Přestoupil do Slavie. Dal dva góly Chelsea. Vyhrál ligový titul. Zahrál si Ligu mistrů proti Dortmundu, Barceloně, Interu Milán. Dostal se do reprezentace. Po tomto neskutečném roce přijel na Vánoce domů, do Supíkovic. A našel si čas povyprávět, jak se plní klukovské sny. Nejen o tom je rozhovor s Petrem Ševčíkem.

Poslední předvánoční sobotu se v jesenické hale konal turnaj přípravek, na kterém jsi se spolupodílel jako patron akce. Jak se ti to líbilo?

Já jsem z toho byl hodně nadšený. Fascinuje mě pan Malysa, který se dětem věnuje naplno a za podpory vlastní rodiny jde a uspořádá takovou akci. Vím, že dělá pohybovou školičku pro nejmenší, snaží se dostat malé děti ke sportování a to se mi moc líbí.

Bylo to pro tebe náročné?

Ani ne, já jsem tam spíš jen tak posedával, fotil se s dětmi, rozdával podpisy a kartičky. Děti seděly u mě, ptaly se na různé věci, bavili jsme se. Bylo to super.

Ty děti jsou teď na začátku, na fotbalové startovní čáře. Co bys jim poradil?

To je těžké. Já si totiž myslím, že na začátku, ale i později záleží na podpoře rodiny. Obrovskou roli v cestě nahoru hrají rodiče. Já když jsem byl v jejich věku, tak počítače a různé hry teprve začínaly. Dneska to má skoro každý a o to těžší pro rodiče je udržet své děti u sportu, dotáhnout je ven, aby něco dělaly a neseděly u tabletu. Já jsem měl v tomhle velké štěstí, že všichni moji nejdůležitější lidi, nejen rodiče, ale i dědové, mě od začátku podporovali a směřovali, každý do toho něco vložil a díky nim jsem dneska tam, kde jsem.

Končí rok 2019. Jaký byl pro Petra Ševčíka?

První půlrok byl horší, protože jsem sice přestoupil do Slavie, ale taky jsem byl dlouho zraněný a pořád se to vracelo. Bylo tam pár světlých chvilek, třeba zápas na Chelsea. Taky jsem vyhrál titul, to už mi nikdo nevezme. Druhá část roku byla o dost lepší. Hráli jsme Ligu mistrů a dostali jsme nejlepší možnou skupinu. Zahrát si proti takovým gigantům je zážitek, který už se nemusí opakovat.

V lednu jsi šel do Slavie, ale ve hře byla i Sparta, je to tak?

Je to tak, byl jsem možná víc nakročený do Sparty, hrály v tom roli i nějaké osobní věci. Nakonec ale převážilo sportovní hledisko, když jsem nad tím přemýšlel, tak jsem věděl, že Slavia pro mě bude lepší volba a můžu tam mít lepší pozici, hlavně i díky trenérovi, který si mě už předtím dotáhl do Liberce.

Jak složitý byl přechod z Liberce – sice taky prvoligového, ale přece jen je to spíš regionální klub?

Co se týká tréninků, tak právě díky trenéru Trpišovskému se toho moc nezměnilo. Příprava na zápasy jede v zažitých kolejích, tak jak jsem byl za něj zvyklý už v Liberci. Ale samozřejmě tím, že je to Slavie, tak celkové podmínky jsou nastavené úplně jinak a je vidět, že je to momentálně český fotbalový gigant. Servis, který tam máme, se s ničím nedá srovnat.

Nedá se to srovnat ani finančně…

To potvrzuji, ve Slavii se točí o dost větší peníze. Ale jde také o celkové zázemí, personální zabezpečení lidí, kteří se o nás starají, a hlavně je to velký klub, fenomén, kterému fandí lidi ze všech koutů republiky. Což platí i o Spartě. Zatímco Liberec nebo Olomouc, kde jsem začínal, jsou spíš kluby pro lidi jen z toho regionu.

Konkrétní příklad fenoménu?

Tak třeba skoro denně máme nachystané přes dvacet dresů, které podepisujeme a z fanshopu se to rozesílá všude možně. Největší rozdíl ale vidím v tom zázemí a servisu.

Zpátky k fotbalu. Přinesl ti tvůj slavný zápas na Chelsea radost ze dvou vstřelených gólů, nebo zklamání, že z toho nebyl hattrick po zahozené třetí šanci?

