Fotbalové vzpomínání: Zdeněk Konečný

(rozhovor z roku 1997)

Patří k legendám Slavie a Jiskry Jeseník. Od doby, kdy hrával, uplynulo téměř 40 let a fotbaloví příznivci tvrdí: Nejlepším brankářem z těch mnoha, co hájili branku, byl právě Konečný. Přestože v Jeseníku měli další dobré gólmany, nikdo z nich nedosahoval jeho kvalit. A tak se naskýtá možnost projít se fotbalovým životem výrazné osobnosti, který byl opravdu rozmanitý.

S fotbalem začínal v Hulíně, kde se též 1. 1. 1929 narodil.

Přibližte čtenářům svoje fotbalové začátky.

S fotbalem jsem začínal jako žák. V 16 letech, to bylo v roce 1945, jsem byl přeřazen do mužstva dospělých. Hulín v té době hrál 1. A třídu. Osud mě však již v roce 1946 zavál do Dolní Lipové a tak poslední sezonu v Hulíně jsem pendloval mezi Dolní Lipovou a Hulínem, to se psal rok 1947. Formu jsem si udržoval na trénincích s fotbalisty Lipové. Zákonitě po roce přišel přestup.“ Na Jesenicku jste začínal v Dolní Lipové.

Jak pokračovalo vaše fotbalové zrání, byl jste velmi mladý.

Mužstvo tvořili hráči, kteří přišli po válce na Moravu z Čech. Kádr mužstva byl velice kvalitní. Trénoval nás Leoš Pazdera a duší klubu byl Antonín Tylšar, který se staral o chod klubu. Lipová hrála stejnou soutěž jako Jeseník – přebor II. třídy. Prim v soutěži měl Jeseník a v závěsu byla hned Lipová. Tato situace vydržela několik let. FK Lipové tvořili tito hráči: Kukačka – Králík – Zoubek – Gůrka – Hradil – Trojka – Soušek – Konečný – Horňák – Filip – Procházka – Krátký – Horák – Hajzera – Lacina. Lipové se podařil husarský kousek. Po mém odchodu do Jeseníku, to bylo v roce 1950, postoupila Lipová do krajského přeboru ! Jeseníku se postup o třídu výš podařil až o několik let později.

Který trenér vás nejvíce naučil z fotbalové abecedy?

To bylo ještě v Hulíně. Trénoval nás ing. Látal. V Jeseníku potom Jan Racek. Uničovské fotbalisty trénoval Richard Hubáček, který měl licenci 1. třídy, dále pak M. Brázda, byli to také dobří trenéři.

Kdo byl ve vašem mládí vaším fotbalovým vzorem?

Těch vzorů bylo víc. V Hulíně jsem měl možnost sledovat mužstva ze Zlína, Židenic, Vítkovic,… . Mým vzorem byl např. útočník Zavadil, přezdívaný CAĎA , hráč Hulína. Brankář Antl rovněž z Hulína, který chytal přede mnou. Ale největším fotbalovým bohem byl pro mne brankář Ostrčilík ze Zlína. Brankář z gumy .

Jak vypadala vaše vojenská léta?

Na vojnu jsem rukoval v roce 1951, to jsem byl již kmenovým hráčem Jeseníku, do Trenčína. Dostal jsem i přihlášku do Dukly Praha. Nakonec jsem skončil v Zábřehu na Moravě. V té době jsem byl již ženatý, a to byl také důvod, proč jsem do Dukly Praha nešel. Fotbal v té době hráli vojáci odděleně. Pořádaly se tzv. Armádní sportovní hry. Zábřeh měl velmi kvalitní mužstvo, složené z mnoha slovenských hráčů. Vojákoval a hrával zde i Ján Marko, fotbalové veřejnosti známá osobnost. Vojáci ze Zábřehu se dokázali probojovat mezi nejlepší vojenské kluby Československa.

Jako vynikající gólman jste měl určitě řadu lukrativních nabídek k přestupu. Buďte konkrétní.

