

 Věkem ano, ale nejsem jesenický veterán. Začínal jsem tady s kluky, kteří současně přicházeli z dorostu a byl jsem stejný nováček jako oni. Nepovažuju se za vysloužilého hráče a to, že patřím k nejstarším, je dané tím, že jsem máme hodně mladé mužstvo, Loni na podzim jsem tady byl nejstarší hráč a to mi bylo devětadvacet.

Takže tvoje postavení v týmu?

I když patřím k těm starším, nemám u mladých přirozený respekt jako třeba Kuba, který když něco řekne, tak to každý bez keců udělá. Když něco řeknu já, tak to sice taky udělají, ale těch keců je kolem toho hodně a ještě ze mě mají srandu.

Nicméně vloni na podzim jsi mezi diváky způsobil velké pozdvižení, když jsi přímo na hřišti a před diváky dost ostře seřval Dana Schneidera. Co se vlastně stalo?

Zařval jsem na něho, ať se vrací. On byl otrávenej, že běhá u lajny a skoro se nepotká s balonem, tak něco sprostě odsekl a vykašlal se na to. Mně v tu chvíli ujely nervy a vynadal jsem mu. Vím, že to byla chyba, měl jsem to nechat do šatny, ale už se stalo. Potom jsem se mu omluvil. To vlastně potvrzuje, co jsem říkal, že nemám u mladších spoluhráčů takový respekt.

Jak vidíš svoji fotbalovou budoucnost?

Říkal jsem, že chci s Jeseníkem postoupit a pak můžu skončit a vrátit se do Bělé.

Krajský přebor už by tě nelákal?

Když se tam budou střídat jenom tři hráči, tak vím, že se do hry dostanu míň než teď. A upřímně, v mém věku už se mi nechce tolik cestovat, abych pak hrál pár minut. Neříkám, že chci skutečně po této sezoně skončit, ale je to jedna z možností. A hlavně nezapomeň, že tam ještě nejsme.

Nicméně určitě souhlasíš, že propásnout na jaře současný náskok by bylo trestuhodné…

Ano, jednou nohou jsme v krajském přeboru, ale stát se může cokoliv. Zranění, ztráta formy. Počítat musíme se vším.

Do bulvárníh6ao okénka s vděkem použiju otázku Honzy Minky, zda Václav Keltner upřednostňuje fotbal nebo partnerku?

Tu otázku jsem čekal, ale ne od Miňase :-).  Teď už to není taková převaha fotbalu jako dřív. Kdysi jsem měl fotbal na prvním místě s velkým náskokem. Ale teď už to tak neprožívám.

 S kým mám udělat příští rozhovor?

Tak třeba s Danem Schneiderem. Když už přišla řeč na to naše vystoupení, mohl by říct svůj pohled :-).

David Macura

Kapitán týmu FK Jeseník a zároveň nejmladší hráč současného jesenického kádru David Macura dnes slaví dvacáté narozeniny. K jubileu přejeme všechno nejlepší a posíláme malé video.

ZHODNOCENÍ PODZIMNÍ ČÁSTI

Mužstvo starší přípravky v podzimní části začalo vítězstvím ve Staré Červené Vodě pod zaskakujícím trenérem p. Marcinovem. Od druhého kola mužstvo převzal trenér Salva, který dovedl mužstvo ke čtvrtému místu po podzimní části, kdy nebýt naprosto zbytečných dvou proher v posledních dvou kolech mohlo být mužstvo ještě výše než se v současné době nachází. V průběhu podzimu mužstvo celkem lehce procházelo v soutěži, ačkoliv mužstvům nenadělovalo dvouciferné výsledky jak by se dalo od tohoto mužstva očekávat. V soutěži jsme prohráli dvouciferným výsledkem od suverénního Javorníku a v závěru utržili dvě těsné porážky od Bernartic a Supíkovic, které se tak v tabulce dostali před naše mužstvo.DSC_9001

Podzimní část sezóny jsme zakončili s touto bilanci: 11 – 8 – 0 – 3 – 67:51 – 24 (+6)

