Potkal jsem známého a protože ví, že se se mnou dá bavit jen o fotbale, bavili jsme se o fotbale. A tu pravil: Sleduju ten váš Jeseník, jak tam mluvíte o postupu a připomíná mi to Brazílii. Taky pořád žvanili, že je nezajímá nic jiného než titul, jak jdou za jediným cílem. A všichni jsme viděli, jak dopadli…. Kdo nemá pokoru, dopadne stejně!

Čím víc na to myslím, tím je jasnější, jaký to je obludný blud. Jeseník není a nikdy nebude Brazílie. Haha. S plnou dávkou pokory tvrdím, že 1:7 doma neprohrajeme ani náhodou. A kdyby ano, nebudeme do kamer brečet, že tohle jsme si nezasloužili. Jednak u toho žádné kamery nebudou a hlavně 1:7 doma neprohrajeme ani náhodou. Když Jeseník nepostoupí, nehrozí žádné nepokoje v ulicích, žádné hořící lázeňské autobusy. Nejsme Brazílie. Hymna se u nás nezpívá a tribuna je zoufale prázdná. Ale máme tam dobrá uzená žebra a paní Martu, kterou na Maracana nemají. Rozhodčí nám pravděpodobně nebudou pískat srandovní penalty. Nikdo si nebude stěžovat, že „Ševa“ nepovolal starší zkušené hráče. Nejsme totiž Brazílie. Žádný náš stoper nestojí asi tak miliardu, zato všichni naši útočníci mají lepší formu než Fred.

Kdo můžete, přijďte se podívat.