Vánoční rozjímání s předsedou Fotbalového klubu Jeseník.

Pane předsedo, můžeš našim čtenářům přiblížit okolnosti, za kterých jsi se v září 2013 stal předsedou FK Jeseník?

Nikdy jsem netoužil po funkci předsedy fotbalového klubu a ani jsem nevěděl, co všechno to obnáší. Předsedou klubu jsem víceméně z nouze, protože se nenašel vhodný přijatelný kandidát. Jediným byl tehdy trenér dorostenců Pavel Rücker, a ten byl pro některé lidi nepřijatelný. Ne snad proto, že by na to neměl, ale zkrátka proto, že není nijak spjatý s klubem, přišel zvenčí, nikdo ho tady neznal a byl by to velký krok do neznáma. Já jsem to zprvu ani nevěděl, že Pavel se vyslovil, že chce dělat předsedu. Zavolal mi to Milan Novák do Německa a v podstatě mě přesvědčil, že mám kandidovat.

Jako obvykle se ale objevily okamžitě hlasy, že někdo někoho vyšachoval ze hry, a podobně. Takže jak to bylo?

Pavlovi Rückerovi se vysvětlila situace a důvody, proč by nebylo vhodné, aby on byl předsedou. On to dělat chtěl, já to dělat nechtěl, takže se navrhlo, že Pavel bude místopředsedou a po nějaké době, až se více dostane do povědomí fotbalové veřejnosti, tak si ty pozice třeba vyměníme, nebo já úplně vedení opustím a on to převezme jako hlavní. Na tohle ale bohužel nepřistoupil a nakonec z klubu úplně odešel. Je to velká škoda, protože určité dobré fotbalové kontakty má a hlavně to je výborný trenér.

Hlavní kvalifikací předsedy by tedy měla být spjatost s klubem?

To ne, ale měl by to být člověk, který má k Jeseníku a k fotbalu v tomto městě nějaký dlouhodobější vztah. Dnes je ale situace taková, že jsme rádi za každého člověka, kdo chce ve volném čase cokoliv dělat pro fotbal. Nemůžeme si vybírat, koho chceme a koho tady nechceme, tak to nefunguje, i když si spousta lidí stále myslí, že vedení klubu je uzavřený spolek, který si hraje na svém písečku. Naopak, každého, kdo přijde a má co nabídnout, tady vítáme.

Jaký je tedy vztah Tomáše Břízy k jesenickému fotbalu?

Jsem odchovanec, od roku 1976 jsem hrál za žáky TJ RD Jeseník a nikdy jsem nebyl v žádném jiném klubu.

Tvoje fotbalová kariéra předčasně skončila kvůli zranění kolena, je to tak?

Ano, v šestadvaceti letech, v roce 1996. Hráli jsme zimní přípravu ve Velkých Losinách a přetrhal jsem si vazy v koleně. Zkoušel jsem se ještě vrátit, ale už to nikdy nebylo jako dřív.

Ve fotbale jsi se potom angažoval i díky tomu, že tady hraje odmalička tvůj syn Adam….

Spíš jsem jen tak vypomáhal, hlavně kvůli pracovnímu vytížení jsem se fotbalu nemohl nikdy naplno věnovat. Trenérům Krobotovi a Jáněmu jsem chvíli dělal vedoucího mužstva. Ale jinak žádné funkcionářské zkušenosti nemám.

Když jsi tedy kývl na post předsedy klubu, neměl jsi ponětí o tom, co to obnáší?

Hned na začátku jsem upozornil na to, že nemohu klubu věnovat tolik času. Čtyři dny v týdnu jsem v Německu a tu každodenní práci a organizaci musejí převzít jiní. Proto jsem rád, že máme Aleše Salvu, sekretáře a nyní i správce stadionu. I když ho někteří považují z různých důvodů za kontroverzní osobu, já si nedovedu představit fungování klubu bez něj a momentálně nevím, kdo by ho nahradil. A pak je tady samozřejmě Karel Zelinka, který přijal pozici místopředsedy. Bez něj by to už vůbec nešlo.

