S koncem podzimní fotbalové sezony zdaleka nekončí naše hovory s hráči. Tentokrát dostává slovo dvacetiletý univerzál, futsalový juniorský reprezentant, student brněnské Masarykovy univerzity Jan Vavrač.

Jak vypadaly tvé fotbalové začátky?

Od pěti let jsem hrál za benjamínky v Jeseníku a nikdy jsem nebyl v jiném klubu, kromě půlroční zkoušky v Sigmě Olomouc.

Kdy to bylo?

To bylo ještě v mladších žácích, byl jsem tam s Peťou Ševčíkem na zkoušku. Myslím, že jsem se i zalíbil, ale nakonec to nedopadlo, měnilo se vedení a já jsem se vrátil do Jeseníku.

Jak vzpomínáš na mládežnické trenéry?

No těch bylo docela hodně. V benjamíncích pan Žemba, pan Kadrman s panem Zapalačem, pak můj táta a potom dlouhá éra pod panem Fryčem, chvíli taky pod panem Vyvážilem a od staršího dorostu až doteď pod trenérem Ševčíkem.

Ty už jsi dříve otevřeně přiznal, že futsal je pro tebe prioritou číslo jedna. Stále to platí?

Ano platí. Ve fotbale nemám takové ambice. Mně to v hale vždycky šlo líp, těšil jsem se na zimní halové turnaje.

Co tě na futsale baví víc než na fotbale?

Futsal je pro mě zajímavější, stále v pohybu, dynamický. Pořád se tam něco děje.

Ve fotbale jsi od pěti let. Kdy se odehrál tvůj přerod z fotbalisty na futsalistu?

Gamaspol otevíral mládežnický ročník a tak jsem se ve třinácti letech přihlásil. A hned po roce jsme se stali mistry republiky ve starších žácích. Potom jsme to zopakovali i v osmnáctkách.

Jaká je dnes tvoje pozice v reprezentační futsalové jednadvacítce?

Jsem teď v nominaci na přípravné zápasy se Španělskem. Ale je to neustálý boj o místo. Nikdo nemůže říct, že tam má něco jistého. Přišlo nové vedení, nové vize, všechno se změnilo. Z nominace na nedávném turnaji v Brně je teď v kádru na Španělsko jen asi pět hráčů, mezi nimi i já a Dan Schneider. Juniorku hodně sleduje trenér „áčka“ Neumann, hlídá si to a má k tomu co říct.

Gamaspol Jeseník hraje pouze druhou ligu, není to pro juniorského reprezentanta málo?

Je to tak, v jednadvacítce jsem jako druholigový hráč spíš výjimkou. Vím, že je to v té konkurenci velký hendikep a chybí mi prvoligové zkušenosti. Ale zatím nechci nikam odcházet a doufám, že první ligu budeme jednou hrát i s Gamaspolem.

Pojďme k fotbalu, co říkáš na jesenický podzim?

To co všichni. Čili že to dopadlo nad očekávání dobře a dosáhli jsme nadprůměrných výsledků. I když to mnohdy bylo hodně těžké. Rozehrané to máme dobře, ale je tam velký vykřičník, abychom na jaře situaci nepodcenili a pokračovali ve stejném stylu, jako na podzim.

Nejsem sám, kdo si všiml velké proměny v tvé hře a oproti loňskému roku šly tvoje výkony výrazně nahoru….

Souhlasím. Je pravdou, že ještě před rokem mě to ani moc nebavilo a nedával jsem tomu tolik, co bych měl. Bral jsem fotbal jako průpravu do futsalu. Letos jsem začal hrát krajního beka a tam mě to baví hodně. Taky bych řekl, že výkonnostně rostu i díky výborným hráčům, kteří jsou teď v Jeseníku.

Je trochu překvapením, když ofenzivně laděný hráč řekne, že ho to začalo bavit na kraji obrany…

No, je to tak. Mám tam prostor na rozehrávku, vyvážím balony. Mám pocit, že to je post pro mě. Navíc v záložní řadě máme co do konkurence nejvíc hráčů. Celkově si myslím, že se mi na podzim dařilo. Tak jako celému mužstvu.

Jak se ti líbí současný tým?

Líbí. Jak už bylo několikrát řečeno, lidsky jsme si všichni sedli, je tady výborná parta, což může být dáno i tím, že se nám daří a jedeme na vlně úspěchů.

Při dvou podzimních porážkách jsi byl „připletený“ u obou vítězných gólů soupeřů. Vyslechl sis v kabině nějaké výčitky?

V Bělkovicích jasná moje chyba, odskočil mi balon. V Rapotíně se nedá říct, že to byl nějaký velký kiks, prostě zůstal za mnou volný hráč a nevěděl jsem o něm. Ale chyby k fotbalu patří a všichni to víme, takže kluci si mě spíš dobírali, že hraju proti Jeseníku…

Slíbil jsem ti otázku, jestli máš raději trenéra Ševčíka v FK Jeseník nebo trenéra Gnidu v Gamaspolu Jeseník?

Na to nemám odpověď. Oba mi dali do života hodně, jsou to neskuteční blázni v tom co dělají, žijí tím a dávají tomu absolutně všechno. Trenér Ševčík je velký srdcař a fotbal prožívá na maximum. Trenér Gnida mě po futsalové stránce naučil úplně všechno a hlavně kvůli němu nechci z Jeseníku odcházet. Mám pocit, že mu něco dlužím. Ani z fotbalového Jeseníku se mi nechce jít pryč.

Dá se skloubit vrcholový futsal s krajským fotbalem?

Ano dá. Velký problém to není.

Při podzimní rozlučce si celý tým připravil hezké pěvecké číslo. Kdo je v mužstvu nejlepší zpěvák?

Bez debat Lukáš Woitek. Zpívá neskutečně a provází to i tanečními kreacemi, které si sám připravuje. Kdyby šel do Superstar, byl by velký favorit Hvězdné pěchoty.

S kým uděláme příští povídání?

S Patrikem Plhákem.

A máš pro něj nějakou nevinnou otázku?

Jo. Jestli ti vidí s mojí ségrou na svatbu.