Seriál rozhovorů s hráči FK Jeseník spěje do pomyslné cílové rovinky. Dnes vyzpovídáme jednoho ze starších hráčů, obránce a příležitostného útočníka, čerstvého třicátníka a jednohoze dvou nejlepších pošťáků v mužstvu: Václav Keltner.

 První otázka tě možná zaskočí: jaké byly tvé fotbalové začátky?

To jsem fakt nečekal. Začínal jsem s fotbalem v sedmi nebo osmi letech v Domašově. Nic takového jako benjamínci neexistovalo, tak jsem hned byl mezi staršími žáky. Od 14 let jsem hrál v České Vsi, kde jsem taky strávil celý dorost. No a po přechodu do dospělých jsem se vrátil do Bělé.

Jak vzpomínáš nasvé mládežnické trenéry?

V Domašověmě fotbal učili Míša Gotthard a Fera Juhaňák. Snažili se tomu dát systém a věnovali se nám. Ne jak někteří trenéři na vesnicích, kteří hodí klukům balon a jdou do hospody. V České Vsi vzpomínám na pana Žáka, v dorostu pak pan Byrtus nebo pan Fedor.

Do Jeseníku jsi šel nadvakrát, poprvé na hostování a až později na přestup. Jak to tehdy bylo?

S Bělou jsme sice postoupili do I.B třídy, ale já jsem měl chuť zkusit ještě vyšší soutěž. Jeseník nabídl hostování, bylo to na podzim 2006. Zahrál jsem si krajský přebor a pak jsem se vrátil pomoct se záchranou Bělé. A o tři roky později se udělal můj přestup. S Bělou jsme sestoupili, já jsem odešel do Jeseníku a sestoupili jsme i tady.

Co tě táhlo do Jeseníku?

Chtěl jsem jít do vyšší soutěže a do lepšího klubu, i když nemůžu říct, že by to v Bělé nefungovalo. Ale v Jeseníku je to určitě organizovanější.

Jak už jsi zmínil, v tvé první sezoně po přestupu Jeseník sestoupil z krajského přeboru. Co bylo hlavní příčinou?

Prostě jsme nedávali góly a ztráceli zbytečně body. Měli jsme spoustu remízových zápasů. Ale hlavní důvod sestupu vidím v tom, že nás bylo strašně málo. Půjčovali jsme si dorostence, na tréninky se moc nechodilo. Na hřišti snaha byla, určitě to nikdo nevypouštěl, ale s blížícím se koncem bylo jasné, že asi spadneme a už nebyla vůle s tím něco dělat.

Trenér Ševčík dnes má z čeho vybírat, ale zase je větší konkurence….

To sice ano, ale dobrý krok svazu bylo zavedení střídání pěti hráčů. V Jeseníku je teď třeba šestnáct kluků, kteří by v jakémkoliv mužstvu našich soupeřů hráli v základní sestavě a byli by tam oporami. A tady musejí jít někteří na lavičku. Za sebe můžu říct, že by mě asi odrazovalo jezdit na zápasy a celé to prosedět. Díky pěti střídáním je velká pravděpodobnost, že si zahrají všichni.

V minulosti jsi nastupoval ve středu obrany, ale taky jako hrotový útočník. Kde ti to víc vyhovuje?

Nejlíp se asi cítím na stoperu. Ale přes Davida Macuru a Kubu Karakasidise se do sestavy nedostanu, takže beru i to, když mě trenér dá na beka. A do útoku chodím jako varianta na rozbíjení.

Trenér tě hodnotí jako nejlepšího hlavičkáře. Libuješ si v těch vzdušných soubojích?

Tak libuji…. Řekl bych spíš, že se jim nevyhýbám. Snesu dost, dost toho taky rozdám. A snažím se z toho udělat svoji výhodu.

Na podzim jsi mimo jiné dostal červenou kartu v Rapotíně, co se stalo?

Pozdě jsem zareagoval, on byl rychlejší a dostal se přede mě. Byl to reflex, nechtěl jsem ho dostat do šance. Podobně reflexivně jsem reagoval třeba na jaře v Šumvaldu, kde jsem dostal červenou na konci, když už jsme vedli 5:0. Zpětně vím, že to byla velká chyba, protože v Rapotíně bychom v plném počtu určitě neprohrál, i kdybych toho hráče v šanci nechal a on dal gól. Takhle to musel Ševa přeskládat, Peťa Glac zůstal sám odříznutý v útoku a naše ofenziva byla ztracená.

Sleduješ svůj mateřský klub? Co říkáš na jarní sestup Bělé?

Zažil jsem to tam taky, i když tehdy bylo to mužstvo jiné. Roman Burkuš, Luboš Plšek, Luboš Samek a další opory byly tenkrát v nejlepším věku, my mladí jsme to dobře doplňovali. Ale zjistili jsme, že za kopcem nás pokaždé řežou, už dopředu jsme tam jeli poražení. A doma se pořádný fotbal hrát nedá, kvůli příšernému hřišti. Každý, kdo hrál v Bělé, to potvrdí, že to hřiště je hrozné. Co vím teď, tak I.B třídu chtěli hrát hlavně mladí. A dopadlo to špatně.

V Jeseníku jsi třetím nejstarším hráčem v kádru. Považuješ sám sebe za fotbalového veterána?

 Věkem ano, ale nejsem jesenický veterán. Začínal jsem tady s kluky, kteří současně přicházeli z dorostu a byl jsem stejný nováček jako oni. Nepovažuju se za vysloužilého hráče a to, že patřím k nejstarším, je dané tím, že jsem máme hodně mladé mužstvo, Loni na podzim jsem tady byl nejstarší hráč a to mi bylo devětadvacet.

Takže tvoje postavení v týmu?

I když patřím k těm starším, nemám u mladých přirozený respekt jako třeba Kuba, který když něco řekne, tak to každý bez keců udělá. Když něco řeknu já, tak to sice taky udělají, ale těch keců je kolem toho hodně a ještě ze mě mají srandu.

