Fotbalové vzpomínání: Miroslav Majer

(rozhovor z roku 1997)

Ve fotbalových kruzích, ale nejen v nich, je velmi známou osobností pan Miroslav Majer. Člověk, který se největší měrou zasloužil o vzkříšení fotbalu v Jeseníku těsně po válce. Seriál Fotbalové vzpomínky v sedmém pokračování nám přinese zážitky osobnosti, která jesenický fotbalový dres oblékala pouze coby obětavý funkcionář a hospodář. Je pravidelným návštěvníkem utkání jesenických fotbalistů i ve svých 76 letech.

V kterém roce jste se poprvé objevil v Jeseníku a za jakých okolností ?

V roce 1943 jsem byl, ve svých 22 letech, do Jeseníku nasazen společně se svými devatenácti vrstevníky z Loun, odkud vlastně pocházím. Totálně nasazeno bylo do Jeseníku cca 90 osob. A po válce jsem se rozhodl v Jeseníku zůstat. Přispěli k tomu velkou měrou moji kamarádi. Svoji budoucí ženu jsem zase přemluvil já,aby za mnou přijela. Krátce po válce jsme se vzali a od té doby jsme věrni Jeseníku. Chtěl bych říci, že nás v Jeseníku po skončení války zůstalo celkem 5, kteří jsme sem přišli z Loun.

Co nám řeknete o svých fotbalových začátcích ?

Musím říct, že jsem nebyl dobrým fotbalistou, ale protože mě fotbal přesto bavil, tak jsem u něho zůstal ve zcela jiné roli. Ještě v Lounech jsem chodil fandit Čechii a později jsem se zapojil do činnosti tohoto klubu. Málo lidí ví, že v Lounech začínal s fotbalem budoucí reprezentant Ladislav Novák. Moje působení v tomto klubu však přerušila válka a následný trvalý odchod do Jeseníku.

Přestože válka moc radostí lidem nepřinášela, vy jste dokázal i v tomto období fotbal v Jeseníku organizovat. Jak to vlastně všechno bylo?

Dal jsem dohromady tzv.fotbalové mužstvo českých dělníků , abychom si zahráli, tak jsem začal vyjednávat zápasy a starat se o chod tohoto mužstva. Dokonce jsme si zahráli několikrát i na škvárovém hřišti. Jinak jsme hrávali na hřišti, které bylo za kasárnama. Pochopitelně se jednalo jen o přátelská utkání.

Válka skončila a vy jste patřil k těm osobnostem, kteří fotbal v Jeseníku zakládali. Přibližte nám toto období.

Ještě v roce 1945 mně vedoucí turnfereinu p. Bittmann předal veškeré fotbalové rekvizity. Nejdříve jsem měl vše doma, ale přišlo nařízení vrátit vše do kasáren. A bohužel se stalo, že se část rozkradla. A to si představte, že se jednalo o sady 50 míčů, kopaček, dresů atd. . A za 3 dny to bylo „pryč“.

Takže jsme pracně začali dávat dohromady nové vybavení pro fotbalové mužstvo a vůbec to nebylo jednoduché. Vypadalo to m.j. i tak, že pokud někdo měl něco doma, tak ne, aby nám to daroval, ale vše jsme museli kupovat. Historie jesenického fotbalu však sahá až do první republiky.

Zakladatelem prvního fotbalového mužstva byl jistý pan Flašar, přednosta železniční stanice. Obnovení činnosti fotbalového klubu Slávie Frývaldov po válce máme „na svědomí“ s kolegy Opíchalem, Rackem a Kummerem. Díky obrovské obětavosti několika málo lidí se vše podařilo. K nejobětavějším patřil Ferdinand Kummer, který byl prvním poválečným sekretářem klubu a tuto nevděčnou funkci vykonával až do roku 1962 !!

Jak jste zvládal dobrovolnou funkci hospodáře a svoje povolání holiče? To nemohlo být vůbec jednoduché skloubit tyto dvě povinnosti dohromady.

Když se hrál mistrák, tak jsem byl už ve 4 ráno na hřišti, abych všechno stihnul. Za mého působení v klubu se lajnovalo, to si nikdo ani nedovede představit, takže jsem měl dvoukolák s vápnem, konev s vodou a postupně si míchal vápenné „mlíko“. Taková byla přítomnost. Nachystat míče, kopačky, dresy, občerstvení, to všechno muselo být týden co týden nachystáno.

