Jeseník má za sebou úspěšnou, ale krušnou zkoušku morálních sil před vlastními diváky. Jestliže dosud připomínaly domácí zápasy idylický tréninkový fotbálek, během sobotního duelu s Bohuňovicemi si Jeseník aplikoval pořádně silnou dávku adrenalinu, nervozity a napětí. Není divu, vždyť hrát ještě v 70.minutě na domácím stadionu 1:1, na to tady letos nejsme příliš zvyklí, a dusná atmosféra byla cítit v mužstvu i v publiku.

Když se nedaří, nejde to herně, mužstvo nemá svůj den, pak musí horší fotbalový výkon nahradit srdce a bojovnost. A to v jesenickém týmu v prvním poločase chybělo. Profesorský fotbal bez touhy a bez nadšení nemohl mít nárok na vyzrálého a odhodlaného soupeře. Však se také v poločasové přestávce nesl kabinou důrazný proslov trenéra Ševčíka s otázkou, zda si snad hráči myslí, že se soupeř porazí sám? Že si hosté ty góly sami nasázejí do vlastní branky?

A tak druhý poločas přinesl kýžené probuzení z letargie. Pohyb, důraz, odhodlání šly o desítky procent nahoru. Klíčový gól na 2:1 visel několikrát doslova na vlásku a nakonec přišel z nejméně očekávané situace: střídající Daniel Schneider chtěl odcentrovat z pravé strany a udělal to tak špatně, že z toho byl gól, k němuž výraznou měrou přispěl dosud vynikající brankář Bohuňovic. Z našeho mužstva to v tu ránu všechno spadlo a třetí a čtvrtý gól, kterými Jeseník splnil svoji oblíbenou střeleckou normu, na sebe nenechaly dlouho čekat.

Soupeř z Bohuňovic vedený trenérem Martinem Kotůlkem, bývalým reprezentantem a ještě vloni koučem Sigmy Olomouc, zaslouží velké uznání za takticky vyspělý výkon a nebojácný fotbal, který málem slavil úspěch.

Nasázet jedenáct či deset branek může být pro diváky sice náramná legrace, ale brnkat na nervy ještě dvacet minut před koncem nerozhodným výsledkem a pak třikrát udeřit – to má taky něco do sebe.

Jak šly minuty:

9.min – Po ose Hanzlík – Plhák přistál míč na hlavě Kysely, který zblízka hlavičkuje nad.
11.min – Velké nedorozumění mezi Karakasidisem a Vavračem málem vede ke gólu v naší síti: míč putoval, ale nedoputoval do prázdné branky.
23.min – Mlynář nachází Plháka, který svůj průnik zakončuje střelou do obránce.
26.min – T.Glac zahrává rohový kop, který nachází přesně hlavu Macury a Jeseník vede 1:0
36.min – Hosté rozehrávají z pětatřiceti metrů, dlouhý kolmý nákop před vybíhajícím Vránou lehce tečuje hostující Horák a balon končí v síti – 1:1.
39.min – Po zmatcích v bohuňovické obraně střílí Vavrač a jeho ránu vytěsňuje gólman na roh.
43.min – Další střelecký pokus, tentokrát Hanzlíka, hostující gólman znovu vyráží.
58.min – Náš rychlý protiútok vede Plhák, jeho střelu gólman vyráží a dobíhající Bříza míjí prázdnou branku.
59.min – Hosté odpovídají také brejkem a překonávají Vránu, akci ovšem zastavuje ofsajdový praporek, což se bohuňovické lavičce vůbec nelíbí.
61.min – Na odražený balon si za šestnáctkou počíhal T.Glac a jeho kroucená dělovka z voleje těsně míjí branku Bohuňovic.
72.min – Jeseník se dočkal zasloužené odměny za nápor v druhém poločase. Schneiderův nepovoedený centr od postranní čáry se stočil na bránu tak nečekaně, že gólman nestihl včas zareagovat – 2:1.
74.min – Jeseník zvyšuje na 3:1, když Keltner rozjíždí rychlou akci, Woitek vysunuje Kyselu a ten přehazuje vybíhajícího brankáře.
84.min – Definitivní pojistka vítězství v podání Woitka, který se probíjí do šestnáctky a obloučkem posílá míč počtvrté do sítě.
87.min – Poslední velkou šanci utkání má Kysela, ale neuspěl.