Mužstvo pravidelně chodilo trénovat a zde se učilo novým věcem, které jsme se snažili společně aplikovat i do mistrovských zápasů. Občas nám to nešlo, ale od toho jsou to teprve budoucí vycházející hvězdičky, aby se to mohli dostatečně naučit a samotné zápasy jsou pro tyto fotbalisty vždy velkým přínosem, neboť sebelepší trénink nenahradí samotné utkání. Zarážejícím zjištěním však bylo, že hráči již v tomto věku své aktivity tříští do několika zájmů a fotbalu vždy neodvádí to co by měli a tak několik utkání jsme museli odehrát v jiném složení než jsme plánovali a nebo si museli půjčovat i hráče z mladší přípravky. Velkou oporou pro mužstvo vždy byl, když nastoupil Matěj Zelinka, který pravidelně nastupuje už v kategorii mladších žáků.

V podzimní části mužstvo U-11 tvořili tito hráči.

Dominik Kroščen, David Novák, Marian Bartoš, Ondřej Formánek, Lukáš Hlobil, David Bár, Marek Majdiš, Jan Drochýtek, Vojtěch Kostka, Ondřej Tomášek, Radim Nedoma, Tomáš Baroš a Vojtěch Juřena.

Halový turnaj v Kopřivnici

V sobotu 13.prosince 2014 se naše mužstvo starších žáků vydalo na halový turnaj do Kopřivnice. Pořadatele turnaje naše mužstvo zařadilo do silnější skupiny „B“. Další překvapení na naše hráče čekalo po příchodu do šatny, kdy měli společnou šatnu s mužstvem FC Baník Ostrava. Na tom by nebylo nic divného, pokud by se nejednalo o družstvo mladších dorostenek. Kluci tak v šatně trávili více času než bylo zdrávo.

Na tento turnaj odjelo kompletní mužstvo a tak jsme v průběhu celého turnaje střídali celé pětice v tomto složení:
Balčirák – Cekuras, Bráblík, Polzer, Orel.
Bašný – Nečesal, Švajka, Zrník, Richter.
Látka – Horák, Litvík, Pospišíl, Kozel.

Na turnaji jsme postupně odehráli tato utkání:

TJ Kotouč Štramberk – FK Jeseník 1 : 1

Utkání ovlivnila rychlá inkasovaná branka v naší síti, kdy kluci ještě byli duchem v kabině s děvčaty z Baníku. Postupem času jsme zlepšili kombinace a měli i šance, ale ty jsme jako v celém turnaji trestuhodně zahazovali. V závěrečné pětiminutovce jsme stáhli hru na dvě „lajny“ a soupeře mačkali a podařilo se nám zásluhou Švajky i vyrovnat. Přes další příležitosti jsme však vítěznou branku už nevstřelili.

MFK Vítkovice „A“ – FK Jeseník 6 : 0

Ligové mužstvo MFK Vítkovice přijelo na turnaj s ročníkem 2000 a rozdělili se na dvě družstva a v turnaji jednoznačně kralovali. Se soupeřem jsme dokázali držet krok po dobu pěti minut, než jsme zbytečně inkasovali ze standardní situace a po další rychle brance bylo o utkání rozhodnut. Zde se přesně projevily všechny neduhy našeho mužstva, kdy jakmile začalo prohrávat, přestalo běhat a aktivně hrát. Jenom díky výborným výkonům našich brankařů jsme neinkasovali další branky.

TJ Sokol Fryčovice – FK Jeseník 0 : 1

Pokud jsme chtěli pomýšlet v turnaji na boj o medaile, tak jsme museli toto utkání výsledkově zvládnout. První šanci mělo naše mužstvo, ale Richter byl v zakončení nepřesný. Soupeř nastřelil během hry dvě tyče, ale branky se dočkalo naše mužstvo po akci Pospíšila s Nečesalem, kdy druhý jmenovaný zařídil vítězství našeho mužstvo v poslední minutě utkání.

