První jarní porážka přišla u sousedů ve Velkých Losinách. A přiznejme si, že v nedělním podvečeru jsme na jižní straně Jeseníků mohli být rádi za milosrdnou jednobrankovou prohru.

Den před utkáním náš poslední pronásledovatel Kostelec remízoval v Litovli, takže jsme věděli, že případná výhra v Losinách nás posouvá do divize. To se nestalo a předvedený výkon měl k divizním parametrům tentokrát daleko.

Domácí byli třicet minut jasně lepší a ve 23. šli zaslouženě do vedení, když Hilbert z malého vápna doklepnul povedenou akci. Vajdova neprůstřelnost trvající téměř tři sta minut, skončila.

Jestliže jsme měli možnost s osudem zápasu něco udělat, naskytla se v závěru prvního poločasu, kdy Jeseník zlepšeným pohybem a důrazem v soubojích získal převahu a vytvářel si příležitosti. Desetiminutový „zámek“ vypadal nadějně, ovšem vyrovnat se nepodařilo.

Mužem druhého poločasu byl gólman Vajda, z čehož vyplývá, že i po změně stran byly brankové šance více na domácích kopačkách. Náš brankář několikrát čaroval a odvrátil debakl, na Žákovu střelu po rohovém kopu z 57. minuty ale neměl nárok a domácí vedli 2:0.

Naději vykřesal deset minut před koncem náš jarní střelec Samuel Planý, který zblízka zakončoval po přihrávce bráchy Matěje. V závěru se Jeseník snažil o tlak, ale nešlo to. Největší možnost měl v poslední minutě střídající Krézek, jeho střela z úhlu míjela zadní tyč.

Domácí nás předčili v pohybu, nasazení a působili klidným a jistým dojmem. S lehkostí přecházeli do smrtících protiútoků a očividně se chtěli na lídra soutěže vytáhnout. To se jim povedlo a solidní divácká kulisa jim aplaudovala.

Mladý jesenický tým naopak svazovala nervozita posledního kroku a na naší hře to bylo znát. Máme k dobru ještě dva divizní mečboly, ten první už v sobotu doma se Zábřehem a zadání zní jasně: unést tíhu okamžiku, přijmout okolnosti zápasu a hodit za hlavu strach ze selhání, protože fotbalově na to máme! Těžký úkol, nikoliv však nesplnitelný.