Sestava: Vrána 8 – Vavrač 8, Macura 8, Karakasidis 8, T.Glac 8 – Woitek 8, Mlynář 8, Hanzlík 8 (66. Keltner), Plhák 8 – Kysela 8, Bříza 8 (59. Schneider 8). Branky: Macura, Schneider, Kysela, Woitek. Žlutá karta: Vavrač.

Představování hráčů FK Jeseník pokračuje rozhovorem s brankářem Jakubem Koukolem.

Jakube, jako vždy začněme rychlým průřezem tvojí hráčskou kariérou…

S fotbalem jsem začínal v šesti letech v Jeseníku a prošel jsem všemi věkovými kategoriemi od benjamínků až po dorost. Po přechodu do mužů jsem na chvíli odešel na hostování do Supíkovic, kde jsem si zahrál i s našim dnešním trenérem Peťou Ševčíkem. Ale pak jsem na šest let skončil s fotbalem. Vloni jsem se vrátil.

Od malička jsi byl v brance?

Ano, od benjamínků. Vzal jsem si pracovní rukavice a na staré škváře jsem chytal balony.

Jaké byly důvody tvého přerušení hráčské činnosti?

Byl jsem ve škole v Opavě, pak mi to komplikovaly pracovní povinnosti, pracoval jsem chvíli v Rakousku, měl jsem i jiné zájmy.

A důvody loňského návratu?

Fotbal jsem měl vždycky rád a začal mi chybět. S věkem se člověk i víc zklidní a uvědomí si, co chce dělat. Našel jsem novou motivaci a chuť, která mi předtím chyběla.

V Jeseníku jsi brankářem číslo dvě. Jak přijímáš tuto pozici?

Samozřejmě to není stav, který by mě uspokojoval, každý chce hrát. U mě je to složité v tom, že pracuju v gastronomii a i když mi teď v práci vycházejí vstříc, ne vždy to jde skloubit s tréninkem. Momentálně pozici dvojky respektuji, jsem vděčný, že můžu být součástí výborného týmu a budu rád za každou zápasovou šanci, kterou dostanu.

Kolik jsi toho odchytal v minulé sezoně, která byla tvojí první po návratu?

Myslím, že čtyři utkání v soutěži. Přípravu nepočítám.

Jedničkou Jeseníku je Michal Vrána. Jak spolu vycházíte?

Když jsem se loni vracel k fotbalu, ani jsem nevěděl, kdo je Michal Vrána. Ale sedli jsme si výborně, je to dobrý kluk, rozumíme si a myslím, že jsme dobří parťáci.

Michal chytá, ty to jistíš z lavičky – v čem si myslíš, že je lepší?

Především má výborné brankářské proporce. Je mladý a s přibývajícími zkušenostmi získává na jistotě. Jeho předností je mrštnost a postřeh na čáře, ve vzduchu je to horší, ale to platí o mně taky. Já jsem i v mládeži měl štěstí na brankáře jako Červenka nebo Peťa Jaroš, kteří měli tak nějak více talentu než já.

Tvůj kolega náhradník Petr Čech už veřejně připustil, že pokud se jeho situace v Chelsea nezmění, bude ji v nejbližším přestupním období řešit. Jak to má Jakub Koukol v Jeseníku?

Momentálně nad tím nepřemýšlím. Teď tady chci určitě zůstat  a být součástí mužstva, které, jak všichni doufáme, vykope postup. Potom, kdyby se moje pozice nezměnila, bych možná uvažoval o nějakém hostování v okolí, na rozchytání.

Během utkání z lavičky slýcháme – kromě typického trenérského řevu – také tvoje hecování, povzbuzování. Je to tvoje domluvená role, nebo to jsou spontánní reakce na dění na hřišti?

Je to ve mně. Prožívám to velmi intenzivně, fandím klukům a snažím se je pozitivně povzbudit. Vždycky jsem do fotbalu dával všechno, na hřišti, nebo na lavičce. Určitě to není nic hraného.

Vzpomínám si na jedno jarní utkání, které jsi chytal a při výbězích jsi svými hlasovými projevy úspěšně bavil diváky…

No jo, hodně to prožívám, rád si zařvu a pomáhá mi to. Nejhorší je ale situace, kdy při výběhu zařvu, že mám!…. a pak to minu.

Na začátku sezony se oba naši gólmani zranili a chytat musel brankářský „důchodce“ Honza Pastucha. Co se ti stalo?

