Stalo se to v poslední minutě sobotního zápasu. Prohráváme a jsme takoví, no, jak to jen říct … nasraní.
Poslední rohový kop, poslední šance, něco s tím udělat.

Kuba kapitán si bere balon a chce jít kopat roh. Přibíhá Miňas a posílá Kubu před branku. Teď by to fakt chtělo kopnout tak akorát a pak věřit, že to někdo pošle správným směrem. Všechny předchozí centry, stejně jako další snahy, za moc nestály. Jak to dopadne v posledním pokusu?
Už to letí a nevypadá to vůbec špatně. Před brankou se to mele a kdo to tam je ve výskoku? Aha, Kočka, jeden z těch, koho máme nejradši, protože se s tím nemaže, jde přes mrtvoly a nikdy to nevzdává. Po jeho letu balon rychle mění směr a snáší se dozadu, přesně na nohu Kubovu. Možná zavřel oči, možná jenom zadržel dech. Ale bylo to něco neuvěřitelného. Prásk a je vyrovnáno.

Jak může tuhle hru někdo nemilovat?

Brankář asi ani nevěděl, co se stalo. Musí to být hrozný pocit, jít si pro míč do vlastní sítě, pár vteřin před koncem v takovém utkání. Fakt hnusný pocit. Jako líbat hada.

Za pár desítek vteřin je konec a cestou do kabin pokračuje jiný příběh. Když jsme se tak nějak pošťuchovali s naším hlavním ultras, protože on šel zabít rozhodčího a já jsem mu zkoušel vysvětlit, že to není moc dobrý nápad, procházel zrovna ten brankář – líbač hadů. A povídá: „Co blbneš, magore, vždyť je to jenom fotbal.“ Zabijáka rozhodčích to nerozhodilo a zařval: „Co to kecáš, to je celý můj život!“

A takhle to je. Celé naše životy jsme pohodili za postranní lajnu fotbalového hřiště. Naše prožitky se smrskly na řvaní po rozhodčích, protože můžou za všechny naše neúspěchy, po našich útočnících, protože vůbec neběhají, po našich obráncích, že jsou to měkkouši a po všech hráčích soupeře, protože, protože ….. prostě protože je to soupeř a jediným smyslem existence soupeře je pořádně nás naštvat. A pak si čas od času prožijeme své soukromé emoční orgasmy při klíčovém gólu v poslední minutě. Každý po svém a všichni společně.
Tohle nemá s racionálním uvažováním nic společného. Tohle nelze vysvětlit. Tohle prostě nelze nemilovat!

My jsme Jeseník!