Představujeme dalšího člena kádru jesenického A-mužstva. Nejmladší hráč, který před pár týdny oslavil dvacáté narozeniny a po podzimu stráveném na hostování v Žulové se vrátil do Jeseníku, aby se popral o své místo na hřišti. Jan Daniel.

Honzo, nezbývá než se tě zeptat, kdy a kde jsi začínal s fotbalem?

S fotbalem jsem začínal samozřejmě u nás v Žulové, ale už si moc nepamatuju, v kolika letech. Bylo to v benjamínkách, které ale potom v Žulové zrušili a tak jsem musel jít rovnou do žáků. Byl jsem tam nejmenší a nejmladší a tak jsem si moc nezahrál. Nakonec mě taťka přivedl do Jeseníku, abych mohl hrál se sobě rovnými. Mým prvním trenérem tady byl pan Mlynář.

Od té doby jsi hrál nepřetržitě v Jeseníku?

Ještě v mladších žácích jsem se vrátil do Žulové a taky jsem to pár měsíců zkoušel v Olomouci. Celou dorosteneckou kategorii jsem už strávil v Jeseníku. V dorostu jsem byl v kádru trenéra Ševčíka, který vyhrál krajský přebor a postoupil do divize. Jsem ročník 95 a hrál jsem s 93.

V zimní přípravě jsi často měnil posty. Jakou pozici by jsi měl podle tebe mít v sestavě?

Je pravda, že jsem hrával snad na všech místech sestavy a nikdy jsem nebyl zaškatulkovaný na určité pozici. Loni v dorostu jsem hrál stopera, v Žulové zase útočníka. Teď mě trenér zkoušel na beku, vyvážím balony a baví mě to. Myslím, že pravý kraj hřiště by měla být moje pozice.

Na podzim jsi hostoval v Žulové. Co tě k tomu rozhodnutí vedlo?

U mě byla hlavním důvodem škola. Věděl jsem, že nebudu mít možnost tolik trénovat a při současné konkurenci v Jeseníku bych asi neměl moc šancí dostat se na hřiště. Chtěl jsem hrát a Žulová byla logická volba.

Pro jarní část sezony jsi potvrzený na soupisce Jeseníku. Na tom se nic nezmění?

Předpokládám, že nezmění. Zůstanu určitě v Jeseníku a nemám teď důvod jít někam jinam.

Přesto konkurence je velká…

To ano, ale nepotřebuji být vytížený tak, abych hrát každý zápas devadesát minut. Nebudu řešit, když mě trenér párkrát nepostaví. Teď v přípravě nás trenér pravidelně střídá, jsem tam vpravo já, Nepož, Paťa a Laďa a to se ještě uzdraví Vavry. Konkurence je opravdu velká. Tak uvidíme.

Jaké jsou tvoje fotbalové plány do budoucna?

Nejbližší cíl je postup a zahrát si kraj s Jeseníkem. Žádné extra cíle si neplánuji. Počítám s tím, že budu dál hrát v Jeseníku.

Pořád se spekuluje a odhaduje, jak by si tento tým vedl v krajském přeboru, pokud by ho hrál už v letošní sezoně. Co myslíš ty?

Viděli jsme to nedávno s Velkými Losinami, třetí tým krajského přeboru jsme porazili 4:1, i když to přece jen byla pouze příprava. Ale z toho, co víme, můžeme určitě hrát v horní polovině krajské tabulky. Prvním krokem je dotáhnout na jaře postup a pak se uvidí, kdo v mužstvu zůstane.

Ty patříš mezi skupinu hráčů, kteří zažili trenéra Ševčíka už v dorostenecké kategorii. Jak se ti pod ním hraje?

Jsem pod ním už mnoho let a oba už víme, co od sebe můžeme čekat. Je takový bouřlivější a některým hráčům by to třeba mohlo vadit. Mně ale jeho výbušná povaha pomáhá, nutí mě to jezdit a vyhecovat se. Myslím, že ví co dělá.

Jako jeden z mnoha v týmu se věnuješ i futsalu. Tvůj názor na propojení obou sportů?

Skloubit se to dá. Futsal je pro mě ideální doplněk k fotbalu pro zimní měsíce. Dobré je, že jádro futsalového mužstva tvoří kluci z fotbalového Jeseníku, takže i v hale hrajeme pořád spolu.

Co říkáš na současné vedení FK Jeseník a vůbec fungování klubu?

Budu se opakovat, jako všichni přede mnou, když řeknu, že bychom si moc přáli nové kabiny. Víme, že klub se pro to snaží udělat maximum a snad to vyjde. Co se týká vedení, pan Bříza je člověk na svém místě. Vždycky mi vyšel ve všem vstříc, komunikuje s hráči a myslím, že má taky svůj velký podíl na tom, jaká se tady vytvořila perfektní parta.

Děkuji za rozhovor.