Nicméně vloni na podzim jsi mezi diváky způsobil velké pozdvižení, když jsi přímo na hřišti a před diváky dost ostře seřval Dana Schneidera. Co se vlastně stalo?

Zařval jsem na něho, ať se vrací. On byl otrávenej, že běhá u lajny a skoro se nepotká s balonem, tak něco sprostě odsekl a vykašlal se na to. Mně v tu chvíli ujely nervy a vynadal jsem mu. Vím, že to byla chyba, měl jsem to nechat do šatny, ale už se stalo. Potom jsem se mu omluvil. To vlastně potvrzuje, co jsem říkal, že nemám u mladších spoluhráčů takový respekt.

Jak vidíš svoji fotbalovou budoucnost?

Říkal jsem, že chci s Jeseníkem postoupit a pak můžu skončit a vrátit se do Bělé.

Krajský přebor už by tě nelákal?

Když se tam budou střídat jenom tři hráči, tak vím, že se do hry dostanu míň než teď. A upřímně, v mém věku už se mi nechce tolik cestovat, abych pak hrál pár minut. Neříkám, že chci skutečně po této sezoně skončit, ale je to jedna z možností. A hlavně nezapomeň, že tam ještě nejsme.

Nicméně určitě souhlasíš, že propásnout na jaře současný náskok by bylo trestuhodné…

Ano, jednou nohou jsme v krajském přeboru, ale stát se může cokoliv. Zranění, ztráta formy. Počítat musíme se vším.

Do bulvárního okénka s vděkem použiju otázku Honzy Minky, zda Václav Keltner upřednostňuje fotbal nebo partnerku?

Tu otázku jsem čekal, ale ne od Miňase :-).  Teď už to není taková převaha fotbalu jako dřív. Kdysi jsem měl fotbal na prvním místě s velkým náskokem. Ale teď už to tak neprožívám.

 S kým mám udělat příští rozhovor?

Tak třeba s Danem Schneiderem. Když už přišla řeč na to naše vystoupení, mohl by říct svůj pohled :-).

Kapitán týmu FK Jeseník a zároveň nejmladší hráč současného jesenického kádru David Macura dnes slaví dvacáté narozeniny. K jubileu přejeme všechno nejlepší a posíláme malé video.

S velkou radostí představujeme dalšího čistokrevného odchovance klubu, který poprvé oblékl dres jesenického A-mužstva jako šestnáctiletý dorostenec. Střední záložník a tvůrce hry, čtyřiadvacetiletý Jan Minka.

Honzo, můžeš na úvod také zavzpomínat na své fotbalové začátky?

K fotbalu mě přivedl taťka, který taky hrával. To mi bylo pět let a prošel jsem v Jeseníku všemi mládežnickými kategoriemi. V benjamínkách mě vedl pan Žemba, v žácích pan Fryč a chvíli pan Vyvážil, v dorostu znovu pan Fryč, ale to už jsem zároveň nastupoval i za muže pod trenérem Krobotem.

Od malička jsi měl jasno v tom, že budeš fotbalista?

No jasně. Jiná volba nebyla. Odjakživa jsem to měl nalajnované na fotbal.

Přestože patříš mezi jesenické odchovance, velkou část své dospělé kariéry jsi strávil ve Zlatých Horách. Jaké byly hlavní důvody odchodu z Jeseníku?

V Jeseníku jsem po skončení v dorostu nastupoval na kraji zálohy, kde mě to vůbec nebavilo. Ve středu hřiště byl David Mravec, se Zdeňkem Jurišem a Broňou Mlynářem a tak byla malá šance, že bych se dostal na svůj oblíbený post. Do toho nabídly Zlaté Hory půlroční hostování a trenér Ševčík měl se mnou jasné záměry, že budu hrát uprostřed. Tak jsem to šel zkusit.

Odcházel jsi ale do nižší soutěže, Zlaté Hory tehdy hrály I.A třídu a Jeseník byl v přeboru…

To je pravda, ale zrovna ten půlrok jsme vykopali postup. Potom jsem se měl vrátit do Jeseníku. Právě jsem skončil školu a nedopadla mi tady práce, kterou jsem měl předjednanou. Ve Zlatých Horách mi pořád nabízeli místo u pana Žáčka, tak jsem toho nakonec využil a další tři sezony jsem pokračoval na hostování ve Zlatých Horách. Takže hlavní vliv na mém zlatohorském hostování měla určitě pracovní příležitost.

Je pravda, že Zlaté Hory chtěly tvůj přestup, ale Jeseník si tehdy řekl o peníze, které byly absolutně mimo realitu?

Ano, to jsem slyšel, ale neznám podrobnosti a nevím, jak to tehdejší vedení Jeseníku spočítalo. Já jsem byl ve Zlatých Horách spokojený a moc jsem neřešil, jestli jsem tam na hostování nebo jejich hráč. Takže šlo jen o to, jestli se kluby domluví. Obecně bych ale k tomu řekl, že ty vztahy klubů tady nebyly dobré, a to nemyslím jenom o Jeseníku a Zlatých Horách. Všichni, kdo tady hrají krajské soutěže, tak dobře ví, že všude kam přijedeme, tak nás řežou a dělají naschvály, nadávají nám do Poláků a podobně. A o to víc se musí tady táhnout za jeden provaz a spolupracovat. Místo toho si kluby z Jesenicka hážou klacky pod nohy. Je to velká škoda.

Na začátku loňské sezony jsi ukončil hostování a vrátil se do Jeseníku. Proč?

Především v Jeseníku se začalo budovat mužstvo, které má konečně postoupit do krajského přeboru a klub v tom počítal i se mnou a nechtěl prodloužit hostování. Druhá věc je ta, že ve Zlatých Horách se situace začala zhoršovat, klub chtěl hrát kraj s odchovanci a místními kluky, ale chyběla kvalita a fotbalově jsme šli dolů. Naopak Jeseník šel herně nahoru a hlavně se tady vytvořila vynikající parta. I to byl důvod proč jsem se vrátil.