První nabídka mně byla učiněna velmi záhy. V roce 1943 hrál dorostenecký výběr Hané v Praze v turnaji 8 mužstev. To mně bylo 14 let a Sparta Praha projevila vážný zájem. Pro moje mládí a vzhledem k době z přestupu nakonec nebylo nic. Druhá lákavá nabídka přišla z FK Baťa Zlín, to bylo v roce 1946. Třetí nabídka, z mého pohledu nejlepší, přišla z Pardubic v roce 1947, to jsem měl 18 let. Pardubice v tomto roce hrály kvalifikaci o postup do 1. ligy s ATK Praha. Vkvalifikaci neuspěly, když o postupu rozhodoval třetí rozhodující zápas.

Proč jste nevyužil nabízené šance?

Důvod byl celkem jasný. Byl jsem sám a bydlel jsem u tety a babičky v Lipové a Jeseníku a musel jsem zůstat doma .

Vraťme se k fotbalovému Jeseníku a připomeňte nám vaše působení v mužstvu.

1.1.1949 jsem se stal kmenovým hráčem mužstva. Fotbal jsme hráli opravdu dobře a pravidelně jsme vyhrávali přebor II. třídy, ale bohužel se dlouho nepostupovalo, protože se neustálereorganizovala struktura mistrovských soutěží. Jeseník na to doplatil celkem 4x!!! Mužstvo bylo kompaktní, složené z vynikajících fotbalistů. V obraně hrávali Lerch – Vydra – Šubrt – Šmoldas – Hladký. Záloha byla spolehlivým článkem mužstva a zde hráli stabilně Kašpar – Pospíšil – Palička. V útoku hrávali Dias – Strašák – Pichler – Sládek – Dohnalík, později Zápařka, Klement – Jurčák – Petřík.

Kdy jste zažil v Jeseníku vlastně první postup do vyšší třídy?

Bylo to v sezoně 53/54, to jsme postoupili do I. B třídy a hned další sezonu se postoupilo do I. A třídy. Stále s trenérem Janem Rackem. Do Jeseníku jezdívala k pohárovým utkáním mužstva z Ostravy, Olomouce, Vítkovic, Prostějova a nevyhrála zde! Měli jsme tehdy vynikající mužstvo. Váš odchod do Uničova se uskutečnil kdy? Zhodnoťte svoje působení v tomto klubu.

Bylo to v roce 1957 a mně bylo 28 let. Uničov v tomto roce postoupil do divize z I. A třídy a opustil m.j. i jesenické fotbalisty. Bohužel v tomto roce fotbalové orgány rozhodly o změně hracího systému. Přecházelo se na systém podzim – jaro, a tak v tomto přechodném období se hrály mistrovské soutěže jaro – podzim – jaro. Uničov byl,coby nováček, po podzimu na výborném 6. místě. Na jaře klesl na 4. místo od konce, o 1 bod za Duklou Olomouc. Protože sestupovala 4 poslední mužstva, tak spadl i Uničov. Divizi hrála kromě nás Královopolská Brno, Zbrojovka Brno s Josefem Bicanem, Otrokovice, Prostějov, Vsetín,… . V té době chodilo v Uničově na fotbal 3000 – 4000 diváků !!!

Váš největší fotbalový úspěch – zážitek?

Jako hráč – brankář hodnotím nejvýše svoje výkony za Uničov v divizi. Chytal jsem proti vynikajícím fotbalistům a zážitků bylo opravdu nepočítaně. Ještě když jsem chytal za Jeseník, odehráli jsme na SMŽ Olomouc vynikající mistrovské utkání. V té době jsme byli na 5. místě a soupeř byl v čele soutěže. Do tohoto zápasu nemohl nastoupit Rudolf Sedláček, onemocněl, nahradil ho skvěle Milan Rezner a my jsme vyhráli 2:1. Oba góly vstřelil vynikající Zápařka. Olomoučtí diváci byli naší hrou doslova nadšeni a vytleskali nás ! Za Uničov to byl zápas UNIČOV – KRÁLOVO POLE ( 3 : 2), který byl m.j. zařazen do tahu Sportky. Diváků přišlo přes 4000. Soupeř v té době byl na 1. místě (v divizi) a po skončení soutěžního ročníku postoupil do 1. ligy ! Bylo to dramatické utkání, ve kterém uničovské mužstvo podalo vynikající výkon, také můj výkon byl prý dobrý.

Z Uničova jste už nikam jinam nepřestoupil ?

Ne. Zde jsem zakončil ve svých 35 letech aktívní činnost, to bylo v roce 1963/64.

