S Petrem Ševčíkem jsme se sešli nad tématem podzimního jesenického účinkování v divizi. Výsledkem je směsice promyšlených otázek a duchaplných odpovědí:

Trenére, s jakými plány nebo cíli vstupoval nováček divize FK Jeseník do podzimní sezony a jaká pak byla realita?

Neřekl bych, že jsme si kladli nějaké cíle s konkrétním umístěním, protože jsme jen okrajově tušili, co nás v divizi čeká, ale jinak to pro nás byla velká neznámá. Kádr nebyl nijak posílen, šli jsme do soutěže se stejným mužstvem, které vyhrálo krajský přebor. Hráli jsme to, na co jsme měli, bez nějakých velkých očekávání. Jsme třinácti a máme osmnáct bodů. Mohlo to být možná lepší, ale vyložené zklamání to taky není.

Když bychom měli vzít konkrétní zápasy – které z nich lze označit za opravdu povedené?

Jsou to samozřejmě ty, ve kterých jsme zvítězili a těší mě, že jsme porazili opravdu kvalitní soupeře jako byli Přerov, Kozlovice nebo  Rýmařov. Tyto zápasy nejen výsledkově, ale hlavně naší hrou prokázaly, že na divizi máme. Totéž platí o domácí remíze s Valašským Meziříčím, to byl hodně dobrý fotbal. Stejně jako úvodní zápas s Havířovem, který jsme sice prohráli, ale byla to naše první konfrontace mezi krajským přeborem a divizí a mně osobně se ten zápas velmi líbil. A samozřejmě nemůžu zapomenout na naše velké vítězství v regionálním derby se Šumperkem. Myslím, že soupeř nás tehdy trochu podcenil.

Co se v divizi nepovedlo?

Hodně špatné to bylo ve Velkých Karlovicích. A ještě víc mě štve remíza v Novém Jičíně, kde jsme mohli vyhrát. Zklamaní jsme byli i v posledním utkání v Havířově, kde nám utekly body v závěru. A z domácích zápasů určitě porážky s Frýdlantem a s Novými Sady. Myslím, že jsme většinou dopláceli na jakousi naivitu či nezkušenost. Chtěli jsme ukázat otevřený atraktivní fotbal a útočili jsme do plných – to se nám vymstilo.

Z venkovních zápasů máme pouhých pět bodů a téměř v každém utkání jsme hned v úvodu inkasovali. V čem byl problém?

Myslím, že nejsme tolik vyspělí po psychické stránce. Je to amatérský fotbal, ti kluci jedou na zápas a místo toho, aby se těšili na fotbal, tak jsou naštvaní, že stráví tři hodiny v autobuse. Ty špatné začátky přičítám nesoustředěnosti a špatné koncentraci. A s blížícím se koncem podzimu už se projevovala velká únava. Každý už vyhlížel, kdy bude konce sezony.

Jaký hlavní rozdíl oproti krajskému přeboru ukázala divize?

Je to vyspělejší fotbal ve smyslu taktického řízení hry. Ti hráči vědí, co chtějí hrát a jak to mají udělat. V divizi nevidíte trenéra, že by na hráče volal, ať si naběhne tam nebo ať udělá tohle, ti kluci to mají sami zažité. Prakticky v každém mužstvu bylo několik hráčů se zkušenostmi z vyšších soutěží. A ještě je tam jedna zásadní věc – těm nejlepším divizním týmům stačí dvě tři šance za zápas k tomu, aby ho vyhráli. Proměňování šancí a vytěžení maxima z každé situace je základní rozdíl mezi divizí a krajem.

Už jsi zmínil otevřený útočný fotbal Jeseníku, který se mnohdy vymstil. Neměla by se naše hra více přizpůsobit soupeřům a nárokům divize?

Naši kluci chtějí hrát fotbal a nedovedu si představit, že bychom jim najednou začali vtloukat do hlavy, že budou v devíti bránit, odkopávat a čekat, co vymyslí soupeř. To není naše hra.

