Představujeme dalšího hráče FK Jeseník, tentokrát je to záložník s divizními i třetiligovými zkušenostmi Lukáš Woitek.

Zcela nečekaně začneme náš rozhovor tvojí vzpomínkou na průběh mládežnické fotbalové kariéry…

Fotbal jsem začal hrát v první třídě v České Vsi, kde zrovna dělali nábor. Někdy v šesté třídě jsem přestoupil do Jeseníku, kde nás trénoval pan Vyvážil. A tady jsem už hrál až do mužské kategorie.

Do A-mužstva jsi naskočil velmi brzy, vzpomeneš si na svůj první start v dospělém fotbale?

Ano, bylo to ještě za pana Hapala a trenéra Krobota v krajském přeboru a jako mladšího dorostence si mě vzali do Šternberku, kde jsem nastoupil asi na posledních pět minut. Byl jsem hodně mladý a hodně nervozní.

Já si ovšem dobře vybavuju, když jsi v sedmnácti nastoupil na poslední minuty v krajském přeboru v Litovli a dal jsi rozhodující branku…

Tak to byl můj první gól za muže. Trenér Krobot mě tam poslal na pár minut za stavu 0:0 a v poslední minutě se to ke mě odrazilo, vystřelil jsem …. no a pak už mě nemohli chytit. To byla velká euforie.

Jak se vyvíjela dál tvoje kariéra?

Odehrál jsem tady ještě první sezonu po sestupu , to byl poslední rok pod trenérem Krobotem. Skončili jsme druzí, trenér skončil a já jsem šel na hostování do Šumperku.

Tvé hodnocení šumperského angažmá?

Po všech stránkách vydařené a určitě to mělo velký vliv na můj fotbalový vývoj. Trénovali jsme čtyřikrát týdně a trenér Strnad to vedl hodně dobře. Měl propracované tréninky, které mě bavily.

Hrál jsi v divizi pravidelně?

Ano. Ale odcházel jsem z Jeseníku do rizika a s velkou nejistotou, že skončím třeba na lavičce jako hráč do počtu. Hned v prvním utkání se mi podařilo dát dva góly a to hodně ovlivnilo moje další účinkování v mužstvu. V Šumperku jsem odehrál jeden a půl sezony.

Druhou šumperskou sezonu jsi ovšem nedokončil a před jarní sezonou jsi vyslyšel nabídku z Mikulovic. Co hrálo v tvém rozhodování hlavní roli?

Mně pan Mura volal vlastně předtím každého půl roku, abych šel do Mikulovic. Pořád jsem se nějak nemohl rozhoupat, taky jsem měl v Šumperku dobrou práci. Nakonec převážila šance zahrát si ještě vyšší soutěž, navíc skoro za barákem. Taková možnost se tady hned tak brzy asi nenaskytne.

Jak hodnotíš třetiligovou zkušenost?

Měl jsem z toho obavy, ale zároveň jsem si hodně věřil a cítil jsem, že na to mám. Začínal jsem jako náhradník a vždycky, když jsem nastoupil, měl jsem ze sebe dobrý pocit. Trenér to asi viděl stejně, protože jsem se dostal do základní sestavy, ale pak přišlo to zranění.

Co se ti přesně stalo?

Byl to asi třetí zápas v řadě, ve kterém jsem nastoupil od začátku. Dostal jsem se ke střele, protihráč šel šlapákem proti mě a já jsem ho zespodu trefil do nastavené nohy. Zlomená zanártní kůstka a tři měsíce bez fotbalu.

Po vyléčeném zranění jsi naskočil do přípravy v Jeseníku. Co tě vedlo k návratu do mateřského klubu, který hraje pouze I.A třídu?

Rozhodování bylo jednoduché, chtěl jsem se tady rozehrát, zjistit, jak na tom po tříměsíčním zranění jsem, jestli třeba nemám nějaký blok v hlavě. To byl hlavní a jediný důvod. Přitom zdůrazňuji, že z jesenického vedení mě nikdo nepřemlouval ani nepřesvědčoval, bylo to čistě moje rozhodnutí.

Nicméně skoro všichni, kdo v Jeseníku sledují fotbal, se shodují v tom, že Lukáš Woitek je hráčem pro vyšší soutěž a je škoda, že hraje pouze I.A třídu. Takže se logicky nabízí otázka, co bude s tebou po podzimu?

Tuto otázku jsem čekal, protože ji dostávám pořád a odpovídám stále stejně. Že zatím nevím.

Slyšel jsi „zaručené“ informace o tvém zimním odchodu do různých klubů divize i třetí ligy?

