Fotbalové vzpomínání: Rudolf Sedláček

(rozhovor z roku 1997)

Dalším z plejády fotbalistů, kteří reprezentovali jesenický fotbal, je Rudolf Sedláček. Patří k těm, který ve fotbale vyzkoušel několik variant. Fotbalu se věnoval nejen jako hráč, ale vyzkoušel si i roli rozhodčího a nakonec předával svoje zkušenosti fotbalistům od nejmenších až po dospělé jako trenér. Nelze o něm pochybovat, že by fotbal nebyl jeho velkou vášní. Pochází z jižní Moravy, narodil se 1.6. 1924 v Brně. A do hor přišel, až když se oženil a řešil problém, jak a kde bydlet. Pomocnou ruku podali rodiče ze strany maželky a tak se octli v Supíkovicích. Jeseníky se mu staly druhým domovem.

Jaké bylo vaše mládí ?

Patřil jsem k těm, co neměli dětství a mládí lehké. Skutečný fotbal jsem začal hrát v podstatě až jako dorostenec v 19 letech za Velké Němčice, kam mě stáhl“ můj kamarád. Doba byla zlá, blížil se konec války a doslova se v této době hrálo za dobrý oběd! Za Němčice hrálo několik fotbalistů z Brna a já zde prožil fotbalové roky do doby, než jsem se přestěhoval do Supíkovic. V osobním životě jsem po skončení školy šel do učení. Vyučil jsem se v Žabovřeskách instalatérem, a protože jsem byl ročník 1924, tak jsem byl při totálním nasazení odveden do Ostravy – Kunčic. Měl jsem štěstí, protože jedna polovina byla nasazena do Reichu a druhá do Ostravy. Po prvním náletu jsem utekl zpátky do Brna, kde jsem se dočkal konce války. Fotbal se v té době pochopitelně nehrál , ale coby fotbalisté jsme se scházeli v hospodě U REITRA do doby, než spadla bomba přímo na protější dům. Vzpomenu Pepu Jurčáka, který už jako dorostenec hrával divizi za Moravii Brno a právě výše citovaná hospoda byla místem, kde se hráči tohoto klubu a další scházeli. Ke konci války jsem se potkal s dalším fotbalistou, který jako já, bude hrát fotbal za Jeseník, profesorem Josefem Zahradníčkem!“

Jaké byly, po příchodu na Jesenicko, vaše první kontakty se zdejším fotbalem ?

Nejdříve jsem hrával za mužstvo Supíkovic. Za zmínku stojí,že jsme k zápasům nastupovali čtyři, kteří jsme patřili do rodiny“. Švagr Pepa Jurčák, jeho bratr Jarda a druhý švagr Valloch. Poté, jako zaměstnanec Elektrárny v Jeseníku, jsem kopal krátkou dobu za Komunál. V té době byla hrána fotbalová soutěž mezi jednotlivými podniky ve městě. Osobně jsem si totiž netroufal hrát za Jiskru Jeseník. Za Komunál Jeseník hrál m.j. i výborný Štěpán Palička.

A až poté jsem skončil ve Slávii, později v Jiskře Jeseník. Zde, pod vedením Honzy Racka, jsem teprve začal soustavně trénovat.“

Na kterém místě sestavy jste nastupoval k zápasům?

Za mé doby se hrál systém WM a já hrával vždy posledního“ vzadu. Mužstvo bylo velice stmeleným kolektivem hráčů a mezi sebou jsme se mohli spolehnout jeden na druhého. Byli jsme vynikající parta fotbalistů.“

Co považujete za svůj největší fotbalová úspěch?

Pro mne bylo největším úspěchem to, že jse hrál za mužstvo, které dokázalo postoupit v sezoně 54/55 do I. A třídy. Trénoval nás Honza Racek. Za úspěch považuji účinkování našeho mužstva v pohárové soutěži. Dostali jsme se až do finále Severomoravského kraje, ale zde jsme narazili na Baník Ostrava. Neuspěli jsme sice, ale Baník nás v Jeseníku podcenil a v sestavě sice neligové prohrál 5 : 1 ! V Ostravě při odvetě to však dopadlo pro nás moc krutě. Ostraváci neponechali nic náhodě a v ligové sestavě nám to spočítali . Prohráli jsme 13 : 0 !“

Působil jste v Jeseníku rovněž jako trenér. Zhodnoťte toto období.

