Seriál rozhovorů s hráči FK Jeseník spěje do pomyslné cílové rovinky. Dnes vyzpovídáme jednoho ze starších hráčů, obránce a příležitostného útočníka, čerstvého třicátníka a jednohoze dvou nejlepších pošťáků v mužstvu: Václav Keltner.

 První otázka tě možná zaskočí: jaké byly tvé fotbalové začátky?

To jsem fakt nečekal. Začínal jsem s fotbalem v sedmi nebo osmi letech v Domašově. Nic takového jako benjamínci neexistovalo, tak jsem hned byl mezi staršími žáky. Od 14 let jsem hrál v České Vsi, kde jsem taky strávil celý dorost. No a po přechodu do dospělých jsem se vrátil do Bělé.

Jak vzpomínáš nasvé mládežnické trenéry?

V Domašověmě fotbal učili Míša Gotthard a Fera Juhaňák. Snažili se tomu dát systém a věnovali se nám. Ne jak někteří trenéři na vesnicích, kteří hodí klukům balon a jdou do hospody. V České Vsi vzpomínám na pana Žáka, v dorostu pak pan Byrtus nebo pan Fedor.

Do Jeseníku jsi šel nadvakrát, poprvé na hostování a až později na přestup. Jak to tehdy bylo?

S Bělou jsme sice postoupili do I.B třídy, ale já jsem měl chuť zkusit ještě vyšší soutěž. Jeseník nabídl hostování, bylo to na podzim 2006. Zahrál jsem si krajský přebor a pak jsem se vrátil pomoct se záchranou Bělé. A o tři roky později se udělal můj přestup. S Bělou jsme sestoupili, já jsem odešel do Jeseníku a sestoupili jsme i tady.

Co tě táhlo do Jeseníku?

Chtěl jsem jít do vyšší soutěže a do lepšího klubu, i když nemůžu říct, že by to v Bělé nefungovalo. Ale v Jeseníku je to určitě organizovanější.

Jak už jsi zmínil, v tvé první sezoně po přestupu Jeseník sestoupil z krajského přeboru. Co bylo hlavní příčinou?

Prostě jsme nedávali góly a ztráceli zbytečně body. Měli jsme spoustu remízových zápasů. Ale hlavní důvod sestupu vidím v tom, že nás bylo strašně málo. Půjčovali jsme si dorostence, na tréninky se moc nechodilo. Na hřišti snaha byla, určitě to nikdo nevypouštěl, ale s blížícím se koncem bylo jasné, že asi spadneme a už nebyla vůle s tím něco dělat.

Trenér Ševčík dnes má z čeho vybírat, ale zase je větší konkurence….

To sice ano, ale dobrý krok svazu bylo zavedení střídání pěti hráčů. V Jeseníku je teď třeba šestnáct kluků, kteří by v jakémkoliv mužstvu našich soupeřů hráli v základní sestavě a byli by tam oporami. A tady musejí jít někteří na lavičku. Za sebe můžu říct, že by mě asi odrazovalo jezdit na zápasy a celé to prosedět. Díky pěti střídáním je velká pravděpodobnost, že si zahrají všichni.

V minulosti jsi nastupoval ve středu obrany, ale taky jako hrotový útočník. Kde ti to víc vyhovuje?

Nejlíp se asi cítím na stoperu. Ale přes Davida Macuru a Kubu Karakasidise se do sestavy nedostanu, takže beru i to, když mě trenér dá na beka. A do útoku chodím jako varianta na rozbíjení.

Trenér tě hodnotí jako nejlepšího hlavičkáře. Libuješ si v těch vzdušných soubojích?

Tak libuji…. Řekl bych spíš, že se jim nevyhýbám. Snesu dost, dost toho taky rozdám. A snažím se z toho udělat svoji výhodu.

Na podzim jsi mimo jiné dostal červenou kartu v Rapotíně, co se stalo?

