Představujeme další oporu FK Jeseník, fotbalového emigranta ze Supíkovic: útočník Pavel Kysela.

Adam Bříza se ptá, kdy mu v zápase konečně nahraješ před prázdnou bránu, tak jako on tobě?

No, co na to říct. Když budu mít jistotu, že tu prázdnou bránu pokaždé trefí, tak mu budu nahrávat pořád.

Dobrá, pojďme raději na obvyklou zahajovací vzpomínku na tvé fotbalové začátky…

Tak začínal jsem v Supíkovicích v benjamínkách pod trenérem Ševčíkem. V žákovské kategorii jsem odešel na hostování do Jeseníku, kde jsem byl až do konce dorostenecké kategorii. Po přechodu do mužů jsme z hostování udělali přestup. Čili dá se říct, že můj fotbalový život je spojen s Jeseníkem, až na jednu zimní přípravu v Sigmě Olomouc.

Příprava se Sigmou? Kdy to bylo?

Bylo to před jarní sezonou v kategorii do osmnácti let. Takže to jsem měl před sebou ještě rok a půl v dorostu a zkoušeli mě od ledna do března v přípravě. Ale nedopadlo to.

Proč ne?

Asi byla velká konkurence. A taky si myslím, že jsem to zkoušel v Sigmě už dost pozdě, takže jsem tam úplně nezapadl. V tom věku už ti kluci berou každého nově příchozího jako nebezpečí. Byla tam skupinka, která mi dost dávala najevo, že nějaký přivandrovalec z Jeseníku tam nebude zabírat místo.

Můžeš srovnat trenéra Ševčíka u benjamínků v Supíkovicích a u mužů v Jeseníku?

Tenkrát po nás tolik neřval (smích). A stavěl mě na krajního obránce. Pamatuju se, že jsme hráli s Jeseníkem o první místo v okrese a rozhodující zápas jsme prohráli. Všichni jsme brečeli.

Ty patříš mezi rychlostní typy hráčů. Byla to vždycky tvoje hlavní přednost?

Asi ano a doufám, že zatím rychlost neztrácím. Taky mi na hřišti víc vyhovuje, když chce trenér, abych hrál spíš po křídle ze strany, než klasického hroťáka. Tam si moc nezahraju. Ale v žácích jsem jednu dobu chytal.

Vážně?

Ano, byl jsem asi půl sezony brankář, protože mě to bavilo. A po půl roce mě to bavit přestalo. Ale dodnes se hlásím jako náhrada, kdyby byl jen jeden gólman a ten se třeba zranil, tak jsem připraven dochytat zápas.

O tvém tátovi by se dalo hovořit jako o jedné z ikon supíkovického fotbalu a velkém patriotovi, navíc aktivně hrál v době, kdy mezi Jeseníkem a Supíkovicemi panovala velká rivalita. Jak přijímal tvůj přechod do Jeseníku?

V žácích to jednoznačně podporoval, věděl, že pro můj fotbalový růst je to v tomhle regionu nejlepší možná varianta. Později mu vadilo, že jako dorostenec nastupuju v Jeseníku i za muže, to se mu nelíbilo a s tím přestupem to taky bylo složitější. Ale nakonec jsme se domluvili.

Myslíš, že se do Supíkovic někdy vrátíš?

Určitě. Je to srdcová záležitost a jsem si jistý, že v pozdějším věku tam budu hrát. Teď by to byl ale krok zpět, chci hrát vyšší soutěž a lepší fotbal.

Co říkáš na vaše poslední neúspěšná vystoupení v Bělkovicích a v Rapotíně?

Teď jsme si třeba rozebírali utkání v Rapotíně a určitě se nedá říct, že bychom tam hráli špatně. I trenér to zhodnotil tak, že nám vlastně nemá co vytknout, snažili jsme se, bojovali, ale nedali jsme góly, přitom šancí bylo hodně. Možná si vybíráme daň za to, že v mnoha předchozích zápasech jsme dávali góly skoro ze všeho. Do čeho jsme kopli, to tam spadlo. A teď se to štěstí obrátilo.

Takže myslíš, že jste na tom herně pořád stejně?

To asi ne, je cítit, že už chybí ta lehkost ze začátku sezony. Ale atmosféra v mužstvu je pořád pozitivní.

Přesto cítíš, že by mužstvo bylo před Troubelicemi pod větším tlakem?

Ano, očekává se, že po těch dvou porážkách teď doma vyhrajeme a to může být svazující. Ale pořád máme dostatečný náskok a taky se dá očekávat, že ztrácet body budou na jaře všichni. My to chceme dotáhnout k postupu a užít si společný úspěch. Doufám, že se to podaří.

Jsme u konce našeho povídání. Tak nám Pavle třeba prozraď, co v FK Jeseník nejraději pijete?

Na hřišti máme jenom vodu se šťávou.

A později, po utkání?

Tak asi každý to, co mu chutná, a později už všichni cokoliv….:- )

S kým bude příští rozhovor?

S Laďou Novákem, připadá mi poslední dobou nějaký smutný.

No, tak ten rozhovor ho určitě rozveselí.