Ano slyšel, ale opravdu nejsme s nikým v kontaktu ani já, ani klub. Jsou to jen řeči.

A pokud by nějaká nabídka z vyšší soutěže přistála na stole?

Tak bych to vyhodnotil a rozhodl se. Určitě bych to rád zkusil ve vyšší soutěži, ty ambice pořád mám. Zároveň bych hrozně rád pomáhal Jeseníku k postupu a prožil si tady společný úspěch. Takže to rozhodování by bylo těžké.

V minulých letech jsi kromě fotbalu hrál i futsal za Gamaspol Jeseník. Proš letos nejsi v kádru?

Futsal mám hodně rád a baví mě, ale teď po tom zranění jsem ho dal zatím stranou. Možná v zimě, až skončíme s fotbalem, budu chodit s nimi trénovat. Jako zimní doplněk k fotbalu je to pro mě ideální.

Bulvární tečka: minulý týden jsi nehrál proti Bludovu, kvůli údajnému prodlouženému víkendu s přítelkyní v Paříži, my v Jeseníku ale samozřejmě víme, že jsi byl na testech v Paris Saint Germain. Tak už prozraď, jak jsi tam dopadl?

No dobrá, mělo to být utajené, ale když už je to venku… Testovali mě v útoku vedle Zlatana, myslím, že jsem udělal dojem, ale zatím jsme se nedohodli. Konkrétní nabídka už je sice na stole, ale své si k tomu určitě řekne i náš předseda pan Bříza. Ta k uvidíme….

A s kým se uvidím při rozhovoru příští týden?

Jasná volba, Adam Bříza.

Posledním podzimním soupeřem, se kterým se naše mužstvo ještě nepotkalo, je celek SK Bělkovice – Lašťany, na jehož hřišti se představí Jeseník v sobotu od 13:30 hodin. Čeká nás drsné a nelítostné prostředí, domorodci jsou k návštěvníkům ze severních končin nepřátelsky naladění a umějí se prát, což naposledy zažili fotbalisté ze Štítů, když ze strachu o holý život se schovali do kabin. My v FK Jeseník jsme si statečně slíbili, že naši hráči to tam dohrají do konce, ať se děje co se děje. Přinejhorším obětujeme dobrovolníka. Každopádně dle nařízení krajské komise bude na utkání dohlížet svazový funkcionář. Takže se určitě nemůže nic stát.

V minulé sezoně skončily Bělkovice na výborném čtvrtém místě o čtyři body před Jeseníkem. Letos už je situace jiná a je to jesenický tým, kdo bude v sobotním utkání papírově jasným favoritem. Poslední vystoupení v Bělkovicích na jaře letošního roku ovšem dopadlo pro Jeseník neslavnou porážkou 0:2 a byl to jedna ze dvou dosavadních soutěžních nezdarů našeho týmu v tomto kalendářním roce.

Novinky z našeho týmu říkají, že Patrik Plhák už trénuje a společně s trenérem věří, že bude moci alespoň část utkání v Bělkovicích odehrát. Ze čtvrtečního tréninku se kvůli nachlazení omluvil Vladimír Novák a jeho start v sobotním mistráku je nejistý. Ostatní hráči by měli být zdravotně v pořádku, což platí i o Honzovi Minkovi, jenž utrpěl zranění ruky v utkání s Bludovem, ale „zatejpovaný“ prst na ruce ho nijak neomezuje (při fotbale). Trenér Ševčík už může počítat také s Lukášem Woitkem.

Utkání SK Bělkovice Lašťany – FK Jeseník se hraje v sobotu 1.11.2014 od 13:30 hodin.

I.A třída po 12.kole

	Utkání	Celé utkání	Byl Střídán	Střídal	Minuty	Žluté Karty	Červ. Karty	Góly
M.Vrána	8	8			720	1
J.Koukol	2	1		1	95
J.Pastucha	3	3			270
D.Macura	12	12			1080	2		5
J.Karakasidis	12	12			1080	1		2
V.Keltner	12	4	2	6	648	1		2
V.Novák	10	4	2	4	596	1		1
T.Glac	10	6	4		820	1
J.Vavrač	11	5	4	2	765	2		2
T.Krohmer	2			2	40
J. Minka	8	2	4	1	448	4	1	2
B.Mlynář	12	11	1		1044	2		7
D.Schneider	10		4	6	429	1		3
L.Woitek	10	8	2		878			14
M.Hanzlík	11	2	3	6	541			2
P.Plhák	8	6	1	1	630	1		6
P.Kysela	10	5	4	1	746	1		11
P.Glac	9		3	6	349			1
A.Bříza	11	2	6	3	615	3		7
M.Furik	1			1	17			2