Z různých stran i od soupeřů jsme už slyšeli, že Jeseník nebude mít v divizi problém se záchranou, protože chce hrát fotbal…

Vím, že se v tomhle pohybujeme na hraně průšvihu a může se nám to nevyplatit. Ale jak už jsem řekl, nelze brát našim hráčům způsob fotbalu, který mají rádi. A já osobně se nebojím, že se budeme muset složitě zachraňovat. Jara máme vždycky lepší a věřím, že to tak bude i v divizi. Důležitá bude příprava.

Pojďme k individuálním výkonům. Jsi spokojený s tím, co tvoji hráči v divizi odváděli?

Někomu se dařilo víc, někomu méně. Nezklamal nikdo.

Můžeme být trochu konkrétnější? Například se vedly, mezi námi fanoušky, diskuze o tom, že některým hráčům se nepovedlo přenést jarní formu z krajského přeboru do divize, ale tento názor narážel na druhý pohled, že vyšší soutěž vyžaduje vyšší kvalitu a že nehrajeme hůře než loni. Jak to vidíš ty?

Fotbalista nemůže být dva tři roky ve stejné formě. Myslím, že nejvíc se naráželo na Petra Navrátila, který nám na jaře vystřílel postup a v divizi přestal dávat góly. Ale nikdo už nevidí, že na sebe vždy vázal dva tři obránce a vytvářel volné prostory pro ostatní. Já říkám, že Petr byl pro nás i na podzim velmi důležitý hráč. A když už se tedy bavíme o konkrétních jménech, rád bych vyzdvihl Lukáše Woitka, který byl celý podzim výborný. A samozřejmě, naprostým překvapením byl pro všechny Adam Bříza. Neměl být tím hráčem, který nás bude střelecky držet ve hře – a nakonec byl nejlepším podzimním střelcem.

Od koho jsi čekal víc?

Nebudu říkat konkrétní jména, to si řekneme v kabině, nebo mezi čtyřma očima. Jak už jsem uvedl, vysloveně nezklamal nikdo. Chci od hráčů vidět, že i když se třeba herně tolik nedaří, nejde to, nebo je soupeř zkrátka lepší, tak že i přesto nechají na hřišti všechno. Vždycky budu na hráče tlačit, aby odcházeli ze hřiště s pocitem, že i když prohráli, tak se nemají za co stydět.

Jaká byla během podzimu atmosféra v mužstvu?

Složitá, ale nijak bych to nedramatizoval. Všechno pramenilo z toho, že jsme byli zvyklí dvě sezony vyhrávat. A najednou se nám stalo, že jsme třeba pět kol v řadě nevyhráli. Na to ti kluci nebyli připravení. Na to se ani připravit nedá. Mají fotbal rádi a teď se jim nedařilo a oni nevěděli, co s tím. Z toho pramenily občas ostřejší výměny názorů v kabině, ale já tohle považuju za normální součást života fotbalového mužstva.

Co čeká Jeseník v zimě?

Přípravu zahájíme 24. ledna. V únoru nás čeká soustředění, ale ještě nevím, jestli to zase bude v jesenických lázních, nebo někde jinde. Domluvené jsou čtyři přípravné zápasy.

Bude Jeseník posilovat kádr?

Chci oslovit Vasila Charalambidise, jako alternativu do útoku. To je hráč, který pro nás přichází do úvahy z našeho regionu. A jsem v kontaktu s jedním hráčem ze Šumperska, kde to vidím tak 50 na 50. Rád bych do  zimní přípravy zapojil z dorostu Jirku Mráze, Honzu Janíčka a možná i Pepu Prachaře. O jejich působení v áčku budeme diskutovat s trenérem dorostu. Problémem samozřejmě zůstávají gólmani, ale o tom se tady bavíme už několik let. Honza Pastucha má třiačtyřicet a může klidně ze dne na den oznámit, že končí. U Michala Vrány mám obavy, že fotbal pro něj není na vrcholu žebříčku jeho zájmů. Na Jesenicku momentálně vidím do divizní branky jedinou alternativu, a to je Jiří Červenka, který chytá ve Vidnavě.