Jak budeš na zlatohorské období vzpomínat?

Určitě v dobrém. Ze začátku tam bylo výborné mužstvo, dobré vztahy a klub fungoval na vysoké úrovni. Převažují dobré věci.

Zaujalo mě nedávné hodnocení trenéra Ševčíka, které odcituji v plném znění: „Jan Minka – pro mě nejlepší fotbalista v Jeseníku, ale všichni víme, jak to s Honzou je. Když má svůj den, tak je nezastavitelný a je radost se na něj dívat. Když ho nemá, tak je na vystřídání po čtvrt hodině. Podle mě má talent minimálně na třetí ligu.“ Takže otázka zní , jak to máš zařízené s těmi dobrými a špatnými dny?

S tím komentářem souhlasím a opravdu neumím vysvětlit, proč mi to někdy jde, a někdy nejde. Na hřiště jdu vždycky maximálně motivovaný. Ale potom se mi třeba pár věcí nepovede a najednou ztrácím chuť na další pokusy. Fakt nevím.

Dá se na tom nějak zapracovat? Existují třeba různé metody mentálních tréninků a cvičení…

Určitě bych to chtěl zlepšit a taky bych řekl, že s postupem věku se v tom lepším. Vzpomínám si, že v dorostu to se mnou bylo v tomto směru o dost horší. Souvisí to i se soupeři. S kvalitnějším soupeřem roste i můj výkon a fotbal mě baví o mnoho víc, než když tady vedeme nad Rapotínem 10:0. Proto se hodně těším na zimní přípravu, jsou tam domluvení výborní soupeři z vyšších soutěží.

A co říkáš na hodnocení trenéra, když o tobě mluví jako o hráči s třetiligovými parametry a ty tady hraješ I.A třídu?

Samozřejmě, že mě to štve a mrzí. Už dost lidí mi řeklo, že bych fotbalově měl na vyšší soutěž. Chtěl bych to zkusit, tak jako Lukáš, Broňa a další. Ale třeba to ještě přijde.

Nikdy nepřišla žádná nabídka?

Někdy v osmnácti letech se na mě vyptávali trenéři z HFK Olomouc. Byli se dívat a mluvili i se mnou, jestli bych měl zájem a tak. Ale pak to nějak vyšumělo. O jiném zájmu někoho z vyšší soutěže nevím.

Na začátku rozhovoru jsi zmínil, že jedním z důvod tvého odchodu z Jeseníku byla pozice krajního záložníka, která ti nevyhovovala. To je pro tebe opravdu tak zásadní věc?

V benjamínkách jsem hrál pravého beka. Ale od žáků jsem už byl vždycky uprostřed hřiště, na kraji to fakt neumím, nebaví mě to, hodně se tam běhá bez balonu a já potřebuji být pořád ve hře, mít balon a něco s ním udělat.

Když bys měl mluvit o tvém největším fotbalovém zážitku, co by to bylo?

Těžko říct, moc úspěchů jsem s fotbalem neměl. Asi bych dal na první místo postup s dorostem do divize. To jsme vyhráli krajský přebor, byly v tom velké emoce a prožili jsme si parádní euforii.

V minulé sezoně sis oblíbil také disciplínu ve sbírání žlutých karet. A také v uplynulém podzimu jsi jich měl na svém kontě z mužstva nejvíc. Myslíš, že tě rozhodčí nemají rádi?

No jo. Nemyslím, že by to bylo o rozhodčích. Je to zase o té povaze, prožívám to hodně a v emocích pak udělám nějakou blbost. Kolikrát si říkám, že musím zůstat v klidu, ale potom vždycky něco přijde a já mám ten svůj zkrat. Dá se to ovlivnit. Budu na tom pracovat.

Tvoje fotbalová budoucnost?

Jednoznačně v Jeseníku. Vykopat krajský přebor a pak se pokusit jít ještě výš. Pokud bych měl někam odejít, tak jedině do vyšší soutěže, kdyby ta možnost přišla.

V Jeseníku jsi hrál pod trenérem Krobotem, teď to řídí trenér Ševčík. Jak bys ty dva porovnal?

Laďa Krobot mi dal šanci ještě jako dorostenci a vlastně mě vytáhl do dospělého fotbalu. Byl to takový trenér – kamarád. Trenér Ševčík má propracovanější tréninky a dává si záležet na jejich přípravě. Nezávidím mu současné starosti, kdy tady má tolik dobrých hráčů a musí některé poslat na lavičku. Já bych ale rád zmínil i pana Biedravu a pana Silného, kteří mě vedli ve Zlatých Horách. Oba jsou to výborní trenéři a hodně mě naučili co a jak mám hrát.

Broni Mlynáře jsem se ptal na jeho tatínka, podobným osobnostním inventářem jesenického klubu je také tvoje máma. Co říkáš na to, jak žije fotbalem?

Jsem za to rád, líbí se mi, jak to prožívá. Má fakt velký přehled a kolikrát všichni žasneme, co všechno o fotbale ví a jaké má informace. Taky zná osobně většinu rozhodčích, často ji po mně nechávají pozdravovat. I když na ty moje karty to moc vliv nemá.

Závěrečný bulvárek: koho z vašeho týmu bys nominoval na titul Největší balič? Čili ten, který to takzvaně umí s holkama?

Adam Bříza. Ten to vždycky uměl. Ale teď má trvalý a pěkný vztah. Takže bych řekl, že je to momentálně balič na zaslouženém odpočinku. Snad se nenaštve.

On určitě ne. Děkuji za rozhovor a prosím o další jméno do našeho seriálu, včetně návrhu na otázku.

Bude to Venca Keltner. A zeptej se ho, jestli upřednostňuje fotbal nebo partnerku. Snad se nenaštve.

On určitě ne.

V dnešním díle našich hovorů s jesenickými fotbalisty dostává slovo hráč se zkušenostmi z vyšších soutěží, kreativní středopolař a další z řady talentovaných odchovanců mládežnické líhně FK Jeseník, pětadvacetiletý vysokoškolák Bronislav Mlynář.