Poslední dvě vystoupení jesenického mužstva (výhra v Černovíru 6:0 a teď doma s Bludovem 11:0) znovu připomněla, jak je tomuto klubu I.A třída těsná. A opět musíme zalitovat promarněných minulých sezon, které se nepodařilo dotáhnout k požadovanému postupu. Neboť ti, kdo viděli sobotní střetnutí na jesenickém stadionu s Bludovem, právem si kladli otázky, jaký mají takové zápasy vlastně smysl….

Soupeř přijel v pozici nejhoršího týmu soutěže a tu také naplnil. Byl to odevzdaný tréninkový sparingpartner, což je, při vší úct k hostujícímu týmu, nejvýstižnější charakteristika současných bludovských kvalit.

Jeseník se od první minuty ubytoval na polovině protivníka a trpělivě hledal cestičky přes desetičlenný obranný šik, jehož překonání bylo jen otázkou času. Ve 14.minutě se po rychlé kombinaci ocitl za obranou Bříza a ranou pod nohami  gólmana poprvé otestoval pevnost nových brankových sítí na jesenickém hřišti. Zároveň rozjel své velké střelecké odpoledne, jež čítalo čtyři přesné zásahy. Do poločasu se trefili ještě Vavrač krásnou střelou zpoza šestnáctky a Kysela, který se prosadil v brankovišti.

Jestliže v první části utkání hosté bojovali a snažili se, po změně stran působili mátožným dojmem a pod jesenickým tlakem chvílemi až neuvěřitelně zmatkovali. A Jeseník tentokrát nemilosrdně trestal: Bříza 4:0, Kysela 5:0, Bříza 6:0, Kysela 7:0 … Po hodině hry bylo jasné, že se schyluje k dalšímu střeleckému galapředstavení z dílny FK Jeseník. Fotbalovou lahůdku připravil Hanzlík, který vnikl do šestnáctky a krásnou střelou z úhlu zvyšoval na 8:0. Potom Bříza, který mezitím dvakrát trefil brankovou konstrukci, pěkným sólem a přesným zakončením uzavřel svůj čtyřgólový účet. A desátou branku vstřelil střídající Furik, který se po zranění poprvé v této sezoně objevil na hřišti a svůj první dotek s míčem přetavil v dvoucifernou trefu, aby vzápětí přidal i gól číslo jedenáct.

Jeseničtí hráči si užili čistou radost ze hry a také diváci se dobře bavili. Jedinou kaňkou utkání bylo zranění Jana Minky, které utrpěl v posledním souboji před poločasovou přestávkou a s vykloubeným prstem na ruce odjel na vyšetření. Zranění by však nemělo být vážné.

Rapotín a Maletín v nováčkovském nadšení přijely hrát v srpnu otevřený fotbal a odvezly si z Jeseníku dvouciferné debakly. Bludov přijel jen bránit a dopadl stejně. Zkrátka na to neměl. Přesto mohli hosté po chybné domácí rozehrávce zaznamenat v poslední minutě čestný úspěch, ale ve vyložené šanci bludovský útočník přestřelil.

Sestava a hodnocení: Koukol 7,5 – Keltner 7,5, Karakasidis 7,5, Macura 7,5, T.Glac 7,5 – Hanzlík 8, Mlynář 7,5 (55. Schneider 7,5), Minka 7,5 (46. Novák 7,5), Vavrač 8 – Kysela 8 (74. Furik), Bříza 8. Branky: Bříza 4, Kysela 3, Furik 2, Vavrač, Hanzlík. Bez žlutých karet.

 

První Jeseník hostí poslední Bludov. Tým, který už jedenáct kol drží neporazitelnost a má přepychový náskok v čele tabulky, se utká v sobotu odpoledne s mužstvem, které se naopak z vítězství radovalo v této sezoně pouze jednou. Bludov ve třetím kole zdolal doma Bělkovice 1:0 a v 9.kole opět doma remizoval s Moravským Berounem 1:1. A to je vše, co získal, zbylých devět střetnutí skončilo porážkou. Z venkovních utkání má náš sobotní soupeř tristní bilanci 0 – 0 – 6 a skóre 2:19.

