Zrovna jsem s foťákem v ruce obdivoval architekturu stodoly, když se před stodolu přiřítil Vašek Keltner, řehtal se jak kůň a se vztyčenou rukou zdravil Bohy. Pak padl a po chvíli zmizel pod nánosy kamarádů.

Na fotbale z pohledu diváka mě vždycky nejvíc bavila bezprostřednost geniálního okamžiku, kterou můžete potkat kdykoliv a kdekoliv. A myslím, že tohle umí nabídnout právě jenom fotbal.

Jakkoliv je ta hra jednoduchá (někdo řekne primitivní), zároveň se stává nepředstavitelně nepředvídatelnou. Zapnete si třeba slavnou Ligu mistrů, v televizi běhají nagelované hvězdy, jejichž měsíční plat se rovná výši ročního rozpočtu našeho města, a po devadesáti minutách zjistíte, že jste vlastně sledovali kolosální nudu, taktikou svázané vyčkávací šachy bez špetky jediného zářivého okamžiku a dvěma trapnými střeleckými pokusy. A samozřejmě s výsledkem 0:0. O víkendu si pak zajdete na váš místní přebor a sledujete oboustrannou ofenzivní smršť podpořenou čtyřmi góly do sítě soupeře a nadšeně tleskáte skvělému fotbalu.

Při vší úctě k ostatním sportům, myslím, že tohle funguje jenom ve fotbale, protože když se půjdete podívat na oblastní přebor v plavání, máte jednu naprostou jistotu, že světový rekord tam rozhodně neuvidíte. A i když budete denně běhat v parku, na světového šampiona tam určitě nenarazíte. Ale pak kdekoliv na světě, na kterémkoliv fotbalovém hřišti a v kterékoliv výkonnostní třídě, můžete čas od času prožít okamžik té estetické bezprostřednosti, jakou nabízí pouze a jen fotbal. V tu chvíli oněměle pozorujete pupkatého strejdu, který sotva popadá dech, jak se kličkou, o které si myslel, že nikdy nezvládne, zbavuje obránce, vzápětí napřahuje ze třiceti metrů a výstavní střelou, za kterou by se nemusela stydět žádná výše uvedená milionářská hvězda z Ligy mistrů, trefuje nádherně zatočenou ranou horní roh branky. Celý svět (v jeho případě celá vesnice) mu v tu chvíli leží u nohou. Děje se to pořád, víkend co víkend. Obyčejný hráč dává neobyčejný gól a největší fór je v tom, že to od něj nikdo nečeká.

Jednu takovou krásu fotbalové nepředvídatelnosti připravil v neděli náš Václav Keltner. Šel na hřiště jako střídající hráč bourat poslední zbytky soupeřových nadějí, vyhrát hlavičkové souboje, odkopnout balon do bezpečí a hlavně: nevymýšlet žádné kraviny! Ti kdo tam byli, viděli na vlastní oči, jak to celé nakonec dopadlo. A všichni ostatní mají smůlu, že to propásli. Tak třeba se dočkají už příští víkend.

My jsme Jeseník.