FC Kopřivnice „bílí“ – FK Jeseník 0 : 0

V posledním utkání nám stačilo uhrát nerozhodný výsledek k postupu do bojů o medaile. Od úvodních minut bylo naše mužstvo lepší, ale branky jsme se nedočkali, když největší příležitosti neproměnili Polzer se Švajkou. Soupeř v tomto utkání měl z našich hráčů zbytečný respekt a soustředil se na obrannou činnost. Naše mužstvo územní převahu nedokázalo gólově zúročit.

MFK Vítkovice – FKJ 0 : 0, pok.kopy 5 : 4

V prvním semifinále jsme narazili na druhý tým ligových Vítkovic a předem musíme říct, že jsme odehráli nejlepší utkání na turnaji a pořadateli bylo toto utkání vyhlášeno jako nejlepší na celém turnaji. Do zápasu jsme vstoupili jenom se dvěma čtyřkami a soustředili se na pozornou obranu. Dařilo se nám zachytávat rozehrávku soupeře a nepouštěli ho v úvodu do velkých příležitosti. Soupeř byl techničtější a svoji převahu zúročil kolem osmé minuty, kdy měl dvě největší příležitostí, ale naši brankaři měli dobře postavené tyče. Naše mužstvo mělo také dvě dobré šance rozhodnout utkání ve svůj prospěch, ale Nečesal z přímého kopu trefil tyčku a Švajka byl v zakončení málo důrazný. Za skandování zaplněné haly dotáhlo naše mužstvo utkání k penaltovému rozstřelu. V něm byl dvakrát úspěšný Nečesal s Horákem, Bráblík dvakrát neuspěl a protože soupeř neproměnil jenom jednou, tak se radoval z postupu do finále.

FC Kopřivnice „modří“ – FK Jeseník 3 : 0 

V utkání zklamaných o třetí místo rozhodl úvod, kdy jsme udělali dvě chyby a soupeř během šedesáti vteřin rozhodl celé utkání. K ničemu nám bylo, že jsme po zbytek utkání byli lepším mužstvem, když jsme neproměňovali ani ty nejvyloženější brankové příležitosti. V závěru nás soupeř potrestal ještě při hře vabank a bylo definitivně rozhodnuto o tom, kdo skončí na turnaji třetí. Nutno dodat, že domácí tým byl po vítězství hladovější než naši hráči, kteří těžko nesli semifinálovou porážku.

Konečné pořadí: 1. MFK Vítkovice „A“, 2. MFK Vítkovice „B“, 3. FC Kopřivnice „modří“, 4. FK Jeseník, 5. TJ Sokol Fryčovice, 6. FC Kopřivnice „bílí“, 7. Fotbal Fulnek, 8. FC Baník Ostrava dívky, 9. TJ Kotouč Štramberk, 10. TJ Lokomotiva Suchdol nad Odrou.

Nejlepší hráč: Marko Stankovič – FC Kopřivnice „modří“

Nejlepší střelec: Denis Greguš – MFK Vítkovice „A“

Nejlepší brankařka: Simona Havránková – FC Baník Ostrava dívky

Cena fair play: Vojtěch Bašný – FK Jeseník

Zhodnocení turnaje:

Turnaj mužstvo dostalo jako odměnu za podzimní výsledky v krajském přeboru a nutno dodat, že jsme se zde nepotkali s nejlepší herní formou. Bylo vidět, že mužstvo už netrénuje a přechod na halu dělal některým naším oporám velké problémy. Během celého turnaje měli naši hráči potíže se zakončením brankových příležitosti. Dvě vstřelené branky během hrací doby nám sice stačily na postup do semifinále, ale je to velmi málo. Obranná fáze fungovala celkem dobře, včetně brankařů. V tabulce nejmíň vstřelených branek jme naprosto suverénně vyhráli. Jak je již výše popisováno, nejlepší utkání jsme odehráli v semifinále, kdy kluci odvedli velmi kvalitní taktický výkon a při troše štěstí jsme mohli nakonec uspět i v penaltovém rozstřelu. Hráči si musí uvědomit, že to co jim stačí na okrese, nemusí stačit při výjezdu mimo region. Dalším pozitivem je to, že mužstvo už sledoval i nový trenér pan Bašný, který k týmu nastupuje v zimní přípravě a mohl vidět jednotlivé hráče přímo v akci.