Mluvíš o konkrétních lidech ve vedení klubu se stoletou tradicí. Ten klub fungoval před nimi a bude snad fungovat i po nich…

Klub, to jsou lidi. A my ty lidi dnes nemáme. Je taková doba. Oslovím kohokoliv z generace mých spoluhráčů a nikdo nemá zájem cokoliv pro fotbal dělat. Oslovíme někoho ze starších, kteří už jsou třeba i v důchodu a narážíme na stejný nezájem. Znovu se k tomu vracím, ale to je nejpalčivější problém současného fotbalu – nedostatek schopných, ale hlavně ochotných lidí, kteří ten sport mají rádi a chtějí mu věnovat trochu svého času.

Pojďme rekapitulovat: co se od tvého vstupu do vedení klubu povedlo?

Jsem pyšný na to, jaké se tady v současnosti vytvořilo mužstvo mužů. Podstatné je, že kromě Martina Hanzlíka jsou všichni našimi kmenovými hráči. To je důležitá věc, protože Jeseník nikdy nešel a nepůjde cestou velkých nákupů či drahých hostování. Jak ukazují případy z okolí, je to krátkozraké a dlouhodobě to nemůže nikdy fungovat. Z fotbalového klubu se pak stává jedna velká díra na peníze a i když za klubem stojí úspěšní podnikatelé nebo velká firma, je to jen házení peněz do té díry. A nikdy ji nemůžou ucpat. Nejenže si to Jeseník nemůže dovolit, ale myslím si, že by nás to ani takhle nebavilo.

Co tam máš dál za úspěchy?

Zvedl se dorost, i když určité problémy stále přetrvávají. Ale když si vzpomenu na loňskou zimu, kdy jsme dokonce zvažovali, zda vůbec budeme schopni dohrát soutěž, tak teď tahle kategorie stojí na mnohem pevnějších základech. Je to hlavně zásluha trenérů Ladi Vyvážila a Ríši Zrníka, kteří to postavili na nohy.

S dorostem ovšem souvisí znovuotevření otázky jesenického B-mužstva, protože pokud se udrží současný stav „áčka“, pak končící dorostenci se budou horko těžko prosazovat v mužské kategorii.

Ano, to budeme v nejbližší době řešit. Pokud ale budeme uvažovat o obnovení „béčka“, pak v žádném případě nesmí fungovat tak, jako tomu bylo před pár lety. A tady se zase vracím k nedostatku trenérů a funkcionářů. Budeme-li mít dostatek hráčů pro béčko, budeme k nim mít i fundované vedení? Už dnes máme obrovské problémy naplnit trenérské obsazení ke stávajícím týmům a se vznikem dalšího mužstva přicházejí nové starosti, kdo a jak to povede. Druhou cestou je samozřejmě možnost systémové spolupráce s jinými kluby, kam bychom mohli na rozjezd zařadit naše dorostence přecházející do mužů. Česká Ves se zabydluje v I.A třídě, Písečná či Žulová hrají I.B třídu, to jsou možnosti. Jak říkám, debata na toto téma ve vedení právě začala.

Obraťme původní otázku: co se v době tvého předsedování nepovedlo?

Áčko nepostoupilo do krajského přeboru. To považuji za velký neúspěch. Když jsem nastoupil, stihli jsme tak akorát přesvědčit Honzu Minku, aby neprodlužoval hostování ve Zlatých Horách a vrátil se do Jeseníku. Byl to první stavební kámen nového mužstva. Ale podzim ukázal, že to nestačí a ta ztráta, kterou jsme nabrali, se stala rozhodující. Chyběla zkušenost, kterou přinesl až na jaře Kuba Karakasidis.

Z mimosportovních neúspěchů asi zmíníš mizerné zázemí…

Ano, to je ale běh na dlouhou trať. Jsem rád, že si Karel Zelinka vzal za své, že tady vybuduje nové kabiny, což rozjelo už předchozí vedení. A Karlovi v tom maximálně věřím.

Jaká je momentálně ve věci nových kabin situace?

Budeme podávat žádost o dotaci, tuším, že už čtvrtou. Ale podařilo se navázat určité kontakty, které by nám v tom mohly pomoct, protože tak, jak jsme dosud dávali žádosti o peníze, tak to klidně můžeme dělat dál, a stejně se nic nestane. Zatím je předčasné o tom hovořit, na jaře budeme vědět víc.