V první polovině 50. let se SK Slávia Frývaldov přejmenovává na Jiskru Jeseník a pod tímto názvem reprezentuje jesenický fotbal až do roku 1969. Ale to nebylo jediné mužstvo, které v Jeseníku existovalo. Vzpomenete si, jak to s tou konkurencí bylo ?

Historie pamatuje fotbalový klub Slavoj, který byl reprezentantem místních Komunálních služeb. Přestože jsem byl zaměstnancem tohoto podniku, zůstal jsem věrný Jiskře. Trvání konkurenčního klubu bylo jenom krátkou epizodou a fotbalisté, kteří v tomto mužstvu hráli, např. Štěpán Palička, Zdenek Vydra, skončili nakonec stejně v Jiskře Jeseník. Udržet v chodu činnost fotbalového mužstva, to vyžadovalo peníze. Jak to bylo v 50. letech ? O tom raději nehovořit, ale vše je již promlčeno a absurdit tam bylo víc než dost. Pozvali jsme do Jeseníku fotbalisty z Polska. Co se však nestalo. Poláci nepřijeli a připravený výběr fotbalistů okresu Jeseník neměl s kým hrát. Stadión „natřískaný“ fotbalu chtivých diváků a soupeř nikde. Abychom celou záležitost zachránili, tak jsme nakonec proti výběru okresu postavili naši Jiskru. V té době se téměř všechny společenské a sportovní události konaly pod záštitou okresních sekretariátů Komunistické strany. Tehdejší představitelé Bednařík, Havlík uvolnili příslušné finance pro nás pořadatele. Bylo konstatováno: Fotbal peníze potřebuje a tak si případný zůstatek – zisk nechá ! Ale co se nestalo. Ze vstupného se vybralo 35 000,- Kč. Představte si jakou jsme měli radost z takového zisku. Pro klub to znamenalo na určitou dobu vyřešení ekomické soběstačnosti. Ale vyšší moc zasáhla. Osobně se po zápase dostavili Bednařík s Havlíkem a celých 35 000,- Kč jsem musel odevzdat. Strašně jsem se v této věci s nimi pohádal. Nakonec to dopadlo tak, že klubu vrátili 5000,- Kč a zbytek, to si domyslete sám, kde skončil. Já to skoro obrečel, protože jsme doslova žebrali u místních obchodníků, aby nám přispěli nějakou korunou. A když jsme si nakonec vydělali, tak jsme to museli odevzdat. Vzpomenu cukráře p. Pikolu, který pro klub koupil kompletní sadu dresů, ale nejenom on pomáhal fotbalistům přežít, k dalším patřili pp. Přibyl, Chytil.

Kolik roků jste obětoval jesenickému fotbalu?

Třináct let jsem pomáhal a v roce 1958 jsem skončil. Již více jak 40 let stojí na fotbalovém hřišti stařičká dřevěná tribuna, která slouží dodnes.

Postavila se v době, kdy jste byl hospodářem oddílu. Kdo na to dal peníze, respektive komu vděčí fotbalisté a fanoušci za tuto stavbu?

Tribunu jsme si postavili svépomocí. Lesník pan Sedlák z Dětřichova měl hlavní zásluhu na tom, že se potřebné množství dřeva dodalo. Nejdříve jsme začali chodit na brigády do lesa, že si vše pokácíme a nařežeme sami. A v té době nebyly žádné elektrické pily. Vše se muselo odpracovat s pilou a sekerou v ruce. Můžeme poděkovat panu Sedlákovi, že se náš záměr vůbecpodařilo realizovat. Nechal pokácet stromy, odvézt je na pilu a zde se nařezali trámy a prkna.Vlastní postavení tribuny jsme si zajistili již sami, pochopitelně za odborné pomoci tesaře pana Marečka.

Pamatujete mnoho trenérů a hráčů, kteří z nich vás zaujali nejvíce?

Z trenérů považuji za nejvýraznější osobnost Jana Racka. Co se týká hráčů, tak mne nejvíce zaujali, Štěpán Palička, Novodomský, Baršč, Konečný a z těch mladších Mika, Balcařík, Petřík a Rezner. S Paličkou jsem se poznal po válce v Jeseníku na vojně.On pocházel od Lutína a fotbal hrával za Lutín. Přemluvil jsem ho, aby zůstal. Vzal to sice přes Vidnavu, ale brzy skončil v Jeseníku. Jeseník měl štěstí na výborné brankáře.