Klubové novinky

V těchto týdnech si jeseničtí fotbalisté užívají odpočinku, ale i v tomto na události chudším období přinášíme souhrnně pár informací o dění v klubu.

Člen vedeIMG_20141208_174931ní klubu Ota Kroš byl na sklonku listopadu jedním z oceněných činovníků, kteří od Olomouckého krajského svazu převzali pamětní medaili za zásluhy o rozvoj fotbalu. Slavnostního večera v Olomouci se za FK Jeseník zúčastnili také kustod A-mužstva Rüdiger Nistler, vedoucí pořadatelů Josef Hradil a sekretář klubu Aleš Salva. Za FK Jeseník měl být oceněn také Josef Skoupil, který se však slavnostního večera nemohl zúčastnit.

Starší žáci U-15 se dnes účastní halového turnaje v Kopřivnici. Podrobnosti o jejich vystoupení se dočtete již brzy na našem webu v reportáži trenéra Aleše Salvy. V lednu pojede tým na další halový turnaj do Krnova.

Karel CP1210838undrla ukončil své působení v FK Jeseník, kde v posledních letech úspěšně trénoval mládež. Dosavadní trenér mladších žáků U-13 odchází i se synem Tomášem do Mladé Boleslavi, která projevila o talentovaného jesenického hráče velký zájem a Tomáš Cundrla se od nového kalendářního roku zařadí do mládežnického střediska FK Mladá Boleslav. FK Jeseník oběma děkuje za působení v našem klubu a přeje jim do budoucna hodně osobních i sportovních úspěchů. Nový trenér U-13 ještě nebyl určen, mužstvo v současnosti trénuje dvakrát týdně v tělocvičně pod dočasným vedením Karla Zelinky.

Rüdige2cr Nistler, bývalý hráč, trenér a funkcionář a v současnosti kustod A-mužstva, je jesenickým klubem navržen na Cenu Václava Jíry, kterou Fotbalová asociace ČR každoročně uděluje vybraným osobnostem rozvíjejícím fotbal v regionech.

Jak už jsme informovali, od příštího týdne budou v prodeji klubové kalendáře na rok 2015 s fotografiemi Josefa Kavky a Karla Tulise. K dostání budou například v restauraci Na koupališti, v trafice U Klíčů nebo v kanceláři klubu na stadionu. Další distribuční místa upřesníme na našem webu.

Jedním z dlouhodobých a nedořešených cílů klubu zůstává zlepšení zázemí a celkové infrastruktury ve fotbalovém areálu, s čímž přímo souvisí také výstavba nových kabin. Právě v těchto týdnech se pracuje na žádosti o dotaci u ministerstva školství a s tím souvisí řada administrativních i legislativních kroků. Získání dotace je nezbytnou podmínkou pro zahájení výstavby nových kabin.

VE ZKRATCE:

– Vedení klubu odsouhlasilo uvolnění financí na únorové čtyřdenní soustředění A-mužstva v jesenických lázních, které poskytnou hráčům ubytování, stravování a regenerační služby.

– Město Jeseník, které je vlastníkem fotbalového areálu, provedlo minulý týden inventarizaci majetku. Úředníci města neshledali závady.

– V únoru 2015 provede specializovaná firma reatestační řízení na prodloužení platnosti hřiště s umělým povrchem v Jeseníku.

– Klub v současnosti zajišťuje dodání dalších tréninkových pomůcek mužstvům, mezi jinými například i přenosnou zeď pro nácvik přímých volných kopů.

– FK Jeseník obdržel pozvánku na veteránský halový turnaj hráčů nad 40 let do Vidnavy na 17.ledna 2015. Případnou účast a nominaci dostali na starost Milan Novák s Vladislavem Vyvážilem.

