Bohužel zatím všechny zápasy odehrané na hřištích soupeřů ukázaly, že jarní forma některých hráčů je značně nevyrovnaná a celkový herní projev mužstva má daleko k podzimní pohodě.

Hlásali nám někteří odborníci, bývalí hráči i fanoušci, po té skvělé podzimní jízdě, že postup má Jeseník v kapse, že vítězství v krajském přeboru je povinností, že lepší mužstvo v soutěži není apod. No, to jsme se nasmáli. Jsou to jen řečičky, které pro fotbal samotný nemají žádný význam. Jaro je o něčem jiném a mužstvo dobře ví, že musí jet stále na sto procent. V Zábřehu, stejně jako před dvěma týdny v Kralicích, to nešlo a tým se přesvědčil, že nikde nic nedostane zadarmo. Naopak, každý se chce na lídra vytáhnout, dostat ze sebe to nejlepší a hlavně, soupeři ze středu a spodní části tabulky, jdou do utkání proti Jeseníku s jasným vědomím, že oni opravdu mohou jen překvapit a nemají co ztratit. A pro Jeseník je každý zápas jako velké finále, jako poslední rozhodující souboj. Bude jich ještě osm a na konci buď bude Jeseník slavit historický úspěch, a nebo si prostě jen řekneme, že to byla dobrá sezona a že to za rok zkusíme znovu. Jak správně řekl trenér Ševčík, soutěž chceme vyhrát, uděláme pro to maximum, ale když se to nepovede, život jde dál a o nic víc nejde. Možná důležitější, než samotný výsledek bude to vědomí, že se Jeseník v této sezoně představil jako herně kvalitní mužstvo a že se nemáme za co stydět. Snad to bude platit i za dva měsíce, až bude sezona končit….

Jenže se to má v současnosti tak, že výkonnost mužstva, jak už bylo řečeno, je kolísavá. Na některých hráčích je vidět, jako by si úplně přestali věřit a ztráceli sebevědomí. Skoro všichni hrají hůř než na podzim, a dokonce hůř než ještě před pár týdny v zimní přípravě. Pohodu a klid z tréninku se nedaří přenést na hřiště. Oba domácí zápasy zvládl Jeseník s prstem v nose a snad zvládne i ty další. Trojice utkání na hřištích soupeřů, přestože z nich máme pět bodů, ovšem budí spíše rozpaky. Zejména druhé poločasy v Kralicích a v Zábřehu ukázaly, že mužstvo – přes nespornou individuální kvalitu – má nějaký mentální problém. Jak si máme vysvětlit, že sestava, která rozcupuje divizní Krnov na jeho hřišti 5:0, nezvládne o měsíc později totéž proti průměrným Kralicím a opravdu slabému Zábřehu?

Kromě toho řeší trenér ještě ne zrovna růžovou situaci v kádru. Kritický je stav zejména ve středu hřiště, kde dlouhodobě chybí mozek hry Honza Minka a chybět bude ještě několik týdnů, možná i celé jaro, to nikdo neví. Po utkání se Zábřehem si můžeme namalovat velký otazník také za jménem Martina Hanzlíka, který nedohrál, kvůli zranění zadního stehenního svalu. Pár hodin po utkání můžeme jen tipovat, jak dlouho bude mimo hru, ale moc optimisticky to nevypadalo. A třetím do party středopolařů je Broňa Mlynář, na podzim nejlepší střelec mužstva, hlavně díky precizně proměněným pokutovým kopům. V Zábřehu – kulantně řečeno – to nebyl jeho den. V amatérském sportu samozřejmě platí, že práce či škola by přirozeně měly mít vždy přednost. Takže nemůžeme mít kapitánovi mužstva za zlé, že kvůli náročnému vysokoškolskému studiu jde fotbalová příprava poněkud stranou. Je to zároveň logické vysvětlení toho, kde zůstala Broňova podzimní forma a na druhou stranu, všechna čest, že školu a fotbal umí skloubit a přijde na zápasy, na rozdíl od jiného nejmenovaného „borce“, který pro údajnou přípravu na maturitu hodil mužstvo, klub a celý fotbal přes palubu.

Trenér stojí před složitým řešením situace, jak poskládá střed hřiště a na to navazující celou sestavu. A především – jak zklidní některé hlavy. My ostatní budeme zpoza lajny držet palce, aby se to povedlo. A když ne, tak …. tak nic.

My jsme Jeseník.