Broňo, jak už to tak bývá, začátek patří tvé vzpomínce na fotbalové začátky…

Tak jako většina kluků v mužstvu jsem i já začínal v benjamínkách v Jeseníku. Tady jsem strávil celou žákovskou kariéru a v mladším dorostu jsem odešel na rok do Baníku Ostrava. Po návratu jsem pokračoval v jesenickém dorostu a poslední dorosteneckou sezonu už jsme byli s Miňasem přeřazeni do mužů.

Na kterého mládežnického trenéra nejraději vzpomínáš?

V žácích nás vedl pan Vyvážil, v Ostravě mě hodně naučil pan Skalba, v dorostu nás měl pan Fryč. Řekl bych, že každý z nich mi dal něco.

Ty jsi ale, na rozdíl od zmíněného Honzy Minky, brzy po přechodu do mužské kategorie zamířil do vyšších soutěží. Jaké bylo tvé další fotbalové putování?

Bylo docela pestré. Z Jeseníku jsem šel na půl roku do Zábřehu, kde jsem si zahrál třetí ligu, potom jsem se vrátil na chvíli do Jeseníku. Následovalo hostování v Šumperku, znovu krátký návrat do Jeseníku a poslední dvě sezony zase Šumperk. Kromě toho jsem byl jeden půl rok úplně bez fotbalu.

Co se stalo?

Zjistilo se, že mám na chodidle nějaký výrůstek, vlastně mi museli zlomit nohu. aby znovu srostla. Rehabilitace trvala půl roku.

Vraťme se k tvé dorostenecké epizodě v Baníku Ostrava. Proč to trvalo jen jednu sezonu?

Těch vlivů bylo víc, tím nejdůležitějším asi škola. Také se tam změnilo trenérské vedení a já jsem přestal hrát. Vyhodnotili jsme to tak, že bude lepší vrátit se do Jeseníku.

Rovněž třetiligová štace v Zábřehu trvala jen krátce…

Ano, tam si mě vybral trenér Jáně, který v Jeseníku taky krátce působil. Všiml si mě na zimním turnaji v Šumperku, v létě jsem pak přestoupil, ale to už tam byl trenér Kubíček. Ten mě sice stavěl a na začátku sezony jsem odehrál pět zápasů, ale neměli jsme výsledky, takže ho taky brzy vyhodili. Přišel další trenér a ten věřil jiným hráčům. Skončil jsem na lavičce a po podzimu jsem přestoupil zpátky do Jeseníku.

Mnohem úspěšnější bylo tvé působení v divizním Šumperku…

Ano, v Šumperku jsem odehrál s přestávkami tři a půl roku.

Co tě motivovalo letos v létě k návratu do mateřského klubu?

Musím přiznat, že to bylo těžké rozhodování. Šumperk sice sestoupil z divize, ale to nemělo na můj odchod vliv. Rozhodoval jsem se dlouho a nakonec asi převážila touha hrát zase se starými kamarády. Vždycky jsem hrál rád v Jeseníku a nikdy jsem neutíkal. Do Zábřehu i do Šumperku jsem šel, abych to zkusil ve vyšší soutěži.

Když jsi se po letech vrátil do Jeseníku, v jakém stavu jsi našel klub?

Musím říct, že z těch období strávených v mužích Jeseníku je to teď nejlepší. A co se týká fungování klubu oproti minulé éře, řekl bych, že je to obrat o sto osmdesát stupňů. Nechci, aby to vyznělo jako kritika, ale mám pocit, že teď se to začíná ubírat správným směrem, alespoň co se tedy týká mužské kategorie. O stavu v mládežnickém fotbale nemám přehled.

Coby hráč s divizními zkušenostmi máš možnost srovnat současnou kvalitu jesenického týmu s mužstvy z vyšších soutěží. Byl by momentální Jeseník konkurenceschopný?

Pokud mám srovnat Jeseník například se Šumperkem v divizi, rozdíl je v trénovanosti a v taktice. Naše mužstvo má přirozený talent a většina hráčů by se v divizním mužstvu prosadila. Jako týmu nám chybí taktická vyzrálost, kterou mají mužstva v divizi. Proti soupeřům z I.A třídy se ta herní vyspělost nedá získat, tu můžeme nasbírat až zkušenostmi ze zápasů s kvalitnějšími soupeři. Pokud bych měl odhadnout naše možnosti ve vyšší soutěži, tak si myslím, že horní polovinu tabulky krajského přeboru jsme schopni bez problémů hrát.

Souhlasíš s hodnocením trenéra Ševčíka, že forma některých hráčů na konci podzimu klesala a největší pokles byl znát na tobě?

Ano, souhlasím. Finišuju bakalářské studium, v Brně nemám čas trénovat a když se zrušily páteční tréninky, které bych jinak v pohodě stíhal, bylo jasné, že bez trénování půjdu herně dolů. Ten balon mi chybí a je to pak vidět v zápasech.

Tvůj táta byl dlouholetým aktivním funkcionářem a vždy patřil nejen k věrným a dlouholetým divákům, ale také k věrným a dlouholetým kritikům poměrů v jesenickém fotbale. Byl nebo stále je kritický i k tvé hře?

Možná to bude znít překvapivě, ale ke mně nikdy kritický nebyl. Spíš se vždycky snažil mi poradit a vždycky jsem se mohl spolehnout, že mě podpoří.

Oblíbený bulvární závěr bych rád stočil od soukromých invektiv zpět k mužstvu: prozradíš, kdo v týmu nejvíce pečuje o svou vizáž? Čili koho můžeme právem nazývat největším metrosexuálem v FK Jeseník?

Takových nás tam bude víc, nerad bych na někoho zapomněl, aby se náhodou neurazil. Takže odpovím obecně, že před odchodem na hřiště se každý rád zastaví u zrcadla, aby zkontroloval, zda je všechno v pořádku. Ono totiž není důležité zvítězit, ale dobře u toho vypadat.