Pozdě jsem zareagoval, on byl rychlejší a dostal se přede mě. Byl to reflex, nechtěl jsem ho dostat do šance. Podobně reflexivně jsem reagoval třeba na jaře v Šumvaldu, kde jsem dostal červenou na konci, když už jsme vedli 5:0. Zpětně vím, že to byla velká chyba, protože v Rapotíně bychom v plném počtu určitě neprohrál, i kdybych toho hráče v šanci nechal a on dal gól. Takhle to musel Ševa přeskládat, Peťa Glac zůstal sám odříznutý v útoku a naše ofenziva byla ztracená.

Sleduješ svůj mateřský klub? Co říkáš na jarní sestup Bělé?

Zažil jsem to tam taky, i když tehdy bylo to mužstvo jiné. Roman Burkuš, Luboš Plšek, Luboš Samek a další opory byly tenkrát v nejlepším věku, my mladí jsme to dobře doplňovali. Ale zjistili jsme, že za kopcem nás pokaždé řežou, už dopředu jsme tam jeli poražení. A doma se pořádný fotbal hrát nedá, kvůli příšernému hřišti. Každý, kdo hrál v Bělé, to potvrdí, že to hřiště je hrozné. Co vím teď, tak I.B třídu chtěli hrát hlavně mladí. A dopadlo to špatně.

V Jeseníku jsi třetím nejstarším hráčem v kádru. Považuješ sám sebe za fotbalového veterána?

 Věkem ano, ale nejsem jesenický veterán. Začínal jsem tady s kluky, kteří současně přicházeli z dorostu a byl jsem stejný nováček jako oni. Nepovažuju se za vysloužilého hráče a to, že patřím k nejstarším, je dané tím, že jsem máme hodně mladé mužstvo, Loni na podzim jsem tady byl nejstarší hráč a to mi bylo devětadvacet.

Takže tvoje postavení v týmu?

I když patřím k těm starším, nemám u mladých přirozený respekt jako třeba Kuba, který když něco řekne, tak to každý bez keců udělá. Když něco řeknu já, tak to sice taky udělají, ale těch keců je kolem toho hodně a ještě ze mě mají srandu.

Nicméně vloni na podzim jsi mezi diváky způsobil velké pozdvižení, když jsi přímo na hřišti a před diváky dost ostře seřval Dana Schneidera. Co se vlastně stalo?

Zařval jsem na něho, ať se vrací. On byl otrávenej, že běhá u lajny a skoro se nepotká s balonem, tak něco sprostě odsekl a vykašlal se na to. Mně v tu chvíli ujely nervy a vynadal jsem mu. Vím, že to byla chyba, měl jsem to nechat do šatny, ale už se stalo. Potom jsem se mu omluvil. To vlastně potvrzuje, co jsem říkal, že nemám u mladších spoluhráčů takový respekt.

Jak vidíš svoji fotbalovou budoucnost?

Říkal jsem, že chci s Jeseníkem postoupit a pak můžu skončit a vrátit se do Bělé.

Krajský přebor už by tě nelákal?

Když se tam budou střídat jenom tři hráči, tak vím, že se do hry dostanu míň než teď. A upřímně, v mém věku už se mi nechce tolik cestovat, abych pak hrál pár minut. Neříkám, že chci skutečně po této sezoně skončit, ale je to jedna z možností. A hlavně nezapomeň, že tam ještě nejsme.

Nicméně určitě souhlasíš, že propásnout na jaře současný náskok by bylo trestuhodné…

Ano, jednou nohou jsme v krajském přeboru, ale stát se může cokoliv. Zranění, ztráta formy. Počítat musíme se vším.

Do bulvárního okénka s vděkem použiju otázku Honzy Minky, zda Václav Keltner upřednostňuje fotbal nebo partnerku?

Tu otázku jsem čekal, ale ne od Miňase :-).  Teď už to není taková převaha fotbalu jako dřív. Kdysi jsem měl fotbal na prvním místě s velkým náskokem. Ale teď už to tak neprožívám.

 S kým mám udělat příští rozhovor?

Tak třeba s Danem Schneiderem. Když už přišla řeč na to naše vystoupení, mohl by říct svůj pohled :-).