Jan Minka

S ve20clkou radostí představujeme dalšího čistokrevného odchovance klubu, který poprvé oblékl dres jesenického A-mužstva jako šestnáctiletý dorostenec. Střední záložník a tvůrce hry, čtyřiadvacetiletý Jan Minka.

Honzo, můžeš na úvod také zavzpomínat na své fotbalové začátky?

K fotbalu mě přivedl taťka, který taky hrával. To mi bylo pět let a prošel jsem v Jeseníku všemi mládežnickými kategoriemi. V benjamínkách mě vedl pan Žemba, v žácích pan Fryč a chvíli pan Vyvážil, v dorostu znovu pan Fryč, ale to už jsem zároveň nastupoval i za muže pod trenérem Krobotem.

Od malička jsi měl jasno v tom, že budeš fotbalista?

No jasně. Jiná volba nebyla. Odjakživa jsem to měl nalajnované na fotbal.

Přestože patříš mezi jesenické odchovance, velkou část své dospělé kariéry jsi strávil ve Zlatých Horách. Jaké byly hlavní důvody odchodu z Jeseníku?

V Jeseníku jsem po skončení v dorostu nastupoval na kraji zálohy, kde mě to vůbec nebavilo. Ve středu hřiště byl David Mravec, se Zdeňkem Jurišem a Broňou Mlynářem a tak byla malá šance, že bych se dostal na svůj oblíbený post. Do toho nabídly Zlaté Hory půlroční hostování a trenér Ševčík měl se mnou jasné záměry, že budu hrát uprostřed. Tak jsem to šel zkusit.

Odcházel jsi ale do nižší soutěže, Zlaté Hory tehdy hrály I.A třídu a Jeseník byl v přeboru…

To je pravda, ale zrovna ten půlrok jsme vykopali postup. Potom jsem se měl vrátit do Jeseníku. Právě jsem skončil školu a nedopadla mi tady práce, kterou jsem měl předjednanou. Ve Zlatých Horách mi pořád nabízeli místo u pana Žáčka, tak jsem toho nakonec využil a další tři sezony jsem pokračoval na hostování ve Zlatých Horách. Takže hlavní vliv na mém zlatohorském hostování měla určitě pracovní příležitost.

Je pravda, že Zlaté Hory chtěly tvůj přestup, ale Jeseník si tehdy řekl o peníze, které byly absolutně mimo realitu?

Ano, to jsem slyšel, ale neznám podrobnosti a nevím, jak to tehdejší vedení Jeseníku spočítalo. Já jsem byl ve Zlatých Horách spokojený a moc jsem neřešil, jestli jsem tam na hostování nebo jejich hráč. Takže šlo jen o to, jestli se kluby domluví. Obecně bych ale k tomu řekl, že ty vztahy klubů tady nebyly dobré, a to nemyslím jenom o Jeseníku a Zlatých Horách. Všichni, kdo tady hrají krajské soutěže, tak dobře ví, že všude kam přijedeme, tak nás řežou a dělají naschvály, nadávají nám do Poláků a podobně. A o to víc se musí tady táhnout za jeden provaz a spolupracovat. Místo toho si kluby z Jesenicka hážou klacky pod nohy. Je to velká škoda.

Na začátku loňské sezony jsi ukončil hostování a vrátil se do Jeseníku. Proč?

Především v Jeseníku se začalo budovat mužstvo, které má konečně postoupit do krajského přeboru a klub v tom počítal i se mnou a nechtěl prodloužit hostování. Druhá věc je ta, že ve Zlatých Horách se situace začala zhoršovat, klub chtěl hrát kraj s odchovanci a místními kluky, ale chyběla kvalita a fotbalově jsme šli dolů. Naopak Jeseník šel herně nahoru a hlavně se tady vytvořila vynikající parta. I to byl důvod proč jsem se vrátil.

Jak budeš na zlatohorské období vzpomínat?

Určitě v dobrém. Ze začátku tam bylo výborné mužstvo, dobré vztahy a klub fungoval na vysoké úrovni. Převažují dobré věci.