S kým bude náš další rozhovor?

Bude s Honzou Minkou, mým kamarádem z dětství. Rád bych věděl, zda je spokojený se svým kolegou ze středu zálohy….

Dnešní celostátní vydání deníku Sport píše o jesenickém mužstvu, které dalo v 15 podzimních zápasech 76 branek.

Přišel čas promluvit si také s hráčem, který se v létě vrátil do mateřského klubu ze Zlatých Hor. Rozhovor se šestadvacetiletým ofenzivním hráčem Patrikem Plhákem.

Patriku, jaké byly tvé mládežnické fotbalové roky?

Začínal jsem v Jeseníku v benjamínkách a hrál jsem tady až do žáků. Pak jsem byl dva roky bez fotbalu a vrátil jsem se druhý rok v mladším dorostu.

Jaký byl důvod přerušení fotbalové kariéry?

Jiné zájmy. Chodil jsem sice do fotbalové třídy na základce, ale dělal jsem atletiku a běh na lyžích.

A proč jsi se pak rozhodl vrátit k fotbalu?

Každou neděli jsme s tátou chodili hrávat fotbal do Bukovic a chodil tam i Radek Hnatiuk, který tehdy trénoval jesenický dorost. Zeptal se mě, jestli bych měl zájem se vrátit a já jsem kývl.

V dorostu jsi končil jako hráč s potenciálem naskočit hned do mužského týmu, ale nakonec jsi toho moc neodehrál…

To je pravda, první půl rok jsem strávil na hostování v Mikulovicích. Trenér Krobot chtěl, abych se v zimě vrátil, že se mnou počítá, ale jaro jsem pak skoro nehrál a nastupoval jsem v béčku. Další sezonu jsem hostoval v České Vsi. V Jeseníku jsem toho opravdu moc neodehrál.

Jak to bylo s tvým přestupem do Zlatých Hor?

Skončil jsem školu a neměl jsem práci. Nabídli mi ji ve Zlatých Horách, ale s podmínkou, že tam budu hrát fotbal. To byla jediná motivace.

Přestupoval jsi po sezoně, ve které Jeseník sestoupil z krajského přeboru…

Ano, a jak naschvál se hrálo o záchranu se Zlatými Horami. Jeseník spadl, Zlaté Hory se zachránily a já jsem přešel k nim.

Jak se ti líbila zlatohorská éra?

Zpočátku to bylo dobré, měli jsme kvalitní mužstvo a byla tam dobrý atmosféra. Pak se to změnilo. Myslím, že hlavní problém byl ten, že vedení klubu mělo představy dělat fotbal hlavně s místními kluky bez ohledu na výsledky. A ti, kteří do fotbalu dávali peníze, ho chtěli vidět co nejvýš.

A co říkáš na ten nešťastný zlatohorský konec?

Bohužel to dopadlo takhle. Většina hráčů, kteří tam zůstali, na krajský přebor neměla. Jaro by dopadlo ostudou a klub se raději odhlásil. Letošní jaro už jsem strávil na hostování v České Vsi.

Česká Ves chtěla i v létě, abys pokračoval u nich, ale ty jsi zvolil návrat do Jeseníku. Proč?

Chtěl jsem se vrátit a jsem rád, že to takhle dopadlo. Už po dvou sezonách ve Zlatých Horách jsem slyšel, jak je to teď v Jeseníku lepší, že je tady výborná parta.

A je to tak?

Co se týká mužstva, tak ano. Nechci říkat, že v době, kdy jsem odcházel, to bylo lepší nebo horší. Tehdy jsem byl nováčkem mezi hráči, kteří měli dlouholeté zkušenosti s krajským přeborem. Dnešní mužstvo je určitě perspektivnější, hodně kluků má kolem dvaceti let.

Jak hodnotíš podzimní sezonu?

Z mojí strany to nebylo dobré. Začátek se mi vydařil, ale pak jsem se zranil a táhlo se to po zbytek podzimu.

Co se ti stalo?

Měl jsem natažený stehenní sval. Když už jsem myslel, že to je vyléčené, odehrál jsem futsal za Gamaspol a druhý den jsme hráli v Bělkovicích. Poprvé jsme prohráli a mně se to zranění obnovilo.

Trenér Ševčík tě hodnotil jako hráče, který, když bude zdravý, může být velkou oporou. Jak se vidíš v jesenickém mužstvu ty?

Tak jsem v ideálním věku a přitom už patřím mezi ty zkušenější, hrál jsem vyšší soutěž. Je to ale tak, že každý, komu se bude dařit, může být oporou.

Máš odehráno několik let v krajském přeboru, kam by se rád Jeseník vrátil po této sezoně. Jaký je hlavní rozdíl mezi fotbalem v přeboru a v I.A třídě?

Je tam silový rozdíl, ale jinak nic zásadního. Jestli patříme mezi nejlepší v I.A třídě, neměli bychom herně mít problém ani v krajském přeboru. A jak už jsem říkal, současný Jeseník má velkou perspektivu.

Mimochodem, jsi útočník, nebo záložník?

V dorostu jsem vždycky hrával krajního záložníka a cítím se tam nejlíp. Trenér Krobot mě po odchodu Tondy Pavelky stavěl do útoku a všichni si mě zařadili jako útočníka. Ale jsem spíš záložník.

V minulém rozhovoru s Honzou Vavračem jsme hodně mluvili o futsale. Ty jsi taky víc futsalista než fotbalista?

Ano, pokud bych se měl rozhodnout, asi bych dal přednost futsalu.

A nemrzí tě, že tvoji mladší spoluhráči jezdí na juniorské reprezentační akce, což tebe poněkud minulo?

Takhle to neberu. Já jsem začínal s futsalem v devatenácti,. Předtím tady žádný futsal nebyl, jenom Horská liga, kde řádil střelec Jirka Gnida. Nebyla ani možnost uvažovat o nějaké juniorské reprezentaci.

Jesenické mužstvo se v listopadu připojilo k akci Movember. Můžeš říct, o co vlastně jde?

Je to podpora boje proti rakovině prostaty a varlat. Tím, že si necháváme růst knír, připomínáme všem, že by měli myslet na preventivní prohlídky.

Zapojili se všichni?

Ano, i když některým to moc nerostlo. Ale například vedoucí mužstva pan Salva drží Movember celoročně.

Se závěrečnou bulvární otázkou tentokrát nezištně pomohl Honza Vavrač, s jehož sestrou jsi v partnerském vztahu. Dotaz tedy zní, zda Patrik Plhák brzy rozšíří řady ženáčů v jesenickém mužstvu?

Ano, je to dívka, kterou bych si jednou chtěl vzít.

Jednou, to je kdy? Velká frajeřinka by byla požádat ji o ruku třeba přímo v rozhovoru pro klubový web…

Tak to mě taky napadlo. Ale jsem trochu rozhozený, protože, když jsme se nedávno spolu dívali na film Nevěsta na útěku, tak prohlásila, že takovou svatbu by taky chtěla. Nevím, co si o tom mám myslet.

Tak si to nějak vyřešte. S kým bude příští rozhovor?

S mým kamarádem a dřívějším skoro-švagrem Broňou Mlynářem.

A na co se ho chceš zeptat?

Budu pokračovat ve stejném duchu jako Vavry. Zajímalo by mě, jestli už Zuzce řekl to tajemství.

Předběžný program přípravných utkání FK Jeseník před jarní sezonou 2015:

sobota 07.02.2015 od 14.00 Lanškroun – Jeseník

neděle 08.02.2015 od 10.00 Jeseník – Dukla Praha U17

neděle 15.02.2015 od 13.00 Bruntál – Jeseník

sobota 21.02.2015 od 15.00 Jeseník – Lanškroun

sobota 28.02.2015 od 15.00 Jeseník – Břidličná

sobota 07.03.2015 od 15.00 Jeseník – Krnov

neděle 08.03.2015 od 13.00 Letohrad – Jeseník

sobota 15.03.2015 od 15.00 Jeseník – Velké Losiny

neděle 29.03.2015 od 15.00 Rapotín – Jeseník

Mužstvo FK Jeseník zahájí přípravu prvním tréninkem v úterý 3.února od 18 hodin.

Hodnocení hráčů v podzimní sezoně

Michael Vrána 
brankář, 20 let
Odehraná utkání: 10
V základní sestavě: 10
Odehrané minuty: 855
Góly: 0
Žluté karty: 1
Průměrná známka: 6,5
Komentář trenéra Ševčíka: „Začátek sezony ho zastihl ve velmi dobré formě, což oba přikládáme na vrub poctivé letní přípravě. S odchodem na vysokou školu šla jeho výkonnost dolů. Zodpovědný hráč, dobře se s ním spolupracuje.“

Jakub Koukol
brankář, 27 let
Odehraná utkání: 4 (z toho 1x jako střídající útočník)
V základní sestavě: 2
Odehrané minuty: 230
Góly: 0
Žluté karty: 0
Průměrná známka: 7,8
Komentář trenéra Ševčíka: „Spolehlivá brankářská dvojka a na konci podzimu na stejné úrovni s Michalem Vránou. Houževnatý kluk, který si sám přidává tréninkovou zátěž, ale bohužel kvůli pracovnímu vytížení není vždy k dispozici. 

Jan Pastucha
brankář, 40 let
Odehraná utkání: 3
V základní sestavě: 3
Odehrané minuty: 270
Góly: 0
Žluté karty: 0
Průměrná známka: 7,6
Komentář trenéra Ševčíka: „Veterán s velkým V, který nám na začátku sezony vytrhl trn z paty, když se nám zranili oba brankáři. V těch třech utkáních ukázal, že by stále mohl s přehledem chytat.“ 

Vladimír Novák
obránce, 26 let
Odehraná utkání: 13
V základní sestavě: 8
Odehrané minuty: 777
Góly: 1
Žluté karty: 2
Průměrná známka: 7,6
Komentář trenéra Ševčíka: „Bojovník k pohledání, jeden z nejurputnějších hráčů v mužstvu. Poctivý v tréninku, pravidelně dojíždí až z Javorníku. Kvůli zdravotním problémům neodehrál všechno.“ 

Jakub Karakasidis
obránce, 31 let
Odehraná utkání: 15
V základní sestavě: 15
Odehrané minuty: 1350
Góly: 2
Žluté karty: 1
Průměrná známka: 7,8
Komentář trenéra Ševčíka: „Tak jako je učitelem v civilním životě, tak je i panem učitelem na hřišti, kluci ho tak berou, má přirozenou autoritu a velký respekt i díky třetiligovým zkušenostem.“ 

David Macura
obránce, 19 let
Odehraná utkání: 14
V základní sestavě: 14
Odehrané minuty: 1235
Góly: 6
Žluté karty: 2
Průměrná známka: 8
Komentář trenéra Ševčíka: „Přes svůj mladý věk se už stal jedním z těžko nahraditelných lídrů mužstva. Kapitán, velký bojovník, tvrdý obránce, ale zároveň obdařený fotbalovostí. Jako obránce dal šest branek, to hovoří za vše.“ 

Václav Keltner
obránce, 30 let
Odehraná utkání: 14
V základní sestavě: 8
Odehrané minuty: 749
Góly: 2
Žluté karty: 2
Červená karta: 1
Průměrná známka: 7
Komentář trenéra Ševčíka: „Nejlepší hlavičkář v soutěži. Sám přiznává, že s přibývajícími roky trochu ztrácí rychlost, na což třeba doplatil vyloučením v Rapotíně. Ale ve vzduchu stále kraluje. Rád hraje dopředu a je pro mě použitelný i v útoku.“ 