Vyhýbala se vám zranění ?

Kupodivu ano. Byl jsem zraněn vážně pouze jednou, a to bylo ještě v době, kdy jsem hrál za Dolní Lipovou. Bylo mně tehdy 18 let a v Mikulovicích jsem přišel ke krevnímu výronu do stehna a čtyři měsíce jsem si fotbal nezahrál.

Ví se o vás , že jste byl nejen úspěšný brankář, ale i trenér.Práce trenéra není ve výkonnostní kopané vůbec jednoduchá. Jak jste se s tím vypořádával?

Po skončení aktívní činnosti jsem měl fotbalové volno. 3 roky jsem o fotbal nezavadil . V roce 1966 za mnou přišli funkcionáři Uničova, abych šel trénovat družstvo mužů, hrající v té době I. A třídu. Moc chutí jsem neměl a zkušenosti téměř žádné. Nakonec jsem souhlasil. První rok u mužstva jsem působil v roli asistenta hlavního trenéra. Uničov sehrál tehdy neúspěšnou kvalifikaci do divize.V sezoně 1968/69 jsem začal mužstvo vést v roli hlavního trenéra.

Absolvoval jsem trenérský kurz v Klánovicích a muže Uničova jsem dovedl nejdříve do krajského přeboru a následně do divize. U mužstva jsem se rozhodl skončit v roce 1971, kdy Uničov skončil na 3. místě. Hned nato mužstvo pod novým trenérským vedením vybojovalo III. ligu!! Měl jsem jako trenér zásadu: Jakmile jsem zjistil, že nemohu mužstvu dát již víc , tak jsem přenechal trenérské místo dalším kolegům. I když byla šance dovést hotové mužstvo do III., respektive II. ligy. Moji nástupci dokázali pokračovat v úspěšném tažení a Uničov postoupil až do II. ligy !!! Navíc Uničovské strojírny dokázaly pro fotbal vytvořit vynikající podmínky. Z Uničova jsem odešel trénovat fotbalisty RD Jeseník. V prvním roce mého působení Jeseník postoupil do krajského přeboru. Ve druhém roce mého působení jsem v polovině rozehrané soutěže u mužstva skončil, přičemž Jeseník byl na 1. místě krajského přeboru s náskokem 4 bodů. V trénování pokračoval Ruda Králík. Při zimní přípravě na jarní část však při dopravní nehodě zahynuli 4 hráči. Výrazně oslabené mužstvo postup do divize nedokázalo vybojovat. Musím podotknout, že ekonomické zázemí fotbalu ze strany RD Jeseník bylo rovněž velmi dobré. V té době přišli do Jeseníku hotoví fotbalisté, vzpomenu Králíka, Havlíčka, ostravského Grygárka, … . Do té doby za Jeseník kopali jeseničtí a z nejbližšího okolí hráči, např. Burguš, Salva, Kovář, Skoupil .. . Na chvíli jsem se vrátil do Uničova, to bylo v letech 1973 – 76, a mužstvo jsem opouštěl v divizi, kde skončilo na 8. místě. Přišla nabídka z Bruntálu. Zde jsem trénoval 7 let. S mužstvem jsem postupně postoupil do krajského přeboru a divize. V roce 1983 jsem v podstatě ukončil i svoji trenérskou dráhu.

Jako trenér jste vychoval řadu brankářů. Kterého hodnotíte nejvíce?

V Uničově, pod mým vedením, chytal Milan Veselý, který později přestoupil do Slávie Praha a několik sezon v tomto slavném klubu odchytal. Nemohu nevzpomenout bratry Fialovy. Jan to dotáhl do Dukly Praha a poté až do národního mužstva. Honzu jsem v jeho 17 letech přeřadil z dorostu do mužstva mužů. Mýma rukama prošel i brankář Poštulka, který skončil také v 1. lize, chytal za Spartu.

Na závěr našeho rozhovoru nám prozraďte něco o vaší rodině.

S manželkou jsme vychovali 1 syna a 2 dcery. Syn Zdeněk to ve fotbale dotáhl až do 1. ligy. Hrál za Slavii Praha, Zbrojovku Brno, a s fotbalem skončil v Liberci. Reprezentoval Československo v mužstvu dorostu a ve Francii vyhráli pohár UEFA.