Musím říct, že jsem byl ze sebe fakt zklamaný, protože když jsem se na to potom díval, tak ta poslední šance byla ta nejjednodušší situace. Stačilo to trefit, nebo zpracovat, nebo cokoliv, protože na to bylo dost času. Ještě se mi tam ten balon tak zamotal, takže to muselo vypadat vtipně.

Jak probíhaly oslavy titulu?

Vyhráli jsme to v Ostravě, kam jezdíváme na zápasy vlakem a měli jsme svůj vagón, kde už něco proběhlo cestou domů. Ale na druhý den byl hned trénink, protože nás čekaly ještě zápasy, takže to bylo decentní. Ale oslavy se pak táhly dlouho a bylo to hodně náročné.

Na začátku nové sezony jsi vypadl ze sestavy. Co byl za problém?

První kola v lize jsem hrával, pak mě trenér vyndal ze sestavy, protože jsem neměl takovou formu, jakou by si představoval. Do toho přišly problémy se zády, což byl důvod, proč jsem nehrál první zápas Ligy mistrů na Interu. Tam jsem hrát měl, ale už v letadle jsem měl velké problémy se hýbat, takže jsem zůstal na tribuně. Pak už přišlo to lepší období, kdy se mi začalo dařit a nastupoval jsem pravidelně.

Liga mistrů, nejprestižnější světová soutěž. A kluk ze Supíkovic najednou nastupuje na Barceloně, v Dortmundu…

Je to fakt neskutečné. A nepopsatelné zážitky. Už když přijíždíte na stadion, tak na vás dolehne ta situace. Jako malí jsme si kopali někde na plácku, hráli jsme si na velké hráče, děda nás vyhazoval ze hřiště, že nemáme chodit do vápna. A teď se objevím na tom Nou Campu nebo San Siru a nastupuju k zápasům v Lize mistrů. To si nejde říct nic jiného, než že je to prostě neuvěřitelné. Je to samozřejmě hodně o štěstí, protože ta konkurence ve fotbale je obrovská a dostat se takhle vysoko není žádná sranda. O to víc si toho vážím.

V českých novinách se řešilo téma Messi, jaký byl, jak se choval atd. Co na něj říkáš ty?

Na hřišti, když jsme ho nějak dohráli, nebo skopli, protože jemu se jinak balon opravdu vzít nedá, tak byl v pohodě. Možná po zápase, jestli byl zklamaný z toho výsledku, že nás neporazili, tak to na něj dolehlo a mohl být nějak podrážděný. Porážejí tam velké týmy a teď přijede Slavia, o které on možná ani nikdy neslyšel, a uhraje tam výsledek. Tak z toho byl třeba rozčarovaný. Myslím, že taková hvězda nemá úplně jednoduchý život.

Všichni vás chválili za pěkný fotbal v Lize mistrů a získali jste si obdiv odborné veřejnosti. Výsledkem ale byly dva body a poslední místo. Jak jste tyhle ohlasy přijímali v kabině?

Všichni byli zklamaní. Nejvíc z toho prvního zápasu, kdy jsme na San Siru v 95. minutě dostali na 1:1. Kdybychom to tam udrželi, tak věřím, že doma tu remízu s Interem uhrajeme. Ale za této situace jsme poslední zápas hráli v křeči, že musíme, že je to zápas o všechno. Srážela nás hlavně koncovka, protože s každým z těch velkých soupeřů jsme si nachystali dost šancí a nemohli jsme dát gól. Je to taky dost o hlavě, protože v lize nám to padalo. V evropských zápasech uděláte dvě chyby a dostanete dva góly. Individuální kvalita těch hráčů je taková, že jim stačí málo a potrestají všechno.

 

Odehrajete Ligu mistrů a hned se musíte přepnout na domácí ligu. Přijet po Barceloně například do Příbrami je trochu jiný svět.

To sice ano, ale co se týká fotbalu, tak paradoxně zápasy v domácí lize jsou kolikrát o dost těžší. Nalezou na nás, dají do toho všechno, kope se to a soupeř přistupuje k zápasu se Slavií stejně namotivovaný, jak když mi jdeme na tu Barcelonu. A je to víc válka.

Další velké téma ve spojení s tebou je reprezentace. Objevil jsi se v listopadové nominaci, nastoupil jsi do rozhodujícího zápasu, ve kterém si Česko zajistilo postup na EURO. Pak jsi byl v základu v Bulharsku. Je tohle ta nejvyšší fotbalová meta?