Tomáš Glac
obránce, 31 let
Odehraná utkání: 12
V základní sestavě: 12
Odehrané minuty: 931
Góly: 0
Žluté karty: 1
Průměrná známka: 7,2
Komentář trenéra Ševčíka: „U něj mě napadá říct návrat ztraceného syna. V minulých sezonách tolik nehrál, ale nevzdal to, makal na sobě až neuvěřitelně a dobrou přípravu zúročuje na hřišti. V obraně na podzim bezchybný“ 

Jan Vavrač
obránce, 20 let
Odehraná utkání: 14
V základní sestavě: 11
Odehrané minuty: 939
Góly: 2
Žluté karty: 2
Průměrná známka: 7,2
Komentář trenéra Ševčíka: „Fotbalově nadaný univerzál, kterého můžu postavit kamkoliv. Skromný kluk, který ví, co chce. Výkonnostně šel na podzim hodně nahoru. Na prvním místě má futsal a já jeho priority respektuju.“ 

Martin Hanzlík
záložník, 27 let
Odehraná utkání: 14
V základní sestavě: 6
Odehrané minuty: 706
Góly: 2
Žluté karty: 1
Průměrná známka: 6,9
Komentář trenéra Ševčíka: „Hráč s bohatými zkušenostmi, který toho ve fotbale hodně zažil. Po roční pauze se snaží dostat do někdejší formy, ve které by byl jedním z našich nejlepších hráčů. Ale vracet se je vždycky těžké. Nemám ho co učit, fotbal umí.“ 

Bronislav Mlynář
záložník, 25 let
Odehraná utkání: 15
V základní sestavě: 15
Odehrané minuty: 1314
Góly: 10
Žluté karty: 3
Průměrná známka: 8
Komentář trenéra Ševčíka: „Hráč divizního formátu, který patřil do základní osy mužstva. Měl výborné léto, na podzim pak u něj fotbal ustoupil školním povinnostem, což se projevilo i na jeho výkonech. Je to hráč, na kterém se v ideální formě dá stavět celá hra.“ 

Jan Minka
záložník, 24 let
Odehraná utkání: 11
V základní sestavě: 10
Odehrané minuty: 687
Góly: 2
Žluté karty: 6
Červená karta: 1
Průměrná známka: 7,1
Komentář trenéra Ševčíka: „Pro mě nejlepší fotbalista v Jeseníku, ale všichni víme, jak to s Honzou je. Když má svůj den, tak je nezastavitelný a je radost se na něj dívat. Když ho nemá, tak je na vystřídání po čtvrt hodině. Podle mě má talent minimálně na třetí ligu.“

Lukáš Woitek
záložník, 23 let
Odehraná utkání: 13
V základní sestavě: 13
Odehrané minuty: 1148
Góly: 16
Žluté karty: 1
Průměrná známka: 8,3
Komentář trenéra Ševčíka: „Z mého pohledu podzimní hráč číslo jedna. Lukáš byl nejlepší možná posila, jakou jsme mohli získat. Pracovitý a poctivý hráč, který má určitě na to, aby hrál vyšší soutěž. Velké individuální schopnosti, bojovnost, nejlepší střelec.“

Daniel Schneider
záložník, 20 let
Odehraná utkání: 11
V základní sestavě: 4
Odehrané minuty: 439
Góly: 3
Žluté karty: 2
Průměrná známka: 7
Komentář trenéra Ševčíka: „Hráč do středu i na kraj hřiště, se slušnou rozehrávkou a dobrou střelou, dokáže se prosadit ve hře jeden na jednoho. Žije hlavně futsalem, kde bojuje o juniorskou reprezentaci, takže bylo poznat, že od října u něj fotbal ustoupil futsalu.“

Pavel Kysela
útočník, 21 let
Odehraná utkání: 13
V základní sestavě: 12
Odehrané minuty: 987
Góly: 12
Žluté karty: 1
Průměrná známka: 7,6
Komentář trenéra Ševčíka: „Rychlý šikovný útočník. Fotbalově jsem ho vychovával odmala, znám ho od prvního dne jeho narození, takže možná proto se může zdát, že jsem někdy na něho víc přísný než na jiné. Kluk, který rychle vyspěl.“

Adam Bříza
útočník, 23 let
Odehraná utkání: 14
V základní sestavě: 11
Odehrané minuty: 875
Góly: 8
Žluté karty: 4
Průměrná známka: 7,3
Komentář trenéra Ševčíka: „Po takovém těžkém zranění a ne úplně dokončené rekonvalescenci smekám před tím, co dělá na hřišti. Blázen do fotbalu, který je schopný na hřišti nechat úplně všechno. Důrazný a bojovný hráč.“

Patrik Plhák
útočník, 26 let
Odehraná utkání: 9
V základní sestavě: 7
Odehrané minuty: 661
Góly: 6
Žluté karty: 1
Průměrná známka: 7,5
Komentář trenéra Ševčíka: „Po návratu ze Zlatých Hor se stal velkou letní posilou a začátek sezony měl fantastický. Pak se ale zranil a nedoléčené svalové zranění ho provázelo do konce podzimu. Zdravý a ve formě může být klíčovým hráčem.“

Petr Glac
útočník, 29 let
Odehraná utkání: 11
V základní sestavě: 4
Odehrané minuty: 429
Góly: 1
Žluté karty: 0
Průměrná známka: 6,7
Komentář trenéra Ševčíka: „I když ještě neměl třicet, sám se označuje za veterána a je pravda, že v týmu patří k nejzkušenějším. Také měl potíže s dlouhodobým zraněním, i proto nebyl v takové formě, v jaké si ho Jeseník pamatuje.“

Martin Furik
útočník, 21 let
Odehraná utkání: 4
V základní sestavě: 0
Odehrané minuty: 80
Góly: 3
Žluté karty: 1
Průměrná známka: 7
Komentář trenéra Ševčíka: „Všichni víme, že to je výborný fotbalista, gólový hráč. Má velký potenciál a kdyby na sobě víc makal, mohl by být úplně někde jinde. Skoro celý podzim chyběl kvůli dlouhodobému zranění.“

S koncem podzimní fotbalové sezony zdaleka nekončí naše hovory s hráči. Tentokrát dostává slovo dvacetiletý univerzál, futsalový juniorský reprezentant, student brněnské Masarykovy univerzity Jan Vavrač.