Jeseník se musí stále obejit bez Patrika Plháka, který doléčuje zranění. Chybět bude tentokrát i Lukáš Woitek, který je v zahraničí. Nejasno má trenér Ševčík okolo Daniela Schneidera, který kvůli nemoci neodjel v neděli do Černovíru. Naopak do tréninku se již zapojil Martin Furik a trenér Ševčík počítá s tím, že i on se v sobotu alespoň na pár minut podívá na hřiště. Jesenický kouč zároveň po dnešním tréninku potvrdil, že do branky se tentokrát postaví dvojka Jakub Koukol.

Utkání s Bludovem je posledním domácím vystoupením našeho mužstva v oficiální podzimní části sezony. V plánu jsou ovšem ještě listopadové předehrávky dvou jarních kol a pokud to počasí dovolí, půjdeme v Jeseníku na fotbal ještě jednou,  a to 15.listopadu na Troubelice.

Utkání FK JESENÍK – SK BLUDOV se hraje v sobotu 25.10. od 14:30 hod.

Dnes se v Olomouci projednával případ nedohraného utkání v naší I.A třídě mezi mužstvy SK Bělkovice-Lašťany a TJ Sokol Štíty. Zápas byl za stavu 3:1 pro domácí Bělkovice přerušen poté, co došlo k incidentu mezi střídajícím hráčem hostů a jedním z domácích pořadatelů. Hostující tým poté opustil hřiště a odmítl pokračovat v utkání.

Orgány Krajského fotbalového svazu Olomouc dnes rozhodly takto:
– Utkání je kontumováno ve prospěch domácích Bělkovic 3:0 a tento tým si připisuje tři body.
– Za svévolné opuštění hřiště dostávají Štíty pokutu 3.000 Kč a jsou jim odebrány tři body.
– Domácí Bělkovice zaplatí pokutu 2.000 Kč a na náklady klubu bude do konce podzimní sezony vykonáván dohled úředních osob krajských fotbalových komisí při domácích zápasech tohoto týmu.
– Hráč Štítů Martin Dus má zákaz vykonávání funkce kapitána do 31.12.2014.

 Po Kubovi Karakasidisovi přichází na řadu další z hráčů, kteří k nám zamířili z nedávno třetiligových Mikulovic. Martin Hanzlík.

Jak se máš?

Dobře, jak se máš ty?

Taky dobře.

To je dobře.

Dobře, můžeš tedy zavzpomínat na svoje fotbalové začátky?

Jistě. Začal jsem v žácích v Mikulovicích. Potom po mně sáhla Česká Ves, se kterou jsme hráli v kraji. Pak přišla nabídka ze Sigmy Olomouc, kam jsem šel do mladšího dorostu. Tam jsem odehrál kompletní dorosteneckou kariéru.

To musela být velká zkušenost…

To byla. Zpočátku jsem byl úplně mimo. Patnáctiletý kluk z vesnice se ocitl ve velkoměstě a ve velkém klubu. Všichni kolem byli vyzrálejší, vyspělejší, myslím fotbalově. A mně hlavně chybělo sebevědomí. Tak jsem šel na rok zpět, byl jsem ve Zlatých Horách na hostování, a po návratu do Sigmy už to bylo mnohem lepší. Víc jsem si věřil, začalo se mi dařit.

Když jsi byl v dorosteneckém týmu prvoligového klubu, věřil jsi, že máš na to hrát v budoucnu fotbal profesionálně?

No jasně, byl to daný cíl. Škola šla na vedlejší kolej, všechno bylo podřízené fotbalu. Hrál jsem v týmu s mládežnickými reprezentanty, všichni jeli na smlouvy a byla tam obrovská konkurence. Myslím, že chybou bylo, že se našemu ročníku nepodařilo vyhrát dorosteneckou ligu. Byli bychom asi víc na očích a víc by se o nás vědělo.

Jak to s tebou pokračovalo po skončení dorostenecké éry?

Šel jsem hrát třetí ligu do Lipové u Prostějova, což byla taková farma Sigmy. Ale vydržel jsem tam jenom rok. Měl jsem hráčskou smlouvu, jenže klub byl úplně bez peněz. A do toho zavolal pan Mura, ať jdu do Mikulovic. Tak jsem šel a zpětně to hodnotím jako velkou chybu.

Proč?

Šel jsem tam fotbalově hrozně dolů. Zachraňovali jsme krajský přebor, Mura řekl, že mi dá dvojnásobek toho, co mám v Lipové. To byly na krajský přebor neuvěřitelné peníze, byl jsem tam takhle já a Ivoš Onciul, všichni ostatní neměli nic a my jsme brali balík. Fakt trapné. A přesně jak říkal v tvém minulém rozhovoru Kuba, ta klubová politika neměla s fotbalovým mužstvem nic společného, byla to pásová výroba bez šance, aby vznikl nějaký hráčský kolektiv.

