S velkou radostí představujeme dalšího čistokrevného odchovance klubu, který poprvé oblékl dres jesenického A-mužstva jako šestnáctiletý dorostenec. Střední záložník a tvůrce hry, čtyřiadvacetiletý Jan Minka.

Honzo, můžeš na úvod také zavzpomínat na své fotbalové začátky?

K fotbalu mě přivedl taťka, který taky hrával. To mi bylo pět let a prošel jsem v Jeseníku všemi mládežnickými kategoriemi. V benjamínkách mě vedl pan Žemba, v žácích pan Fryč a chvíli pan Vyvážil, v dorostu znovu pan Fryč, ale to už jsem zároveň nastupoval i za muže pod trenérem Krobotem.

Od malička jsi měl jasno v tom, že budeš fotbalista?

No jasně. Jiná volba nebyla. Odjakživa jsem to měl nalajnované na fotbal.

Přestože patříš mezi jesenické odchovance, velkou část své dospělé kariéry jsi strávil ve Zlatých Horách. Jaké byly hlavní důvody odchodu z Jeseníku?

V Jeseníku jsem po skončení v dorostu nastupoval na kraji zálohy, kde mě to vůbec nebavilo. Ve středu hřiště byl David Mravec, se Zdeňkem Jurišem a Broňou Mlynářem a tak byla malá šance, že bych se dostal na svůj oblíbený post. Do toho nabídly Zlaté Hory půlroční hostování a trenér Ševčík měl se mnou jasné záměry, že budu hrát uprostřed. Tak jsem to šel zkusit.

Odcházel jsi ale do nižší soutěže, Zlaté Hory tehdy hrály I.A třídu a Jeseník byl v přeboru…

To je pravda, ale zrovna ten půlrok jsme vykopali postup. Potom jsem se měl vrátit do Jeseníku. Právě jsem skončil školu a nedopadla mi tady práce, kterou jsem měl předjednanou. Ve Zlatých Horách mi pořád nabízeli místo u pana Žáčka, tak jsem toho nakonec využil a další tři sezony jsem pokračoval na hostování ve Zlatých Horách. Takže hlavní vliv na mém zlatohorském hostování měla určitě pracovní příležitost.

Je pravda, že Zlaté Hory chtěly tvůj přestup, ale Jeseník si tehdy řekl o peníze, které byly absolutně mimo realitu?

Ano, to jsem slyšel, ale neznám podrobnosti a nevím, jak to tehdejší vedení Jeseníku spočítalo. Já jsem byl ve Zlatých Horách spokojený a moc jsem neřešil, jestli jsem tam na hostování nebo jejich hráč. Takže šlo jen o to, jestli se kluby domluví. Obecně bych ale k tomu řekl, že ty vztahy klubů tady nebyly dobré, a to nemyslím jenom o Jeseníku a Zlatých Horách. Všichni, kdo tady hrají krajské soutěže, tak dobře ví, že všude kam přijedeme, tak nás řežou a dělají naschvály, nadávají nám do Poláků a podobně. A o to víc se musí tady táhnout za jeden provaz a spolupracovat. Místo toho si kluby z Jesenicka hážou klacky pod nohy. Je to velká škoda.

Na začátku loňské sezony jsi ukončil hostování a vrátil se do Jeseníku. Proč?

Především v Jeseníku se začalo budovat mužstvo, které má konečně postoupit do krajského přeboru a klub v tom počítal i se mnou a nechtěl prodloužit hostování. Druhá věc je ta, že ve Zlatých Horách se situace začala zhoršovat, klub chtěl hrát kraj s odchovanci a místními kluky, ale chyběla kvalita a fotbalově jsme šli dolů. Naopak Jeseník šel herně nahoru a hlavně se tady vytvořila vynikající parta. I to byl důvod proč jsem se vrátil.

Jak budeš na zlatohorské období vzpomínat?

Určitě v dobrém. Ze začátku tam bylo výborné mužstvo, dobré vztahy a klub fungoval na vysoké úrovni. Převažují dobré věci.

Zaujalo mě nedávné hodnocení trenéra Ševčíka, které odcituji v plném znění: „Jan Minka – pro mě nejlepší fotbalista v Jeseníku, ale všichni víme, jak to s Honzou je. Když má svůj den, tak je nezastavitelný a je radost se na něj dívat. Když ho nemá, tak je na vystřídání po čtvrt hodině. Podle mě má talent minimálně na třetí ligu.“ Takže otázka zní , jak to máš zařízené s těmi dobrými a špatnými dny?

S tím komentářem souhlasím a opravdu neumím vysvětlit, proč mi to někdy jde, a někdy nejde. Na hřiště jdu vždycky maximálně motivovaný. Ale potom se mi třeba pár věcí nepovede a najednou ztrácím chuť na další pokusy. Fakt nevím.