Jak vypadaly tvé fotbalové začátky?

Od pěti let jsem hrál za benjamínky v Jeseníku a nikdy jsem nebyl v jiném klubu, kromě půlroční zkoušky v Sigmě Olomouc.

Kdy to bylo?

To bylo ještě v mladších žácích, byl jsem tam s Peťou Ševčíkem na zkoušku. Myslím, že jsem se i zalíbil, ale nakonec to nedopadlo, měnilo se vedení a já jsem se vrátil do Jeseníku.

Jak vzpomínáš na mládežnické trenéry?

No těch bylo docela hodně. V benjamíncích pan Žemba, pan Kadrman s panem Zapalačem, pak můj táta a potom dlouhá éra pod panem Fryčem, chvíli taky pod panem Vyvážilem a od staršího dorostu až doteď pod trenérem Ševčíkem.

Ty už jsi dříve otevřeně přiznal, že futsal je pro tebe prioritou číslo jedna. Stále to platí?

Ano platí. Ve fotbale nemám takové ambice. Mně to v hale vždycky šlo líp, těšil jsem se na zimní halové turnaje.

Co tě na futsale baví víc než na fotbale?

Futsal je pro mě zajímavější, stále v pohybu, dynamický. Pořád se tam něco děje.

Ve fotbale jsi od pěti let. Kdy se odehrál tvůj přerod z fotbalisty na futsalistu?

Gamaspol otevíral mládežnický ročník a tak jsem se ve třinácti letech přihlásil. A hned po roce jsme se stali mistry republiky ve starších žácích. Potom jsme to zopakovali i v osmnáctkách.

Jaká je dnes tvoje pozice v reprezentační futsalové jednadvacítce?

Jsem teď v nominaci na přípravné zápasy se Španělskem. Ale je to neustálý boj o místo. Nikdo nemůže říct, že tam má něco jistého. Přišlo nové vedení, nové vize, všechno se změnilo. Z nominace na nedávném turnaji v Brně je teď v kádru na Španělsko jen asi pět hráčů, mezi nimi i já a Dan Schneider. Juniorku hodně sleduje trenér „áčka“ Neumann, hlídá si to a má k tomu co říct.

Gamaspol Jeseník hraje pouze druhou ligu, není to pro juniorského reprezentanta málo?

Je to tak, v jednadvacítce jsem jako druholigový hráč spíš výjimkou. Vím, že je to v té konkurenci velký hendikep a chybí mi prvoligové zkušenosti. Ale zatím nechci nikam odcházet a doufám, že první ligu budeme jednou hrát i s Gamaspolem.

Pojďme k fotbalu, co říkáš na jesenický podzim?

To co všichni. Čili že to dopadlo nad očekávání dobře a dosáhli jsme nadprůměrných výsledků. I když to mnohdy bylo hodně těžké. Rozehrané to máme dobře, ale je tam velký vykřičník, abychom na jaře situaci nepodcenili a pokračovali ve stejném stylu, jako na podzim.

Nejsem sám, kdo si všiml velké proměny v tvé hře a oproti loňskému roku šly tvoje výkony výrazně nahoru….

Souhlasím. Je pravdou, že ještě před rokem mě to ani moc nebavilo a nedával jsem tomu tolik, co bych měl. Bral jsem fotbal jako průpravu do futsalu. Letos jsem začal hrát krajního beka a tam mě to baví hodně. Taky bych řekl, že výkonnostně rostu i díky výborným hráčům, kteří jsou teď v Jeseníku.

Je trochu překvapením, když ofenzivně laděný hráč řekne, že ho to začalo bavit na kraji obrany…

No, je to tak. Mám tam prostor na rozehrávku, vyvážím balony. Mám pocit, že to je post pro mě. Navíc v záložní řadě máme co do konkurence nejvíc hráčů. Celkově si myslím, že se mi na podzim dařilo. Tak jako celému mužstvu.

Jak se ti líbí současný tým?

Líbí. Jak už bylo několikrát řečeno, lidsky jsme si všichni sedli, je tady výborná parta, což může být dáno i tím, že se nám daří a jedeme na vlně úspěchů.

Při dvou podzimních porážkách jsi byl „připletený“ u obou vítězných gólů soupeřů. Vyslechl sis v kabině nějaké výčitky?

V Bělkovicích jasná moje chyba, odskočil mi balon. V Rapotíně se nedá říct, že to byl nějaký velký kiks, prostě zůstal za mnou volný hráč a nevěděl jsem o něm. Ale chyby k fotbalu patří a všichni to víme, takže kluci si mě spíš dobírali, že hraju proti Jeseníku…

Slíbil jsem ti otázku, jestli máš raději trenéra Ševčíka v FK Jeseník nebo trenéra Gnidu v Gamaspolu Jeseník?

Na to nemám odpověď. Oba mi dali do života hodně, jsou to neskuteční blázni v tom co dělají, žijí tím a dávají tomu absolutně všechno. Trenér Ševčík je velký srdcař a fotbal prožívá na maximum. Trenér Gnida mě po futsalové stránce naučil úplně všechno a hlavně kvůli němu nechci z Jeseníku odcházet. Mám pocit, že mu něco dlužím. Ani z fotbalového Jeseníku se mi nechce jít pryč.

Dá se skloubit vrcholový futsal s krajským fotbalem?

Ano dá. Velký problém to není.

Při podzimní rozlučce si celý tým připravil hezké pěvecké číslo. Kdo je v mužstvu nejlepší zpěvák?

Bez debat Lukáš Woitek. Zpívá neskutečně a provází to i tanečními kreacemi, které si sám připravuje. Kdyby šel do Superstar, byl by velký favorit Hvězdné pěchoty.

S kým uděláme příští povídání?

S Patrikem Plhákem.

A máš pro něj nějakou nevinnou otázku?

Jo. Jestli ti vidí s mojí ségrou na svatbu.