Fotbalový klub Jeseník měl tu čest podílet se na slavnostním nástupu před utkáním mistrovství Evropy do 21 let v Olomouci. Klubový sekretář Aleš Salva vahou své skromnosti bude všude vykládat, že je to především zásluha vedení klubu na čele se ctihodným místopředsedou Zelinkou a ještě ctihodnějším předsedou Břízou. My zasvěcení ale samozřejmě dobře víme, že hlavní díl viny na tom že naši benjamínci přiváděli fotbalisty na trávník, má právě ctihodný el secretatio. Jak je jeho dobrým zvykem, tak dlouho ho vyhazovali dveřmi a on se tak dlouho vracel oknem, až se nakonec stalo, že 18.června viděl olomoucký Andrův stadion a statisíce diváků u televizních obrazovek nejen švédské a italské reprezentanty, ale také budoucí opory jesenického fotbalu.
Stejný počet dětí, který nastoupil do autobusu v Jeseníku, nakonec vystoupil v Olomouci, což znamená, že cesta proběhla úspěšně, čímž pánové Vyvážil a Tulis splnili svůj úkol a ukázali, že jejich zvolení za velitele vozu byla správná. Malá komplikace nastala jen v Zábřehu, kde se nám nejmenovaný benjamínek Michal Ž poblinkal. Po delší diskuzi jsme mu to odpustili a mohl se vrátit do autobusu.
V Olomouci jsme byli odvedeni do akreditačního střediska, což byla tělocvična vedle Androva stadionu. Společně s námi tam byli také dorostenci Sigmy Olomouc, mezi jinými i „staří známí“ Jarda Křivohlávek a Jirka Sláma. „Sigmáci měli za úkol přinést na hrací plochu vlajky Itálie a Švédska, zatímco na naše žáky a dorostence čekala mnohem obtížnější role: napnout, rozvlnit a hlavně udržet obří plachtu UEFA ve středovém kruhu. Největší zodpovědnost ale ležela na bedrech našich nejmenších: přivést za ruku na hrací plochu hráče obou mužstev. Dvaadvacet jesenických benjamínků se rozdělilo na „Italy“ a „Švédy“. Nutno dodat, že členění bylo čistě náhodné a neprobíhalo podle žádných pevně daných kritérií – zkrátka dvě skupinky po jedenácti, vy budete Italové a ti druzí Švédové. To jen na vysvětlenou, proč se například světlovlasý Filip Oříšek ocitl v italské skupince. Prostě to tak vyšlo.
Tréninkový nácvik trval asi hodinu. Dámy z UEFA, které to celé organizovaly, byly příjemné a tvářily se důležitě. K úkolu zabezpečit bezproblémový nástup přistoupily velmi zodpovědně a pilovalo se to tak dlouho, dokud se jim to nezdálo dokonalé. Naši fotbalisté byli neustále nabádání, ať se tváří šťastně. My v Jeseníku se tváříme šťastně pořád, protože žijeme ve šťastném regionu, takže tento úkol nedělal chlapcům žádné problémy. Borci ve středovém kruhu ale po pár minutách naprosto nekoordinovaného máchání plachtou začali skučet, že je bolí ruce. „Jste tady za odměnu, tak nebrečte!“ spražil je sekretář Aleš Salva. Svatá pravda.
Po nácviku se v tělocvičně čekalo na začátek zápasu. Dorosti ze Sigmy si krátili čas turnájkem v mininohejbalu a naši jim dělali obecenstvo. Asi půlhodinu před zápasem prošel kolem stadionu snad tisícihlavý průvod hlučných švédských fanoušků. To bylo velké překvapení, protože na italský hlouček jste prakticky nenarazili. Hned bylo jasné, kdo se při zápase bude starat o atmosféru.
Průběžně přijížděli rodiče našich benjamínků a žáků a vyzvedávali si u sekretáře další vstupenky, které se podařilo zajistit nad rámec původně stanoveného počtu. Děti vyfasovali jednotné oblečení. Zatímco benjamínci si mohli dresy nechat, větší kluci ze středového kruhu měli nařízení po zápase vše vrátit. Také UEFA zřejmě prochází úsporným obdobím.
Nástup proběhl bez sebemenšího zádrhelu. Mládenci uprostřed hrací plochy mávali plachtou jako o život a udrželi ji napnutou po celou dobu. Naše představy, že by jim obří UEFA plachta mohla ulétnout na tribunu, se nenaplnily a tím pádem náš klub nevstoupí do dějin evropského fotbalu ani na sociální sítě do rubriky vtipná videa. Benjamínci stáli hrdě před fotbalisty, nikdo z nich ale nenašel odvahu zabroukat si italskou nebo švédskou hymnu. Maminky v hledišti slzely a tatínci fotili jako o život. Všechno dobře dopadlo.
Po nástupu museli všichni opustit stadion, tam dostali vstupenky a jako řadoví diváci prošli turniketem do hlediště. Samotné utkání pobavilo. Dvě penalty, dvě červené karty a spontánní švédské oslavy po otočení výsledku z 0:1 na 2:1. V hledišti nefalšovaný švédský karneval (pokud ve Švédsku nějaké karnevaly mají). Spíš to vypadalo, že v obchodních domech IKEA je celozávodní dovolená a všichni jeli povinně na fotbal do Olomouce. Celková návštěvnost ale byla zklamáním, tak jako na všech dosavadních zápasech. Proklamované vyprodané stadiony se nekonají. Před stadionem jsme narazili na lidi s cedulkami „I need ticket“, lístky ale k sehnání nebyly přestože na stadionu pak zůstalo pět tisíc volných míst. Něco je asi špatně….
Cesta zpět proběhla opět v klidu. Nejmenovaného benjamínka Michala Ž. jsme poslali autem s rodiči, ať je o starost míň. Všechny ostatní účastníky zájezdu jsme dovezli zdárně domů, čímž pánové Vyvážil a Tulis opět splnili svůj úkol a potvrdil správnost volby velitelů vozu.
Pro naše malé i větší fotbalisty byla olomoucká akce nezapomenutelným zážitkem, stejně jako pro jejich rodiče. Velké poděkování patří dalším lidem z doprovodu, kteří se podíleli na zdárném průběhu akce a které jsme ještě nejmenovali: pánové Bartošek, Hlobil, Malysa, Zelinka a tlumočníci Bára Čuprová a Jakub Mokroš.
Podívejte se na: