V dnešním díle našich hovorů s jesenickými fotbalisty dostává slovo hráč se zkušenostmi z vyšších soutěží, kreativní středopolař a další z řady talentovaných odchovanců mládežnické líhně FK Jeseník, pětadvacetiletý vysokoškolák Bronislav Mlynář.
Broňo, jak už to tak bývá, začátek patří tvé vzpomínce na fotbalové začátky…
Tak jako většina kluků v mužstvu jsem i já začínal v benjamínkách v Jeseníku. Tady jsem strávil celou žákovskou kariéru a v mladším dorostu jsem odešel na rok do Baníku Ostrava. Po návratu jsem pokračoval v jesenickém dorostu a poslední dorosteneckou sezonu už jsme byli s Miňasem přeřazeni do mužů.
Na kterého mládežnického trenéra nejraději vzpomínáš?
V žácích nás vedl pan Vyvážil, v Ostravě mě hodně naučil pan Skalba, v dorostu nás měl pan Fryč. Řekl bych, že každý z nich mi dal něco.
Ty jsi ale, na rozdíl od zmíněného Honzy Minky, brzy po přechodu do mužské kategorie zamířil do vyšších soutěží. Jaké bylo tvé další fotbalové putování?
Bylo docela pestré. Z Jeseníku jsem šel na půl roku do Zábřehu, kde jsem si zahrál třetí ligu, potom jsem se vrátil na chvíli do Jeseníku. Následovalo hostování v Šumperku, znovu krátký návrat do Jeseníku a poslední dvě sezony zase Šumperk. Kromě toho jsem byl jeden půl rok úplně bez fotbalu.
Co se stalo?
Zjistilo se, že mám na chodidle nějaký výrůstek, vlastně mi museli zlomit nohu. aby znovu srostla. Rehabilitace trvala půl roku.
Vraťme se k tvé dorostenecké epizodě v Baníku Ostrava. Proč to trvalo jen jednu sezonu?
Těch vlivů bylo víc, tím nejdůležitějším asi škola. Také se tam změnilo trenérské vedení a já jsem přestal hrát. Vyhodnotili jsme to tak, že bude lepší vrátit se do Jeseníku.
Rovněž třetiligová štace v Zábřehu trvala jen krátce…
Ano, tam si mě vybral trenér Jáně, který v Jeseníku taky krátce působil. Všiml si mě na zimním turnaji v Šumperku, v létě jsem pak přestoupil, ale to už tam byl trenér Kubíček. Ten mě sice stavěl a na začátku sezony jsem odehrál pět zápasů, ale neměli jsme výsledky, takže ho taky brzy vyhodili. Přišel další trenér a ten věřil jiným hráčům. Skončil jsem na lavičce a po podzimu jsem přestoupil zpátky do Jeseníku.
Mnohem úspěšnější bylo tvé působení v divizním Šumperku…
Ano, v Šumperku jsem odehrál s přestávkami tři a půl roku.
Co tě motivovalo letos v létě k návratu do mateřského klubu?
Musím přiznat, že to bylo těžké rozhodování. Šumperk sice sestoupil z divize, ale to nemělo na můj odchod vliv. Rozhodoval jsem se dlouho a nakonec asi převážila touha hrát zase se starými kamarády. Vždycky jsem hrál rád v Jeseníku a nikdy jsem neutíkal. Do Zábřehu i do Šumperku jsem šel, abych to zkusil ve vyšší soutěži.
Když jsi se po letech vrátil do Jeseníku, v jakém stavu jsi našel klub?
Musím říct, že z těch období strávených v mužích Jeseníku je to teď nejlepší. A co se týká fungování klubu oproti minulé éře, řekl bych, že je to obrat o sto osmdesát stupňů. Nechci, aby to vyznělo jako kritika, ale mám pocit, že teď se to začíná ubírat správným směrem, alespoň co se tedy týká mužské kategorie. O stavu v mládežnickém fotbale nemám přehled.
Coby hráč s divizními zkušenostmi máš možnost srovnat současnou kvalitu jesenického týmu s mužstvy z vyšších soutěží. Byl by momentální Jeseník konkurenceschopný?
Pokud mám srovnat Jeseník například se Šumperkem v divizi, rozdíl je v trénovanosti a v taktice. Naše mužstvo má přirozený talent a většina hráčů by se v divizním mužstvu prosadila. Jako týmu nám chybí taktická vyzrálost, kterou mají mužstva v divizi. Proti soupeřům z I.A třídy se ta herní vyspělost nedá získat, tu můžeme nasbírat až zkušenostmi ze zápasů s kvalitnějšími soupeři. Pokud bych měl odhadnout naše možnosti ve vyšší soutěži, tak si myslím, že horní polovinu tabulky krajského přeboru jsme schopni bez problémů hrát.
Souhlasíš s hodnocením trenéra Ševčíka, že forma některých hráčů na konci podzimu klesala a největší pokles byl znát na tobě?
Ano, souhlasím. Fini
šuju bakalářské studium, v Brně nemám čas trénovat a když se zrušily páteční tréninky, které bych jinak v pohodě stíhal, bylo jasné, že bez trénování půjdu herně dolů. Ten balon mi chybí a je to pak vidět v zápasech.
Tvůj táta byl dlouholetým aktivním funkcionářem a vždy patřil nejen k věrným a dlouholetým divákům, ale také k věrným a dlouholetým kritikům poměrů v jesenickém fotbale. Byl nebo stále je kritický i k tvé hře?
Možná to bude znít překvapivě, ale ke mně nikdy kritický nebyl. Spíš se vždycky snažil mi poradit a vždycky jsem se mohl spolehnout, že mě podpoří.
Oblíbený bulvární závěr bych rád stočil od soukromých invektiv zpět k mužstvu: prozradíš, kdo v týmu nejvíce pečuje o svou vizáž? Čili koho můžeme právem nazývat největším metrosexuálem v FK Jeseník?
Takových nás tam bude víc, nerad bych na někoho zapomněl, aby se náhodou neurazil. Takže odpovím obecně, že před odchodem na hřiště se každý rád zastaví u zrcadla, aby zkontroloval, zda je všechno v pořádku. Ono totiž není důležité zvítězit, ale dobře u toho vypadat.
S kým bude náš další rozhovor?
Bude s Honzou Minkou, mým kamarádem z dětství. Rád bych věděl, zda je spokojený se svým kolegou ze středu zálohy….