Pokračujeme v n
ašem pravidelně nepravidelném seriálu představování hráčů A-mužstva mužů FK Jeseník. Na řadě je žulovský odchovanec s pevným vztahem k Jeseníku – Jiří Nepožitek.
Jirko, jak probíhala tvoje mládežnická fotbalová kariéra?
Od benjamínků jsem hrál v Žulové a poslední sezonu v žácích jsem přešel do Jeseníku. Pod panem Fryčem a pak panem Vyvážilem jsme tady vyhráli krajský přebor. V dorostech jsem pak hrál pod vedením pana Drochýtka a současného trenéra pana Ševčíka, se kterým jsme v dorostu také vyhráli krajský přebor.
Jak byl náročný přechod ze žákovského fotbalu v Žulové do Jeseníku?
Šel jsem do Jeseníku zkusit, jestli mám na to hrát vyšší soutěž. Byla to celkem změna, víc se řešila taktika a hlavně se víc trénovalo. Zpětně jsem za to rozhodnutí rád.
Měl jsi během mládežnického období možnost zkusit ještě vyšší soutěž?
V šestnácti letech jsme byli s Pavlem Kyselou na testech v Sigmě Olomouc. Mě tam zkoušeli jako stopera. Nakonec nám to ani jednomu nevyšlo, ale i tak to byly dobré zkušenosti.
Když jsi zmínil stoperský post, ty jsi považovaný za univerzála schopného hrát takřka všude. Kde tě to nejvíc baví?
Není to úplně ideální, ale je to tak. Na hřišti jsem vystřídal úplně všechna místa v sestavě kromě gólmana. Naposledy jsem hrával krajního záložníka. Nejlíp se však cítím uprostřed, ale na to teď můžu v současném kádru Jeseníku zapomenout.
Čímž jsme se dostali k důvodům, proč jsi na podzim využil možnosti hostovat v Žulové. Bylo to z obav, že si v Jeseníku moc nezahraješ?
Cítil jsem, že potřebuji nějakou změnu, zkusit něco jiného. Ale je pravda, že důvodem byla i jistota většího herního vytížení.
Jak se ti v Žulové líbilo a jak se vám dařilo?
Všechny kluky jsem tam znal z dřívějška, takže ten přechod byl úplně v pohodě. Lepší výsledky jsme vozili z venkovních zápasů. Přišlo mi, že v domácích zápasech jsme hráli nervozněji, možná kvůli divákům. Parta je tam výborná, ale netrénuje se, což je problém skoro všude, většina kluků přes týden jezdí pracovat jinam.
Jaké má Žulová ambice?
Loni vyhráli I.B třídu a přenechali postup Rapotínu a České Vsi. Na podzim jsme zase hráli o první místo a určitě jsou ambice tu soutěž vyhrát. Ale otázka je, zda budou chtít postupovat. Kdyby trénovali, myslím, že by v pohodě hráli střed I.A třídy. Za současného stavu to ale asi nemá cenu.
Sice jsi v Žulové pravidelně nastupoval, ale přesto, nebyl to z hlediska tvého fotbalového vývoje spíš krok zpátky?
Co se týká kvality hry a nároků na hráče, tak je to určitě rozdíl. Já jsem měl výhodu, že jsem dál normálně trénoval v Jeseníku, měl jsem víc naběháno a v těch zápasech se to projevilo. Jak už jsem říkal, chtěl jsem hlavně hrát.
Co ti vlastně řekl trenér Ševčík, když jsi mu v létě oznamoval, že chceš jít hostovat do Žulové?
Bylo to víceméně mé rozhodnutí, tak se mi snažil vyjít vstříc. Myslím, že mu to ani moc nevadilo, protože měl k dispozici široký kádr, takže jsem mu spíš trochu ulevil v rozhodování, koho postavit.
Jak to bude s tebou na jaře?
Uvidíme. Vše se bude odvíjet od zimní přípravy a podle toho jaké má se mnou trenér plány.
Takže jak si plánuješ svoji fotbalovou budoucnost?
Určitě bych chtěl hrát vyšší soutěž než I.A.třídu. Doufám, že se podaří vykopat krajský přebor, což je hlavní cíl pro jarní část. Jeseníku by v budoucnu určitě více slušela divize, kterou bych si chtěl někdy zahrát.
Ty už sis krajský přebor vyzkoušel, je to tak?
Ano, krajský př
ebor jsem si zahrál ještě pod vedením Ladi Krobota. V mužích jsem se začal objevovat zhruba rok a půl před sestupem. V té době tady byl úplně jiný tým, který tvořili víceméně dojíždějící kluci.
Ty jsi ze Žulové, ale od žáků hraješ v Jeseníku. Jaký je tvůj vztah k tomuto klubu?
K Jeseníku mám dobrý vztah, i když jsem hrál na podzim v Žulové. Když byl čas, tak jsem se snažil chodit na zápasy v Jeseníku. Fotbal mě baví. Nedovedu si představit, že bych přes týden neměl trénink a o víkendu místo zápasu seděl doma.
Díky za rozhovor a s kým by mělo být příští povídání?
S mým nejlepším kamarádem Honzou Danielem.