Nejdříve jsem vedl žákovské mužstvo a na působení u této nejmladší generace mám rozporuplné vzpomínky. Žáci dokázali postoupit do finále O přeborníka okresu. Hrálo se proti Šumperku a zápas ovlivnil svým rozhodováním neobjektívní rozhodčí. Ještě dnes si vzpomínám, že nám vyloučil brankáře a hráče. Oslabené mužstvo nakonec prohrálo 2 : 1. Nechutné praktiky funkcionářů Okresního fotbalového svazu mne natolik znechutily, že jsem na určitou dobu přestal trénovat. Po dvouleté pauze mne oslovil Honza Racek, abych mužstvo převzal po něm. To bylo v roce 1958 a u mužstva mužů jsem odtrénoval dvě sezony.

O ekonomickém zázemí se v té době nedá vůbec hovořit. Byli jsme všichni amatéři a hráli jsme pro radost. Pro dokreslení situace stačí, když uvedu, že docházelo k situacím, že jsme měli jet hrát mistrovský zápas mimo Jeseník a nebylo na autobus. Skládali se fanoušci a hráči na autobus, abychom utkání mohli odehrát!“ Každýtrenér má svůj určitý herní styl, který prostřednictvím hráčů prezentuje.

Jak to bylo ve vašem případě?

U mne to byl zásadně defenzívní způsob boje, protože jsem už jako hráč hrál zadního“ a také jsem z této taktiky vycházel při vedení mužstva.“

Na které hráče pod vaším vedení jste se nejvíce spoléhal ?

Byli to Franta Klement, fotbalista s tvrdou střelou a Pepa Jurčák s vynikajícím přehledem ve vápně při gólových situacích.

Role rozhodčího pro vás není neznámou. Zajisté jste prožil chvíle příjemné, ale i nepříjemné. Nemám pravdu?

Po absolvování kurzu pro rozhodčí, kterého se rovněž zúčastnil Štěpán Palička, pan Koranda z Lipové a další. Fotbaloví činovníci nám slibovali, že po absolvování kurzu budeme nasazeni o třídu výš. Nestalo se tak a zůstalo jen u slibu. Mohu říci, že s rozhodovaním zápasů jsem neměl žádné problémy. Vzpomenu příhodu, kdy jsem jel na motorce do Dlouhé Loučky, pršelo celý den a já musel přijet k utkání, odpískat zápas a vrátit se domů. Nezřídka jsem odjel po utkání bez honoráře , protože funkcionáři klubu neměli na vyplacení peníze. To byl i zápas v Dlouhé Loučce, kde jsem zápas rozhodoval za trochu horkého čaje s trochou rumu. Taková bývala skutečnost ! Vzhledem k poměrům, které panovaly, jsem s píšťalkou rozhodoval pouze dvě sezony.“

Máte v rodině dalšího fotbalistu?

S manželkou jsme vychovali dvě dcery, a tak až jeden z vnuků pokračuje v tradici. Hraje tzv. jesenickou fotbalovou ligu neregistrovaných.

Litujete něčeho, co souvisí s vaší fotbalovou minulostí?

Nelituji a naopak jsem rád, že jsem se aktivně věnoval sportu s tak výbornou partou, jaká se vytvořila tady v Jeseníku.“

Každý, kdo fandí fotbalu má to svoje mužstvo a svého oblíbeného fotbalistu. Jak je to ve vašem případě?

Fandím Brnu a líbí se mně fotbalista Radek Drulák pro jeho chytrost a pohotovost při střelbě na bránu. V Jeseníku podobnou chytrostí a pohotovostí vynikali Pepa Jurčák a profesor Zahradníček. Vzpomínám na fotbalová utkání Sparty Brno kde profesor, coby mladý střední útočník, už tenkrát vynikal ctižádostí vstřelit gól, střílel z každé pozice a opravdu výborně.“

Na závěr rozhovoru nám řekněte, pokud byste se měl rozhodovat, zda prožít s fotbalem opět všechno znovu, jak by to dopadlo?

Dnes už je všechno pryč, ale kdyby to šlo, tak bych neváhal si to všechno znovu prožít.