Olomouc, stadion HFK, neděle 10:00. První jarní utkání jesenického mužstva v krajském přeboru. Atmosféra ospalá, hřiště měkké, odpovídající končící zimě, místy hrbolaté. Počasí: kosa. Vítězství 1:0 netřeba komentovat. Věděli jsme, že v Holici bude dobrý každý bod.

A když si vybavíme hned po minutě tisíciprocentní tutovku domácího hráče, dostává cennost jesenické výhry ještě výraznější lesk. Naštěstí se holický dorostenec své příležitosti lekl a poslal balon těsně mimo. „Tony“ Pastucha se jenom ohlédl. A ve zbytku zápasu už se náš gólman s míčem skoro nepotkal.

Popravdě, ten fotbal za moc nestál, a to na obou frontách. Diváci se nebavili. Mezi nezávislými pozorovateli na tribunách byl i „Sigmák“ Petr Ševčík, poslední dobou nastupující pravidelně v ligovém „áčku“. Nechyběli ani zástupci Chválkovic, náš příští soupeř. Přijeli se podívat, co vymyslí na jesenickém stadionu, aby odčinili domácí prohru z prvního jarního kola, kdy doma podlehli Dolanům 0:3.

Trenér Ševčík tentokrát nemusel zdlouhavě přemýšlet, koho postaví do základu. Na výběr toho totiž moc neměl. Minka – zraněný, P.Glac – zraněný, Daniel – zraněný, Furik – zraněný, Woitek – v trestu, Marcinov – netrénuje, nechodí, nemluví. Tady se na chvíli zastavme. Samozřejmě je to každého dobrovolné rozhodnutí a jakožto amatérský spolek nemá FK Jeseník ani možnosti ani chuť někoho do něčeho nutit. Férové by ovšem bylo říct na rovinu, jestli to s fotbalem myslím vážně, anebo je to jen příležitostná zábava podle momentální nálady. Pokud platí to druhé, pak díky, ale nemáme zájem.

A jak to tedy s jesenickou hrou vypadalo na stadionu HFK Olomouc? Základní myšlenkou byla neprohra. Zhuštěná obrana a dlouhé nakopávané balony, ze kterých se třeba něco urodí. A ono se urodilo. Petr Navrátil nám už v přípravě ukázal, čeho je schopen. Tady se dlouho nedostal pořádně do hry, čekal na ten správný balon. Nakonec mu přišel a on s ním udělal tu nejlepší věc, jakou máme všichni tak rádi. Dobrý zápas odehrál i druhý útočník Adam Bříza, srdnatě bojující s domácími stopery, v první půli ukázal několik odvážných průniků a také měl na hlavě velkou šanci. Poctivý zápas odehrál Martin Hanzlík, ve středu pole dostávající hlavní slovo při absenci Honzy Minky. Ono to půjde. V obraně velmi dobrý Kuba Karakasidis, po rozpačitém úvodu s několika nepřesnými přihrávkami a jedním prohraným soubojem získal jistotu a precizně oddirigoval jesenickou defenzívu. Pravá strana Novák, Nepožitek – účelný fotbal bez kudrlinek. Levá strana, většinou ta kreativnější, Plhák, Vavrač, dnes méně zapojená směrem dopředu. Příchod Kysely na poslední čtvrtinu utkání přinesl určitě oživení.

Brankářská dvojice po podzimním experimentu, kdy se oba gólmani spravedlivě střídali po dvou zápasech, přechází na tradičnější model jasně určené jedničky. Tou bude veterán Honza Pastucha, nad jehož tréninkovým nasazením a zápalem nelze než uznaně pokývat hlavou. Náhradník Michal Vrána při výše uvedených absencích navlékl dres s číslem 4 a zasáhl do hry jako třetí střídající hráč. Po příchodu na hřiště v nastavení na hrotu poctivě odmakal závěrečných 37 vteřin.

Domácí tým byl pochopitelně z výsledku velmi zklamaný, obzvlášť když holičtí hráči opouštěli hřiště s vědomím, že lídr krajského přeboru tady nepředvedl žádné fotbalové krasodivy. HFK mělo častěji hru ve své režii, ale z územní převahy nic nevytěžilo. K tomu měli domácí také pifku na hlavního sudího Radka Kuličku, který prý chyboval, neviděl, byl necitlivý atd. Z našeho pohledu odřídil utkání velmi dobře, ale vysvětlujte to poraženým.

Jarní premiéru máme za sebou a důležitost úspěšného vstupu do druhé části sezony možná oceníme až na jejím konci. Domácí zápas proti Chválkovicím, už s Lukášem Woitkem a možná i některými uzdravenými (či umoudřenými), bude určitě o něčem jiném.

My jsme Jeseník.