Zaujalo mě nedávné hodnocení trenéra Ševčíka, které odcituji v plném znění: „Jan Minka – pro mě nejlepší fotbalista v Jeseníku, ale všichni víme, jak to s Honzou je. Když má svůj den, tak je nezastavitelný a je radost se na něj dívat. Když ho nemá, tak je na vystřídání po čtvrt hodině. Podle mě má talent minimálně na třetí ligu.“ Takže otázka zní , jak to máš zařízené s těmi dobrými a špatnými dny?

S tím komentářem souhlasím a opravdu neumím vysvětlit, proč mi to někdy jde, a někdy nejde. Na hřiště jdu vždycky maximálně motivovaný. Ale potom se mi třeba pár věcí nepovede a najednou ztrácím chuť na další pokusy. Fakt nevím.

Dá se na tom nějak zapracovat? Existují třeba různé metody mentálních tréninků a cvičení…

Určitě bych to chtěl zlepšit a taky bych řekl, že s postupem věku se v tom lepším. Vzpomínám si, že v dorostu to se mnou bylo v tomto směru o dost horší. Souvisí to i se soupeři. S kvalitnějším soupeřem roste i můj výkon a fotbal mě baví o mnoho víc, než když tady vedeme nad Rapotínem 10:0. Proto se hodně těším na zimní přípravu, jsou tam domluvení výborní soupeři z vyšších soutěží.

A co říkáš na hodnocení trenéra, když o tobě mluví jako o hráči s třetiligovými parametry a ty tady hraješ I.A třídu?

Samozřejmě, že mě to štve a mrzí. Už dost lidí mi řeklo, že bych fotbalově měl na vyšší soutěž. Chtěl bych to zkusit, tak jako Lukáš, Broňa a další. Ale třeba to ještě přijde.

Nikdy nepřišla žádná nabídka?

Někdy v osmnácti letech se na mě vyptávali trenéři z HFK Olomouc. Byli se dívat a mluvili i se mnou, jestli bych měl zájem a tak. Ale pak to nějak vyšumělo. O jiném zájmu někoho z vyšší soutěže nevím.

Na začátku rozhovoru jsi zmínil, že jedním z důvod tvého odchodu z Jeseníku byla pozice krajního záložníka, která ti nevyhovovala. To je pro tebe opravdu tak zásadní věc?

V benjamínkách jsem hrál pravého beka. Ale od žáků jsem už byl vždycky uprostřed hřiště, na kraji to fakt neumím, nebaví mě to, hodně se tam běhá bez balonu a já potřebuji být pořád ve hře, mít balon a něco s ním udělat.

Když bys měl mluvit o tvém největším fotbalovém zážitku, co by to bylo?

Těžko říct, moc úspěchů jsem s fotbalem neměl. Asi bych dal na první místo postup s dorostem do divize. To jsme vyhráli krajský přebor, byly v tom velké emoce a prožili jsme si parádní euforii.

V minulé sezoně sis oblíbil také disciplínu ve sbírání žlutých karet. A také v uplynulém podzimu jsi jich měl na svém kontě z mužstva nejvíc. Myslíš, že tě rozhodčí nemají rádi?

No jo. Nemyslím, že by to bylo o rozhodčích. Je to zase o té povaze, prožívám to hodně a v emocích pak udělám nějakou blbost. Kolikrát si říkám, že musím zůstat v klidu, ale potom vždycky něco přijde a já mám ten svůj zkrat. Dá se to ovlivnit. Budu na tom pracovat.

Tvoje fotbalová budoucnost?

Jednoznačně v Jeseníku. Vykopat krajský přebor a pak se pokusit jít ještě výš. Pokud bych měl někam odejít, tak jedině do vyšší soutěže, kdyby ta možnost přišla.

V Jeseníku jsi hrál pod trenérem Krobotem, teď to řídí trenér Ševčík. Jak bys ty dva porovnal?

