Poslední rozloučení

Dnes před polednem jsme se ve smuteční síni v Jeseníku – Bukovicích naposledy rozloučili s Otou Krošem.

Ota Kroš nikdy fotbal nehrál. A o to víc ho miloval. Byl tím chlápkem za lajnou, tichý pozorovatel, který ale přitom měl co říct a věděl.

Ota Kroš se narodil v Liberci, vyrůstal v Dobrušce, žil a pracoval v Jeseníku. Za tímto prostým životopisem se ve skutečnosti skrývá příběh slušného a poctivého člověka, férového chlapa, který podstatnou část svého bytí zasvětil také fotbalu. Celý život se potýkal se zdravotními komplikacemi. A tím spíš si vážil každého dne. Fotbal hrát nemohl, ale našel si v něm svoji roli.

V Jeseníku posbíral Ota Kroš materiály z historie zdejší kopané, které už dnes mají nedocenitelnou hodnotu a jejichž význam poroste s tím, jak pamětníci starých časů, bohužel, postupně budou opouštět naše řady. Ota Kroš pořídil a zaznamenal desítky rozhovorů s hráči, trenéry a funkcionáři, kteří zanechali stopy v jesenickém fotbale v druhé polovině minulého století. Rozpitval stovky zažloutlých fotografií, na nichž se snažil identifikovat „kdo je kdo.“ Hledal dobové články, zápisy z utkání, snažil se rozklíčovat průběh každé sezony. Fotbalem žil, prožíval ho, mluvil o něm, fotbal mu přinášel radosti i trápení.

Ota Kroš nikdy neoblékl dres a nevyběhl do hry. Nemohl. A přesto v bohaté historii jesenického fotbalu zanechá nesmazatelnou stopu. Jak už to tak bývá, až když někoho ztratíme, pak si teprve uvědomíme, jaký význam měl a kým pro nás byl.

Takže Oto, díky za všechno…. A budeš nám chybět!