Musím říct, že ano. Dřív v dorostu jsem na mládežnické reprezentační srazy moc rád nejezdil. Ale tohle je něco úplně jiného, hrozně jsem se těšil a vůbec jsem nepočítal, že bych mohl nastoupit už proti Kosovu. Byl to další obrovský zážitek.

Jak vidíš své šance dostat se na EURO?

Myslím si, že ze Slavie ta šance tady určitě je. Ale rozhodovat bude aktuální forma, spousta kluků je v zahraničí, kde nehrají a na jaře třeba hrát začnou. Takže uvidíme.

Česká liga není strop a v Evropě jste si udělali jméno. Jak vidíš svoji budoucnost ve spojitosti s nějakým zahraničním angažmá?

Teď to vůbec neřeším a neptal jsem se. Chci být do léta ve Slavii, stabilně nastupovat a poprat se o EURO. Pokud by mi forma vydržela a objevilo se něco zajímavého pro klub i pro mě, tak bych se zahraničí v létě nebránil. Těch zápasů je ale tolik, že stát se může cokoliv.

O tvých fotbalových přednostech a přínosu pro tým se toho napsalo mnoho. Ale kde ty osobně vidíš své rezervy pro zlepšení?

Málo zakončuju. V situacích, kdy bych to měl vzít na sebe, tak ještě spíš hledám jinou variantu, jak někomu přihrát. Už třeba v benjamínkách jsem měl rád, že jdu sám na branku a ještě nahraju spoluhráči před prázdnou. Pro mě to bylo lepší než dát sám gól. To mi zůstalo. A mezi mé přednosti rozhodně nepatří třeba hra tělem. Nejsem žádný špalek.

Po Olomouci a Liberci žiješ v Praze. Je to město pro tebe?

Je to na mě zbytečně moc velké, mraky turistů, nic mi to neříká. Já už jsem dřív řekl, že až se vrátím, tak chci žít v Olomouci. Koupil jsem si tam byt a to je město pro mě, ani velké, ani malé. Je to kousek k našim a mám to tam rád.

Co pro tebe znamenají Supíkovice?

To je úplně to nejvíc, můj domov, kde jsem vyrůstal, prožil parádní dětství a dělal tam věci, které už dnešní děcka nedělají. My jsme to ještě stihli.

………………………………………………….

Děti z jesenického fotbalu si napsaly otázky na Petra Ševčíka a tady je výběr některých z nich. Jdeme na to?

Jdeme na to.

Nejoblíbenější muzika?

České kapely. Kabáti, Škwor, Harley a když jedeme k našim, tak si to v autě zpíváme.

Vysněné auto?

Červené ferrari. Kdybych byl jednou hodně bohatý, tak to je auto přesně pro mě (…smích).

Co by jsi chtěl od ježíška?

Aby byli všichni zdraví. Co potřebuju, to mám.

Jsou mamka s taťkou na tebe hrdí?

To je otázka na ně. Já doufám, že aspoň trošku jo.

Budeš hrát někdy za Jeseník nebo za Supíkovice?

Supíkovice jsou jasná věc, plánuju to tak mezi sedmatřiceti a padesáti.

Vysněný klub?

Cokoliv z Anglie, nebo Real Madrid.

Nenávidíš Spartu?

To ne, já nejsem žádný zarytý slávista a obecně hráči to mají nastavené trochu jinak. Někteří kluci, kteří jsou ve Slavii odmala, tak jsou tou rivalitou určitě ovlivnění. Ale já si teď nebudu hrát na slávistu a říkat, jak nemám rád Spartu. Navíc když mohlo být všechno jinak a stačilo málo a skončil jsem ve Spartě.

Nejčastěji se opakující otázka: Co mám udělat, abych byl dobrý jako ty?

Co nejmíň času u počítače, dělat běžné normální věci, jezdit na kole, být venku. Není to jen o tom fotbale. Všechno to pak do sebe zapadne.

Nejoblíbenější pohádka?

S čerty nejsou žerty.

Fotbalový vzor?

Dřív Lampard a Drogba. Dneska už vyložený vzor nemám. Líbí se mi Hazard i Messi, proti oběma jsem hrál a jsou to fakt nadstandardní hráči.

Umíš hrát i jiné sporty než fotbal?

Nevím, jestli umím, ale zvládnu. Jsem všestranný a baví mě všechno.

…………………………..

Foto Josef Kavka – Vánoční turnaj v jesenické hale

Více fotek zde: Oskarphoto – Vánoční turnaj U-9