Přišel čas promluvit si také s hráčem, který se v létě vrátil do mateřského klubu ze Zlatých Hor. Rozhovor se šestadvacetiletým ofenzivním hráčem Patrikem Plhákem.

Patriku, jaké byly tvé mládežnické fotbalové roky?

Začínal jsem v Jeseníku v benjamínkách a hrál jsem tady až do žáků. Pak jsem byl dva roky bez fotbalu a vrátil jsem se druhý rok v mladším dorostu.

Jaký byl důvod přerušení fotbalové kariéry?

Jiné zájmy. Chodil jsem sice do fotbalové třídy na základce, ale dělal jsem atletiku a běh na lyžích.

A proč jsi se pak rozhodl vrátit k fotbalu?

Každou neděli jsme s tátou chodili hrávat fotbal do Bukovic a chodil tam i Radek Hnatiuk, který tehdy trénoval jesenický dorost. Zeptal se mě, jestli bych měl zájem se vrátit a já jsem kývl.

V dorostu jsi končil jako hráč s potenciálem naskočit hned do mužského týmu, ale nakonec jsi toho moc neodehrál…

To je pravda, první půl rok jsem strávil na hostování v Mikulovicích. Trenér Krobot chtěl, abych se v zimě vrátil, že se mnou počítá, ale jaro jsem pak skoro nehrál a nastupoval jsem v béčku. Další sezonu jsem hostoval v České Vsi. V Jeseníku jsem toho opravdu moc neodehrál.

Jak to bylo s tvým přestupem do Zlatých Hor?

Skončil jsem školu a neměl jsem práci. Nabídli mi ji ve Zlatých Horách, ale s podmínkou, že tam budu hrát fotbal. To byla jediná motivace.

Přestupoval jsi po sezoně, ve které Jeseník sestoupil z krajského přeboru…

Ano, a jak naschvál se hrálo o záchranu se Zlatými Horami. Jeseník spadl, Zlaté Hory se zachránily a já jsem přešel k nim.

Jak se ti líbila zlatohorská éra?

Zpočátku to bylo dobré, měli jsme kvalitní mužstvo a byla tam dobrý atmosféra. Pak se to změnilo. Myslím, že hlavní problém byl ten, že vedení klubu mělo představy dělat fotbal hlavně s místními kluky bez ohledu na výsledky. A ti, kteří do fotbalu dávali peníze, ho chtěli vidět co nejvýš.

A co říkáš na ten nešťastný zlatohorský konec?

Bohužel to dopadlo takhle. Většina hráčů, kteří tam zůstali, na krajský přebor neměla. Jaro by dopadlo ostudou a klub se raději odhlásil. Letošní jaro už jsem strávil na hostování v České Vsi.

Česká Ves chtěla i v létě, abys pokračoval u nich, ale ty jsi zvolil návrat do Jeseníku. Proč?

Chtěl jsem se vrátit a jsem rád, že to takhle dopadlo. Už po dvou sezonách ve Zlatých Horách jsem slyšel, jak je to teď v Jeseníku lepší, že je tady výborná parta.

A je to tak?

Co se týká mužstva, tak ano. Nechci říkat, že v době, kdy jsem odcházel, to bylo lepší nebo horší. Tehdy jsem byl nováčkem mezi hráči, kteří měli dlouholeté zkušenosti s krajským přeborem. Dnešní mužstvo je určitě perspektivnější, hodně kluků má kolem dvaceti let.

Jak hodnotíš podzimní sezonu?

Z mojí strany to nebylo dobré. Začátek se mi vydařil, ale pak jsem se zranil a táhlo se to po zbytek podzimu.

Co se ti stalo?

Měl jsem natažený stehenní sval. Když už jsem myslel, že to je vyléčené, odehrál jsem futsal za Gamaspol a druhý den jsme hráli v Bělkovicích. Poprvé jsme prohráli a mně se to zranění obnovilo.

Trenér Ševčík tě hodnotil jako hráče, který, když bude zdravý, může být velkou oporou. Jak se vidíš v jesenickém mužstvu ty?

Tak jsem v ideálním věku a přitom už patřím mezi ty zkušenější, hrál jsem vyšší soutěž. Je to ale tak, že každý, komu se bude dařit, může být oporou.

Máš odehráno několik let v krajském přeboru, kam by se rád Jeseník vrátil po této sezoně. Jaký je hlavní rozdíl mezi fotbalem v přeboru a v I.A třídě?

Je tam silový rozdíl, ale jinak nic zásadního. Jestli patříme mezi nejlepší v I.A třídě, neměli bychom herně mít problém ani v krajském přeboru. A jak už jsem říkal, současný Jeseník má velkou perspektivu.

Mimochodem, jsi útočník, nebo záložník?

V dorostu jsem vždycky hrával krajního záložníka a cítím se tam nejlíp. Trenér Krobot mě po odchodu Tondy Pavelky stavěl do útoku a všichni si mě zařadili jako útočníka. Ale jsem spíš záložník.

V minulém rozhovoru s Honzou Vavračem jsme hodně mluvili o futsale. Ty jsi taky víc futsalista než fotbalista?

Ano, pokud bych se měl rozhodnout, asi bych dal přednost futsalu.

A nemrzí tě, že tvoji mladší spoluhráči jezdí na juniorské reprezentační akce, což tebe poněkud minulo?

Takhle to neberu. Já jsem začínal s futsalem v devatenácti,. Předtím tady žádný futsal nebyl, jenom Horská liga, kde řádil střelec Jirka Gnida. Nebyla ani možnost uvažovat o nějaké juniorské reprezentaci.

Jesenické mužstvo se v listopadu připojilo k akci Movember. Můžeš říct, o co vlastně jde?

Je to podpora boje proti rakovině prostaty a varlat. Tím, že si necháváme růst knír, připomínáme všem, že by měli myslet na preventivní prohlídky.

Zapojili se všichni?

Ano, i když některým to moc nerostlo. Ale například vedoucí mužstva pan Salva drží Movember celoročně.

Se závěrečnou bulvární otázkou tentokrát nezištně pomohl Honza Vavrač, s jehož sestrou jsi v partnerském vztahu. Dotaz tedy zní, zda Patrik Plhák brzy rozšíří řady ženáčů v jesenickém mužstvu?

Ano, je to dívka, kterou bych si jednou chtěl vzít.

Jednou, to je kdy? Velká frajeřinka by byla požádat ji o ruku třeba přímo v rozhovoru pro klubový web…

Tak to mě taky napadlo. Ale jsem trochu rozhozený, protože, když jsme se nedávno spolu dívali na film Nevěsta na útěku, tak prohlásila, že takovou svatbu by taky chtěla. Nevím, co si o tom mám myslet.

Tak si to nějak vyřešte. S kým bude příští rozhovor?

S mým kamarádem a dřívějším skoro-švagrem Broňou Mlynářem.

A na co se ho chceš zeptat?

Budu pokračovat ve stejném duchu jako Vavry. Zajímalo by mě, jestli už Zuzce řekl to tajemství.