Laďa Krobot mi dal šanci ještě jako dorostenci a vlastně mě vytáhl do dospělého fotbalu. Byl to takový trenér – kamarád. Trenér Ševčík má propracovanější tréninky a dává si záležet na jejich přípravě. Nezávidím mu současné starosti, kdy tady má tolik dobrých hráčů a musí některé poslat na lavičku. Já bych ale rád zmínil i pana Biedravu a pana Silného, kteří mě vedli ve Zlatých Horách. Oba jsou to výborní trenéři a hodně mě naučili co a jak mám hrát.

Broni Mlynáře jsem se ptal na jeho tatínka, podobným osobnostním inventářem jesenického klubu je také tvoje máma. Co řík20aáš na to, jak žije fotbalem?

Jsem za to rád, líbí se mi, jak to prožívá. Má fakt velký přehled a kolikrát všichni žasneme, co všechno o fotbale ví a jaké má informace. Taky zná osobně většinu rozhodčích, často ji po mně nechávají pozdravovat. I když na ty moje karty to moc vliv nemá.

Závěrečný bulvárek: koho z vašeho týmu bys nominoval na titul Největší balič? Čili ten, který to takzvaně umí s holkama?

Adam Bříza. Ten to vždycky uměl. Ale teď má trvalý a pěkný vztah. Takže bych řekl, že je to momentálně balič na zaslouženém odpočinku. Snad se nenaštve.

On určitě ne. Děkuji za rozhovor a prosím o další jméno do našeho seriálu, včetně návrhu na otázku.

Bude to Venca Keltner. A zeptej se ho, jestli upřednostňuje fotbal nebo partnerku. Snad se nenaštve.

On určitě ne.

Bronislav Mlynář

13cV dnešním díle našich hovorů s jesenickými fotbalisty dostává slovo hráč se zkušenostmi z vyšších soutěží, kreativní středopolař a další z řady talentovaných odchovanců mládežnické líhně FK Jeseník, pětadvacetiletý vysokoškolák Bronislav Mlynář.

Broňo, jak už to tak bývá, začátek patří tvé vzpomínce na fotbalové začátky…

Tak jako většina kluků v mužstvu jsem i já začínal v benjamínkách v Jeseníku. Tady jsem strávil celou žákovskou kariéru a v mladším dorostu jsem odešel na rok do Baníku Ostrava. Po návratu jsem pokračoval v jesenickém dorostu a poslední dorosteneckou sezonu už jsme byli s Miňasem přeřazeni do mužů.

Na kterého mládežnického trenéra nejraději vzpomínáš?

V žácích nás vedl pan Vyvážil, v Ostravě mě hodně naučil pan Skalba, v dorostu nás měl pan Fryč. Řekl bych, že každý z nich mi dal něco.

Ty jsi ale, na rozdíl od zmíněného Honzy Minky, brzy po přechodu do mužské kategorie zamířil do vyšších soutěží. Jaké bylo tvé další fotbalové putování?

Bylo docela pestré. Z Jeseníku jsem šel na půl roku do Zábřehu, kde jsem si zahrál třetí ligu, potom jsem se vrátil na chvíli do Jeseníku. Následovalo hostování v Šumperku, znovu krátký návrat do Jeseníku a poslední dvě sezony zase Šumperk. Kromě toho jsem byl jeden půl rok úplně bez fotbalu.

Co se stalo?

Zjistilo se, že mám na chodidle nějaký výrůstek, vlastně mi museli zlomit nohu. aby znovu srostla. Rehabilitace trvala půl roku.

Vraťme se k tvé dorostenecké epizodě v Baníku Ostrava. Proč to trvalo jen jednu sezonu?

Těch vlivů bylo víc, tím nejdůležitějším asi škola. Také se tam změnilo trenérské vedení a já jsem přestal hrát. Vyhodnotili jsme to tak, že bude lepší vrátit se do Jeseníku.