Podle vás, mimo Konečného, kdo byl další brankářskou osobností ve Slávii, respektive Jiskře ?

Osobně mne nejvíce zaujali Michálek, a Honza Lukáš, to byl opravdu jeden z nejlepších a navíc výborný a poctivý kamarád. On měl mnoho zájmů, také hrával za ochotníky divadlo. A jednou v neděli měl divadlo a fotbal. Stihnul obojí, a to takovým způsobem, že odehrál divadlo a aby nezmeškal začátek zápasu, tak z Domašova utíkal přes les, oblečený do divadelního kostýmu. Až v kabině se posadil a převlékl. Hra na dva obránce, vyžadovala hráče s dokonalým přehledem a navíc nekompromisní typy, řešící vzniklé herní situace.

Jistě i mezi nimi byli fotbalisté, o kterých bychom měli říci několik postřehů. Pokuste se.

V obraně hráli Lerch, Wronka, Šubrt, Vydra, Šmoldas a další. Za zmínku stojí Lerch, který v Jeseníku vojákoval už za první republiky. A on dopoledne hrával za Slávii Frývaldov, kterou ještě před válkou založil pan Flašar a odpoledne za DF Freiwaldau. Jmenovaní hráči hráli tvrdě, ale ne surově. Útočník Eduard Sládek patřil k těm, kteří svým fotbalovým umem zaujali tak ,že se na něho velice vzpomíná. Skvělý kamarád nejen na hřišti, ale jeho neštěstím bylo, že měl rád dobré pití. Přes tuto jeho slabost však hrával jak z partesu.

Kteří slavní českoslovenští fotbalisté vám nejvíce imponovali?

V 30 letech to byli, Plánička, Čambal, Nejedlý . V té době kopal za Slávii Sobotka, a to byl jediný fobalista amatér, který v tomto klubu nebral za fotbal peníze, protože jeho otec byl zaměstnancem presidenta republiky.

Naskytla se vám příležitost vidět slavnou „římskou“ jedenáctku na vlastní oči?

V roce 1934, ještě než odjelo národní mužstvo do Itálie na mistrovství světa, mě vzal můj strýc do Prahy na fotbalové utkání Československo – Anglie. Praha přivítala poprvé v historii reprezentanty země, kde se fotbal „narodil“. Na hřiště Sparty se vtěsnalo 35000 diváků !!! Byl to skvělý zážitek. Na vlastní oči jsem viděl nejen naše, ale i anglické fotbalisty. Levé křídlo hrál Brook, Moos chytal v brance, Tilson, Crooks a další v poli. V našem mužstvu nastoupil místo Svobody Silný. Jinak tradiční sestava: Plánička – Ženíšek, Čtyřoký – Košťálek, Čambal, Krčil-Junek, Silný, Sobotka, Nejedlý, Puč. V druhém poločase naši předvedli vynikající výkon a Anglii porazili 2 : 1 !!! Vítěznou branku dal Puč.

Jak hodnotíte stávající situaci v jesenickém fotbale, Jste optimistou ?

Mám názor ten, že ti kluci, co hrají za Jeseník, fotbal hrát umí, ale chybí jim přístup ke hře a ke klubu. A tak to podle toho vypadá. Co se vám ve fotbale nelíbí? Mám na mysli celý český fotbal. Tak to jsou páni rozhodčí, promiňte, ale já jim jinak neřeknu než „černí komedianti“. Víte, berou v 1. lize 15000,- za zápas a přitom jsou „zralí“ tak na 500,- a ke všemu jsou tam čtyři !!! V nižších soutěžích stále přetrvávající nešvar s úplatky.

Teď zamířím trochu do vašeho soukromí. Vychovali jste s manželkou syna a dceru, ti však ke sportu nepřilnuli. Jak je to u vnuků a vnuček ?

Vnuk Honza je aktivním sportovcem. Fotbal sice nehraje, ale v košíkové se dokázal vypracovat na prvoligovou úroveň a v současné době je v širším kádru Sparty Praha a hostuje v Kralupech a daří se jim natolik, že budou postupovat.

V Jeseníku 3.4.97 – Ota Kroš