Po vánoční a novoroční přestávce pokračuje seriál rozhovorů se současnými hráči A-mužstva FK Jeseník. Dnes se představuje kreativní záložník Daniel Schneider.

Dane, je dobrým zvykem zahájit naše povídání připomínkou tvé dosavadní hráčské kariéry…

Ano, já jsem s fotbalem začínal v šesti letech v České Vsi pod trenéry Koňarikem a Konečným. Po dvou letech jsem přestoupil do Jeseníku, kde jsem strávil celou mládežnickou kariéru.

Proč jsi šel už v přípravce z České Vsi pryč?

V Jeseníku tehdy vedl benjamínky pan Vavrač, tatínek Honzy Vavrače. Vzali mě nejdřív na nějaké turnaje, takže jsem se stal součástí jesenických benjamínků. A pak mě přetáhli úplně. Bylo to přirozené.

Jak běžela dál tvoje mládežnická éra?

Už jako benjamínek jsem hrával za „béčko“ mladších žáků a potom za „áčko“, které hrálo žákovskou ligu. Tam nás vedl pan Fryč. V mladším dorostu jsem hrál pod panem Vyvážilem a od staršího dorostu pod trenérem Ševčíkem.

Kdo ze zmiňovaných trenérů nejvíce ovlivnil tvůj fotbalový vývoj?

Jednoznačně pan Fryč. To byl vynikající trenér.

Loni na jaře jsi se vrátil do České Vsi na krátké hostování. Jak tě tam přivítali?

Velmi dobře. Byl jsem po zranění a potřeboval jsem se rozehrát. Ze začátku jsem dával i nějaké góly. Pak se to zastavilo. Ale byl jsem v zápasovém vytížení.

Což se po návratu do Jeseníku nedá říct, protože v týmu byla na podzim velká konkurence…

Ano je to v Jeseníku nová situace. Po pravdě se mi nikdy před tím nestávalo, že bych víc seděl na lavičce než hrál.

Je pravda, že jsi mohl zůstat v České Vsi?

Nabízeli mi to a pan Kratochvíl na mě hodně tlačil, abych hostování prodloužil. Ale s trenérem Ševčíkem jsme se domluvili, že se vrátím zkusím se poprat o místo v Jeseníku.

Na podzim jsi zasáhl do jedenácti utkání, ale jen čtyřikrát v základní sestavě. Nelituješ zpětně toho, že jsi se vrátil? 

Takhle se to nedá říct. Asi bych v České Vsi hrál víc. Ale tak trochu jsem s tím i počítal, protože ta konkurence je v Jeseníku pravdu kvalitní. Když jsem se dostal na hřiště, tak většinou na kraj zálohy, kde mi to nejde.

Raději bys hrál střední zálohu?

Ano, jsem střední záložník, taková ta hračička s balonem, tam se cítím nejlíp. Ale je lepší hrát na kraji zálohy, než nehrát vůbec. Myslím si, že třeba i Kuba Karakasidis, jeden z našich nejlepších hráčů, by hrál raději v záloze, ale přijal místo stopera. Trenér Ševčík to nemá zrovna lehké.

V derby s Českou Vsí jsi hrál krajního a byl jsi střídaný dvě minuty před přestávkou. Vysvětlil ti trenér nějak tento krok?

Nevysvětlil.

A chceš to nějak komentovat?

(s úsměvem) … Nechci.

Se startem futsalové sezony u tebe fotbal ustoupil do pozadí a moc jsi se mu nevěnoval, což rovněž ovlivnilo tvůj malý počet odehraných utkání, je to tak?

Za to nemůže ani tak futsal, jako spíš začátek školy. Jsem v Brně od úterý do pátku a nestíhám žádné tréninky. Taky jsem měl problémy s kotníkem, což se táhne už asi rok a půl. Tenkrát jsem si v přáteláku s Jindřichovem urval vazy a od té doby se s tím různě potýkám.

Přesto asi potvrdíš, že futsal máš skutečně na prvním místě?

Je to tak. Tím jsem se nikdy netajil. Prioritou je futsal, který ale není celoročním sportem, takže ve zbytku roku hraju fotbal. Přijde mi to přirozené. Kluci z Jeseníku, kteří futsal nehrají, jsou teď už druhý měsíc doma a nic nedělají. Já teď budu trénovat v Tangu Brno a hrát za Gamaspol. Jsem pořád v zápřahu.

Bereš tedy fotbal jako průpravu do futsalu?

To ne, beru to tak, že něco dělám celý rok, v létě žiju fotbalem, tam ale nejsou tak velké ambice, jako v Gamaspolu, kde se začíná mluvit o postupu do první ligy. Hlavně mě ale na futsale baví to, že se víc dostanu do hry s balonem, do soubojů jeden proti jednomu, do kombinace. Ve fotbale si takto nikdy nezahraju  a jak už jsme se před chvílí bavili, já jsem rád s balonem.

Když jsme u futsalu, jaká je tvoji pozice v reprezentační jednadvacítce?

No, nejistá. Dřív jsem měl téměř jistotu, že budu na každém srazu. Teď nastoupilo nové reprezentační vedení a nastavila se nová cesta. Základní filozofie je taková, že výborný fotbalista, i když třeba nikdy futsal nehrál, má větší perspektivu než průměrný futsalista, který hraje futsal od malička. Fotbal s futsalem se víc budou propojovat, což je v úspěšných futsalových zemích, jako třeba Španělsko, úplně normální. Tam kluci odmalička hrají futsal i fotbal souběžně a nikomu to nepřijde divné.

Zpátky k fotbalu: budeš na jaře pokračovat ve svém boji o místo v jesenickém týmu, nebo bys raději uvítal větší herní nasazení někde na hostování?

Tohle zatím neřeším. Pokud budu zdravý, nastoupím normálně přípravu v Jeseníku a uvidíme, jak se to vyvine. Z jedné strany mě láká zabojovat o místo v Jeseníku, z druhé strany bych chtěl mít pravidelné zápasové vytížení.

Hraje roli i to, že Jeseník má postupové ambice a chtěl bys být součástí mužstva, které vykope krajský přebor?

To taky. Já myslím, že s mužstvem, které v Jeseníku je, musíme postoupit. A ani v krajském přeboru bychom se neztratili.

Ty jsi krajský přebor jako hráč stihnul?

Ano, jako střídající dorostenec jsem nastoupil asi do dvou zápasů. Tehdy byla jiná situace, málo hráčů, z dorostu se to hodně doplňovalo.

Vašek Keltner se zanícením vzpomínal na vaši slavnou hádku přímo na hřišti před jesenickými diváky. Když už na to přišla řeč, jak to bylo z tvého pohledu?

Já bych to zase tak nedramatizoval. Byl to hrozný zápas, hrál jsem krajního záložníka a s balonem jsem se potkal poprvé ve 40.minutě, když jsem kopal přímák. To by vytočilo každého. On na mě zařval, ať se vracím, já jsem mu něco řekl a on vybouchl. Pak se mi omlouval. Naštěstí tam moc diváků nebylo :- )

V osudí hráčských rozhovorů z podzimního kádru zbyli už jen bráchové Glacovi a Martin Furik. Komu předáš slovo?

Tak třeba Furdovi.

A chtěl by ses ho na něco zeptat?

Snad jen, kdy už bude konečně zdravý.