Dá se na tom nějak zapracovat? Existují třeba různé metody mentálních tréninků a cvičení…

Určitě bych to chtěl zlepšit a taky bych řekl, že s postupem věku se v tom lepším. Vzpomínám si, že v dorostu to se mnou bylo v tomto směru o dost horší. Souvisí to i se soupeři. S kvalitnějším soupeřem roste i můj výkon a fotbal mě baví o mnoho víc, než když tady vedeme nad Rapotínem 10:0. Proto se hodně těším na zimní přípravu, jsou tam domluvení výborní soupeři z vyšších soutěží.

A co říkáš na hodnocení trenéra, když o tobě mluví jako o hráči s třetiligovými parametry a ty tady hraješ I.A třídu?

Samozřejmě, že mě to štve a mrzí. Už dost lidí mi řeklo, že bych fotbalově měl na vyšší soutěž. Chtěl bych to zkusit, tak jako Lukáš, Broňa a další. Ale třeba to ještě přijde.

Nikdy nepřišla žádná nabídka?

Někdy v osmnácti letech se na mě vyptávali trenéři z HFK Olomouc. Byli se dívat a mluvili i se mnou, jestli bych měl zájem a tak. Ale pak to nějak vyšumělo. O jiném zájmu někoho z vyšší soutěže nevím.

Na začátku rozhovoru jsi zmínil, že jedním z důvod tvého odchodu z Jeseníku byla pozice krajního záložníka, která ti nevyhovovala. To je pro tebe opravdu tak zásadní věc?

V benjamínkách jsem hrál pravého beka. Ale od žáků jsem už byl vždycky uprostřed hřiště, na kraji to fakt neumím, nebaví mě to, hodně se tam běhá bez balonu a já potřebuji být pořád ve hře, mít balon a něco s ním udělat.

Když bys měl mluvit o tvém největším fotbalovém zážitku, co by to bylo?

Těžko říct, moc úspěchů jsem s fotbalem neměl. Asi bych dal na první místo postup s dorostem do divize. To jsme vyhráli krajský přebor, byly v tom velké emoce a prožili jsme si parádní euforii.

V minulé sezoně sis oblíbil také disciplínu ve sbírání žlutých karet. A také v uplynulém podzimu jsi jich měl na svém kontě z mužstva nejvíc. Myslíš, že tě rozhodčí nemají rádi?

No jo. Nemyslím, že by to bylo o rozhodčích. Je to zase o té povaze, prožívám to hodně a v emocích pak udělám nějakou blbost. Kolikrát si říkám, že musím zůstat v klidu, ale potom vždycky něco přijde a já mám ten svůj zkrat. Dá se to ovlivnit. Budu na tom pracovat.

Tvoje fotbalová budoucnost?

Jednoznačně v Jeseníku. Vykopat krajský přebor a pak se pokusit jít ještě výš. Pokud bych měl někam odejít, tak jedině do vyšší soutěže, kdyby ta možnost přišla.

V Jeseníku jsi hrál pod trenérem Krobotem, teď to řídí trenér Ševčík. Jak bys ty dva porovnal?

Laďa Krobot mi dal šanci ještě jako dorostenci a vlastně mě vytáhl do dospělého fotbalu. Byl to takový trenér – kamarád. Trenér Ševčík má propracovanější tréninky a dává si záležet na jejich přípravě. Nezávidím mu současné starosti, kdy tady má tolik dobrých hráčů a musí některé poslat na lavičku. Já bych ale rád zmínil i pana Biedravu a pana Silného, kteří mě vedli ve Zlatých Horách. Oba jsou to výborní trenéři a hodně mě naučili co a jak mám hrát.

Broni Mlynáře jsem se ptal na jeho tatínka, podobným osobnostním inventářem jesenického klubu je také tvoje máma. Co říkáš na to, jak žije fotbalem?

Jsem za to rád, líbí se mi, jak to prožívá. Má fakt velký přehled a kolikrát všichni žasneme, co všechno o fotbale ví a jaké má informace. Taky zná osobně většinu rozhodčích, často ji po mně nechávají pozdravovat. I když na ty moje karty to moc vliv nemá.

Závěrečný bulvárek: koho z vašeho týmu bys nominoval na titul Největší balič? Čili ten, který to takzvaně umí s holkama?

Adam Bříza. Ten to vždycky uměl. Ale teď má trvalý a pěkný vztah. Takže bych řekl, že je to momentálně balič na zaslouženém odpočinku. Snad se nenaštve.

On určitě ne. Děkuji za rozhovor a prosím o další jméno do našeho seriálu, včetně návrhu na otázku.

Bude to Venca Keltner. A zeptej se ho, jestli upřednostňuje fotbal nebo partnerku. Snad se nenaštve.

On určitě ne.