Co říkáš na mládežnický fotbal a obecně na zájem, či spíš nezájem dětí?

Pokles zájmu o fotbal je bohužel dlouhodobý trend. Když já jsem byl děcko, tak se dělaly nábory, které skutečně řešily výběry, kdo má na to, aby hrál fotbal. Dnes jsme rádi za každého nového člena. Neznám konkrétní situaci v jednotlivých mládežnických týmech, ale vím, že to není dobré. Mládež je základ té pomyslné pyramidy, jejímž vrcholem je mužstvo mužů. My dnes považujeme skoro za samozřejmé, že v áčku máme prakticky samé odchovance, ale ono to bohužel v budoucnu tak samozřejmé nebude.

Co může klub udělat pro zlepšení zájmu dětí o fotbal?

Perfektní akcí byl říjnový nábor mládeže, kam přišly děti ze školek a prvních tříd. Tyto akce musíme opakovat častěji, nespoléhat se jen na organizaci ze svazu, ale udělat to i ve vlastní režii. V Jeseníku sice je více dětí než na vesnici, ale je tady také více sportovních klubů a různých sportů, se kterými se v podstatě pereme o přízeň dětí. Naší výhodou určitě je to, že fotbal stále patří do kategorie levných sportů. Když to srovnáme třeba s tenisem nebo lyžováním, tak náklady na fotbal jsou pro rodinu minimální.

Zajímají mě vztahy s okolními kluby. Bude tyto vztahy Jeseník vylepšovat?

Není to úplně nejhorší. Ale víme, že Jeseník je v některých obcích brán jako ten, který se chová povýšeně. Ať se v minulosti stalo cokoliv, je nutné s námi mluvit. Vytáhněte klidně staré křivdy, omyly, buďte naštvaní, ale mluvte s námi. Uvedu příklad z podzimu: na zasedání našeho výboru přijel předseda Lipové, aby nám řekl, že se mu nelíbí komunikace ohledně hostování žáků. Popsal problém, vyjasnili jsme si situaci, proč a jak se to stalo, a domluvili se, že odteď to bude fungovat jinak. Garantuju, že na nás se může spolehnout. Současné vedení Jeseníku žádné dohody porušovat nebude.

Nemají oddíly na vesnicích pravdu? Jesenická mládež vždy stavěla na tom, že stahovala nejlepší hráče z okresu. Pokud má někde trenér akorát jedenáct hráčů pro žákovský tým a tři z nich mu řeknou, že jdou do Jeseníku, pak je to pro něj neřešitelný problém…

My se s tím ale potýkáme taky, nám děti utíkají do florbalu či lyžování a nic s tím nenaděláme. Na prvním místě je vždy slovo rodičů. A pokud oni řeknou ano, my chceme, aby náš kluk hrál fotbal v Jeseníku, pak to musíme všichni respektovat a není to přece vina FK Jeseník. Ve Vítkovicích teď hostuje jeden z našich nejlepších dorostenců Kuba Řezníček, hraje dorosteneckou ligu a i když by se nám tady ohromně hodil, ani ve snu by nikoho nenapadlo, přesvědčovat rodiče, či nadávat Vítkovicím, že nám ho berou. Protože dobře víme, že buď se nám vrátí jako hotový kvalitní hráč s velkým potenciálem, nebo půjde do vyššího fotbalu a potom z něj budeme profitovat finančně. Totéž platí třeba o Šumperku, kam také dojíždějí naši nejlepší žáci a dorostenci hrát vyšší soutěž. A úplně stejně přece funguje fotbalová mládež v Jeseníku. Jestli má kluk na to, aby hrál žákovský krajský přebor, tak je nesmysl, aby hrál na vsi okres. Pro mateřský klub je to jen dobře.