Z Mikulovic jsi hostoval v okolních klubech…

Ano, byl jsem chvíli v České Vsi, v Jeseníku v Písečné. Všude tam to bylo lepší než v Mikulovicích. Teď už ten klub začíná taky fungovat normálně, sice hrají okres, ale je to s místními kluky, kteří k Mikulovicím mají vztah.

Zmínil jsi krátké hostování v Jeseníku. Jak hodnotíš své tehdejší působení v našem klubu?

To bylo za Ladi Krobota a přicházel jsem jako posila pro krajský přebor. Dá se říct, že na mě byl vyvíjen určitý tlak, že se mám stát jednou z hlavních opor mužstva. Podcenil jsem to, myslel jsem si, že to půjde samo, bylo to špatné. Po půl roce jsem končil s tím, že Jeseník už nikdy víc, že jsem tady skončil.

No vida, a po pěti letech tě tady máme znovu…

Pravda je, že jsem se bál sem jít právě po tom, jak mi to tady tehdy nevyšlo. Ale nakonec převážila výzva jít sem a dokázat, hlavně sám sobě, že na to ještě pořád mám.

Trenér Ševčík o tobě mluví jako o hráči s obrovským potenciálem, který potřebuje určitý čas, aby se do toho znovu dostal. Do čeho se to máš dostat?

Dlouho jsem byl bez pořádného fotbalu a to je prostě znát. Hrál jsem okres a když to přeženu, normálně jsem to tam odchodil. To nebyl fotbal. Kluci tady v Jeseníku mají velkou kvalitu, jsou rychlejší, jsou na tom herně líp než já.

Během podzimu sbíráš pravidelně zápasové starty, ale jen minimum utkání jsi odehrál celé a většinou nastupuješ z lavičky. Mrzí tě to?

Každý chce hrát. Štve mě to. Nejvíc ve chvílích, kdy se snažím makat na tréninku a na hřiště pak jde někdo jiný, u koho trénink není na prvním místě. Konkurence je obrovská a budu se o to dál prát. Dám do toho maximum a uvidím, jestli to bude stačit.

Tvoje místo je uprostřed hřiště, ale kdyby z tebe chtěl trenér udělat třeba levého beka, co ty na to?

To není nic překvapivého, já jsem levého beka hrál v Sigmě v dorostu. Takže to by pro mě nebylo nic nového. Myslím, že je mi jedno co hraju, hlavně když hraju. Vždycky mě ale bavilo víc vymýšlet, dávat hře nápady, gólové přihrávky. Je to lepší než někoho bourat a odkopávat balony.

Překvapily tě suverénní výsledky Jeseníku v podzimní sezoně?

Ani ne, to mužstvo má obrovskou sílu. Teď už se trochu projevuje únava a také soupeři už jsou na nás lépe nachystaní. Ale máme opravdu vynikající mančaft. Kluci jako Woitek, Mlynář a další jsou špičkoví fotbalisti, kteří tomu dávají všechno a víš, že se na ně můžeš spolehnout. Když se rozcvičujeme, slyšíme soupeře, jak si na nás ukazují – pozor, tam ten byl v Sigmě, ten byl v Baníku. Oni mají takového kluka jednoho, my jich máme několik.

Ty jsi hráčem Mikulovic a v jesenickém kádru jsi jako jediný na hostování. Jak to s tebou bude dál?

To nevím, hostování končí teď po sezoně a uvidím, co bude. Rád bych tady pokračoval, prioritou je pro mě Jeseník, bydlím tady, pracuji tady a vracet se mi nechce. S Tomášem Břízou o tom hodně mluvíme, tak snad to dopadne.

Náš rozhovor je u konce a zbývá tradiční bulvární okénko, jenže nemám žádnou otázku. Takže jinak: co bys chtěl, abych se tě zeptal?

Tak, zeptej se třeba, kdo má v mužstvu nejhezčí holku…

Kdo má v mužstvu nejhezčí holku?

Já.

Aha?

Ale ještě ji nikdo nikdy neviděl 🙂

Tak ji někdy přiveď. A kdo bude příští vyzpovídaný?

Bude to jeden z dvou mých nejlepších kamarádů v mužstvu, a to jsou Lukáš Woitek a Adam Bříza. Bude to třeba Lukáš. A myslím, že Adamovi to nemusí být líto, protože jsem si jistý, že Lukáš ho nominuje příště.