Včerejší utkání ve Štítech ukázalo morální sílu mužstva, které v posledních minutách otočilo nepříznivý výsledek. Mužem zápasu je tentokrát po zásluze zvolen nejstarší hráč jesenického týmu, který do poslední chvíle hecoval, povzbuzoval, uklidňoval zjitřené emoce. V obraně bezchybný, vůdce týmu: Jakub Karakasidis.

Kubo, jak hodnotíš výkon mužstva ve Štítech?

Já osobně to považuji za jedno z nejcennějších vítězství v sezoně. Bylo to emotivní a velmi těžké utkání. Už na podzim se nám několikrát stalo, že jsme venku prohrávali a nepříznivý vývoj kluci neunášeli psychicky. Tentokrát jsme to zvládli a toho si cením.

Jeseník vyrovnal v 85.minutě a v 89. dal vítěznou branku. Věřil jsi stále za stavu 1:0, že to otočíte?

Tajně jsem doufal, že se to povede, ale jistý jsem si nebyl, protože ani nějaké vyložené šance jsme si nepřipravovali.

Obecně panuje názor, že ve Štítech se každému hraje velmi špatně a Jeseník se o tom také mnohokrát v minulosti přesvědčil. Čím to je?

Já jsem hrál ve Štítech před lety s Mikulovicemi a tehdy jsme tam taky vyhráli 2:1 po velice těžkém utkání. My jsme byli první, oni někde na konci tabulky, ale na výhru jsme se tenkrát strašně nadřeli. Teď to bylo dost podobné, i co se týká postavení mužstev v tabulce. Štíty jsou doma nepříjemný soupeř a na svém hřišti to umí, panuje tam nepříznivá atmosféra, různé provokace, hosté mají pocit, že rozhodčí pomáhají domácím, diváci to umějí vyhecovat. Nikomu se tam nehraje dobře. O to cennější je náš včerejší úspěch.

V Maletíně jsi po delší době nastoupil ve středu zálohy, ale většinu sezony hraješ uprostřed obrany. Kde se cítíš líp?

Kdysi jsem raději hrával v záloze a tvořil hru, ale už se na to moc necítím. Honza Minka to hraje ve středu mnohem líp. Já jsem přesvědčen, že v obraně mohu dát mužstvu víc a jsem tam určitě platnější.

Obvyklá závěrečná otázka: koho ze spoluhráčů by jsi ve Štítech označil za Muže zápasu?

Nikoho. Nikdo nevynikal nad ostatní, ani já ne. Byl to týmový výsledek a Mužem zápasu je pro mě celý tým.