Jak je na tom fotbalový klub ekonomicky? V posledních letech ty informace o zajištění klubu nebyly zrovna optimistické…

Situaci za předchozího vedení mám jenom zprostředkovanou, ale z toho, co vím, jsme na tom teď lépe. Neříkám dobře, ale lépe. Hospodářská krize je snad u konce, podniky se pomalu začínají zvedat a pozitivněji reagují na sponzorskou spolupráci. Další věc je, že se už za minulého vedení omezily výdaje a nové vedení je zatím nevrátilo na původní systém. Takže trenérské honoráře jsou dnes nižší, nevyplácíme cestovní diety ani odměny hráčům A-mužstva. Co se týká sponzorů ze soukromé sféry, podařilo se navázat některé nové kontakty a přitom udržet ty staré. Poctivou práci v tom odvádějí všichni ve vedení, ale zvlášť bych chtěl poděkovat Otovi Krošovi, který má kuráž a stále elán obcházet firmy a prosit je o podporu fotbalu. Věřím, že nakloněné nám zůstane i nové vedení města, které bude udělovat granty na činnost sportovním oddílům.

S přízní sponzorů i města souvisí také určitá image klubu. Osobně se mi nezdá, že by měl fotbal v Jeseníku dobrou pověst a tak nějak tuším, čím to je. Co si myslíš ty?

Ano, pověst klubu utrpěla v minulosti různými věcmi. Řekl bych, že to jde ruku v ruce s pověstí fotbalu jako sportu, vždyť není týdne, aby se někde nepsalo o nějakém podezření z korupce, různých podvodech a podobně. Pořád je to sport, ve kterém se na vyšší úrovni točí obrovské peníze, a to samozřejmě láká různé divné lidi.

Jak bude jesenický klub měnit pověst fotbalu ve městě?

Lidi si říkají různé věci a kolikrát žasneme, co všechno se dozvídáme. Přitom v drtivé většině případů jsou to hospodské báchorky. Ale změnit nahlížení lidí na FK Jeseník, to je běh na dlouhou trať. Prvním krokem je zlepšení internetové prezentace klubu a celkové informovanosti, za což patří velké poděkování tobě. Taky chceme dořešit některé staré omyly a narovnat určité vztahy, například s rodinou bývalého předsedy pana Hapala. Bohužel ale bude ještě dlouho trvat, než dospějeme do bodu, kdy veřejné mínění v Jeseníku řekne, ano, jesenický fotbal je dobrá značka a dobrá vizitka města. Já nepotřebuju, aby nám lidi říkali, že to děláme dobře a plácali nás po ramenou. Bude mi bohatě stačit, když nám přestanou házet klacky pod nohy nesmyslnými pomluvami a výmysly.

Co je pro tebe momentálně nejpalčivější problém klubu?

Zase se k tomu vracíme: lidi, lidi, lidi. Potřebujeme trenéry pro mládež. Bez nich se můžeme stavět na hlavu, ale dobrý klub nikdy nevybudujeme. O to víc si vážím těch, kteří za mrzký peníz obětavě tráví většinu svého volného času a hlavně víkendy na fotbalovém hřišti.

Závěrečná otázka se týká výhledu do budoucnosti jesenického fotbalu. Kde bys chtěl vidět klub za pět let?

Chci stabilizovanou mládež s dostatečným počtem hráčů. Dále mužský tým v divizi. Což je přání, nikoliv cíl, protože ten nebude záviset jen na fotbalových schopnostech týmu, ale také na ekonomickém zabezpečení klubu. A samozřejmě si všichni přejeme moderní klubové zázemí s novými kabinami. A to všechno je spousta práce, takže navrhuju to povídání ukončit a jít něco dělat….

Jsou vánoce…

Samozřejmě. V tom případě přeji všem spokojené a klidné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok. Zároveň chci poděkovat všem, kdo v Jeseníku chodí na fotbal, povzbuzují a drží nám palce. Také sponzorům, že nám zachovávají přízeň a podporu. Hráčům za to, že je fotbal pořád baví a dávají mu maximum. Trenérům, že se jim věnují a tráví na hřišti svůj volný čas. Všem lidem, kteří se angažují v jesenickém fotbale, od pořadatelské služby, přes pokladníka, až po obsluhu. A samozřejmě všem svým kolegům a kamarádům z vedení klubu. Na jaře se uvidíme. Na fotbale.