Dva mladí hráči našeho klubu Jiří Mráz a Jan Pastucha v první polovině srpna reprezentovali Olomoucký kraj v kategorii U-19 na mezinárodním turnaji v Číně. Jejich dojmy a zážitky po návratu jsme shrnuli v krátkém rozhovoru.

Čína není zrovna za rohem. Jak dlouho jste tam cestovali?

J.Pastucha: Odjížděli jsme v pátek 5. srpna z Olomouce na letiště do Prahy, odtud jsme letěli do Istanbulu, kde bylo asi šestihodinové čekání na další spoj do Kantonu v jižní Číně. A pak ještě asi hodinu do Xiamen, kde se turnaj konal. Celkem jsme cestovali přes třicet hodin.

Do výběru Olomouckého kraje jste se dostali jako dva hráči FK Jeseník. Jaké další kluby měly v krajské reprezentaci zastoupení?

J. Mráz: Mužstvo tvořilo sedmnáct hráčů a byli tam kluci z Hranic, Přerova, Prostějova, Šumperku, Chomoutova a z Nových Sadů. S většinou z nich se známe z dorostenecké divize. Kvalita toho mužstva byla, myslím, velmi dobrá. V doprovodu bylo sedm lidí, včetně překladatele a měli jsme i vlastního doktora.

J. Pastucha: Ten byl docela potřeba. Já jsem měl nějaké zdravotní problémy už během cesty a i někteří ostatní kluci se různě potýkali s nevolnostmi, možná z jiného druhu jídla.

Aklimatizaci asi nebyla zrovna jednoduchá – s čím jste měli největší problémy při přechodu z Evropy do východní Asie?

J. Mráz: Bylo tam obrovské vedro a taky vysoká vlhkost, třeba 80 až 90 procent. K tomu navíc přibyl smog z velkoměsta. Připadali jsme si tam jako ve skleníku. Největší šok jsme ale zažili při ubytování. Přivezli nás do ubytovny střední školy a místo postelí tam měli jen takové železné konstrukce bez matrací.

J. Pastucha: Spát se na tom samozřejmě nedalo, takže jsme spali různě na zemi. Až asi třetí den nám koupili v supermarketu matrace.

J. Mráz: A ještě bych zmínil jídlo, které nám fakt vůbec nesedělo. U nich je to asi normální, ale třeba na snídani tam měli jen samá smažená jídla. Všechno bylo hrozně pikantní, nasladko a úplně ke všemu podávali rýži.

J. Pastucha: Až poslední den byl rozlučkový raut a asi až tam jsme se pořádně najedli.

Pojďme k samotnému fotbalu. Jak probíhal turnaj a jak jste v něm obstáli?

J. Mráz: Hrálo se to ve třech skupinách po čtyřech a pak tři vítězové skupin plus jeden nejlepší z druhého místa postupovali do semifinále. My jsme tam byli jako jediní zástupci z Evropy a ty rozdíly mezi mužstvy byly obrovské. Nejdříve jsme porazili jedno čínské mužstvo 17:0, to byli reprezentanti nějaké mongolské provincie. Pak jsme vyhráli nad domácí školou Xiamen 1:0 a na závěr skupiny jsme porazili Malajsii 25:0.

J. Pastucha: Kvalita byla fakt hrozně nevyrovnaná a někteří vypadali, jako by se ten fotbal teprve učili. Ale závěrečné zápasy čtyř nejlepších o medaile už měly vysokou úroveň.

J Mráz: My jsme dosáhli nejlepší bilance ze všech vítězů skupin a tak jsme správně měli hrát proti jedinému postupujícímu z druhého místa. Ale tím byl Xiamen, se kterým jsme hráli už ve skupině. Takže se to nakonec změnilo a šli jsme hrát proti Austrálii. Ten zápas nám vůbec nevyšel a prohráli jsme 1:4. Austrálie to pak celé vyhrála.

J. Pastucha: Kvůli vyřazení v semifinále jsme byli všichni hrozně naštvaní, ale pak jsme si spravili náladu v zápase o třetí místo, kdy jsme porazili Koreu 6:5. To bylo vynikající mužstvo, ze kterého se dělá výběr pro korejskou reprezentaci.

Jak se dařilo vám osobně?

J. Pastucha: Já jsem odchytal celý turnaj a i Jirka hrál ve středu zálohy úplně všechny zápasy.

J. Mráz: Z našeho mužstva byli nakonec dva nejlepší střelci turnaje, první místo Filip Navrátil a druhé místo Pavel Novák. A pan Strnad byl vyhlášen mezi nejlepší trojící trenérů.

Co vás čekalo v mimosportovním programu?

J. Mráz: První tři zápasy jsme hráli vždy od devíti ráno, takže pak bylo dost volna. Jeden den jsme měli výlet lodí na blízký ostrov v Jihočínském moři. Taky jsme navštívili budhistické chrámy, byli jsme i v galerii umění a zkoušeli jsme se učit čínské znaky. A taky jsme byli v Muzeu pián na koncertě vážné hudby. A tam Tony usnul.

J. Pastucha: Tys taky usnul. Ještě jsme šli do nákupního centra a mysleli jsme si, že tam levně nakoupíme, když jsme v Číně. A bylo tam hrozně draho.

J. Mráz: Na závěr turnaje jsme byli pozvaní do luxusního hotelu, kde se konala rozlučka všech mužstev. Na hřišti tam byla velká rivalita, ale mimo hřiště fajn atmosféra. Myslím, že Číňani byli hrozně vděční za to, že nás tam měli. I na hřišti bylo cítit, že třeba z nás i z Australanů mají velký respekt.

Dorozuměli jste se?

J. Pastucha: Nejvíc s Australany. Domácí ani ostatní Asiaté anglicky moc neuměli.

Jaký máte celkový dojem ze zájezdu do Číny?

J. Mráz: Jsme vděční, že jsme tam mohli jet a vidět jiný svět, protože do Číny se asi hned tak nepodíváme. A po tom, co jsme tam viděli, si tak nějak víc vážím toho, co máme tady. V Číně jsme viděli obrovské sociální rozdíly, krásné moderní centrum a velkou chudobu na okraji města.