Rovněž třetiligová štace v Zábřehu trvala jen krátce…

Ano, tam si mě vybral trenér Jáně, který v Jeseníku taky krátce působil. Všiml si mě na zimním turnaji v Šumperku, v létě jsem pak přestoupil, ale to už tam byl trenér Kubíček. Ten mě sice stavěl a na začátku sezony jsem odehrál pět zápasů, ale neměli jsme výsledky, takže ho taky brzy vyhodili. Přišel další trenér a ten věřil jiným hráčům. Skončil jsem na lavičce a po podzimu jsem přestoupil zpátky do Jeseníku.

Mnohem úspěšnější bylo tvé působení v divizním Šumperku…

Ano, v Šumperku jsem odehrál s přestávkami tři a půl roku.

Co tě motivovalo letos v létě k návratu do mateřského klubu?

Musím přiznat, že to bylo těžké rozhodování. Šumperk sice sestoupil z divize, ale to nemělo na můj odchod vliv. Rozhodoval jsem se dlouho a nakonec asi převážila touha hrát zase se starými kamarády. Vždycky jsem hrál rád v Jeseníku a nikdy jsem neutíkal. Do Zábřehu i do Šumperku jsem šel, abych to zkusil ve vyšší soutěži.

Když jsi se po letech vrátil do Jeseníku, v jakém stavu jsi našel klub?

Musím říct, že z těch období strávených v mužích Jeseníku je to teď nejlepší. A co se týká fungování klubu oproti minulé éře, řekl bych, že je to obrat o sto osmdesát stupňů. Nechci, aby to vyznělo jako kritika, ale mám pocit, že teď se to začíná ubírat správným směrem, alespoň co se tedy týká mužské kategorie. O stavu v mládežnickém fotbale nemám přehled.

Coby hráč s divizními zkušenostmi máš možnost srovnat současnou kvalitu jesenického týmu s mužstvy z vyšších soutěží. Byl by momentální Jeseník konkurenceschopný?

Pokud mám srovnat Jeseník například se Šumperkem v divizi, rozdíl je v trénovanosti a v taktice. Naše mužstvo má přirozený talent a většina hráčů by se v divizním mužstvu prosadila. Jako týmu nám chybí taktická vyzrálost, kterou mají mužstva v divizi. Proti soupeřům z I.A třídy se ta herní vyspělost nedá získat, tu můžeme nasbírat až zkušenostmi ze zápasů s kvalitnějšími soupeři. Pokud bych měl odhadnout naše možnosti ve vyšší soutěži, tak si myslím, že horní polovinu tabulky krajského přeboru jsme schopni bez problémů hrát.

Souhlasíš s hodnocením trenéra Ševčíka, že forma některých hráčů na konci podzimu klesala a největší pokles byl znát na tobě?

Ano, souhlasím. Fini13ašuju bakalářské studium, v Brně nemám čas trénovat a když se zrušily páteční tréninky, které bych jinak v pohodě stíhal, bylo jasné, že bez trénování půjdu herně dolů. Ten balon mi chybí a je to pak vidět v zápasech.

Tvůj táta byl dlouholetým aktivním funkcionářem a vždy patřil nejen k věrným a dlouholetým divákům, ale také k věrným a dlouholetým kritikům poměrů v jesenickém fotbale. Byl nebo stále je kritický i k tvé hře?

Možná to bude znít překvapivě, ale ke mně nikdy kritický nebyl. Spíš se vždycky snažil mi poradit a vždycky jsem se mohl spolehnout, že mě podpoří.

Oblíbený bulvární závěr bych rád stočil od soukromých invektiv zpět k mužstvu: prozradíš, kdo v týmu nejvíce pečuje o svou vizáž? Čili koho můžeme právem nazývat největším metrosexuálem v FK Jeseník?

Takových nás tam bude víc, nerad bych na někoho zapomněl, aby se náhodou neurazil. Takže odpovím obecně, že před odchodem na hřiště se každý rád zastaví u zrcadla, aby zkontroloval, zda je všechno v pořádku. Ono totiž není důležité zvítězit, ale dobře u toho vypadat.

S kým bude náš další rozhovor?

Bude s Honzou Minkou, mým kamarádem z dětství. Rád bych věděl, zda je spokojený se svým kolegou ze středu zálohy….