Před posledním přípravném utkání s dorostem jsem šel špatně do střely při rozcvičování a obrátilo mi to prst dozadu. Vypadalo to na naraženinu, tak jsme to zatejpovali, utkání jsem odchytal. Ale pak jsem šel na rentgen a ukázalo se, že mám prst zlomený. Takže jsem byl čtyři týdny mimo. A týden po mně se stejná věc stala Michalovi. Jasně, že mě mrzelo, že brankář číslo jedna se zraní a já, který ho mám zastoupit, jsem v tu chvíli taky zraněný.

Jak si užíváš opěvované atmosféry v mužstvu?

Mě hlavně loni v létě překvapilo, že jsem se vrátil do jesenického fotbalu a narazil jsem v kabině na spoustu kluků, které jsem znal z dřívějška a že jich hodně zůstalo v Jeseníku. Ta výborná parta byl jeden z důvodů proč jsem se vracel. Ale myslím si, že hodně k tomu svým přístupem přispívá trenér Ševčík, který fotbal miluje a dává mu všechno. V kabině je to znát.

 Na závěr jako vždy malá sonda do soukromí mužstva: Co děláte v autobuse po vyhraném utkání?

(v tuto chvíli prochází okolo nejmenovaný sekretář klubu A.S.
:“Na to se ho neptej, to ti řeknu rovnou – chlastají! Co jiného by dělali!“)

To není pravda. Sledujeme výsledky. Bavíme se. Rozebíráme zápas.

Díky za rozhovor a koho požádáme na příští povídání?

Navrhuju mého jmenovce Kubu Karakasidise.

Dobrá. Ten určitě po pravdě řekne, jak je to s tím autobusem. 

Po týdnu se naše mužstvo znovu představí na domácím stadionu. Hraje se od tří hodin, má být hezky, po volbách, udírna nažhavená, tombola zajištěná, pivo, lihoviny i nealko v dostatečných zásobách… A hlavně domácí mužstvo je připravené znovu ukázat parádní útočný fotbal.  Těžko se hledají důvody, proč nejít v sobotu odpoledne na jesenický stadion. Takže se nestyďte a přijďte!

Novinky z tábora FK Jeseník: Tibor Krohmer byl na zbytek podzimu uvolněn do Vidnavy, která hraje I.B třídu. Honzovi Minkovi zápasem s Bohuňovicemi vyprší trest za vyloučení v Leštině a na příští týden do Černovíra již bude připraven. Adam Bříza se uzdravil a může hrát. Patrik Plhák již také naplno trénuje. Petra Glace stále limituje svalové zranění a přípravu vynechává. Tomáše Glace trápí nachlazení. Se začátkem vysokoškolských semestrů trochu poklesla tréninková účast o nepřítomné studenty, na čtvrtečním tréninku měl trenér Ševčík k dispozici deset hráčů.

Naším sobotním soupeřem je Sokol Bohuňovice, nacházející se momentálně na šestém místě tabulky. Poctivě střídají domácí výhry s venkovními prohrami – ze čtyř dosavadních výjezdů nezískali ani bod a na půdu favorizovaného Jeseníku jedou s vědomím, že není co ztratit.

Výsledky vzájemných utkání v minulé sezoně:
1.6.2014: Bohuňovice – Jeseník 3:3
19.10.2013: Jeseník – Bohuňovice 2:1

Střetnutí 10.kola I.A třídy FK Jeseník – Sokol Bohuňovice se hraje v sobotu 11.10. od 15:00 hodin. 

S neplánovaným zpožděním pokračujeme v seriálu představovacích rozhovorů s hráči A-mužstva FK Jeseník. Dnes je na řadě dvacetiletá brankářská jednička Michael Vrána.

Tak Michale, řekni nám něco o tvé dosavadní hráčské kariéře…

S fotbalem jsem začínal doma ve Vápenné. Hrál jsem za benjamínky v poli jako stoper. Později mě bráchové donutili jít do branky a už jsem tam zůstal. V žácích jsem přestoupil do Jeseníku, kde jsem dodnes.

Říkáš, že tě bráchové donutili? Takže jsi brankářem nedobrovolně?

Ze začátku to tak bylo. Mám dva starší bratry, kteří si potřebovali na někoho kopat a jako nejmladší jsem šel vždycky do branky. Takže skutečně z donucení. Ale postupně mě to chytlo a dnes už si nedovedu představit, že bych hrál v poli.

Prošel jsi během mládežnických let nějakým speciálním brankářským tréninkem?

V žákovské kategorii nám dělal brankářské tréninky jednou týdně pan Nistler, ale jinak jsem trénoval normálně s mužstvem. Teď v mužích jsme se vrátili ke speciální přípravě s panem Salvou.

Jaký je tvůj největší fotbalový zážitek?

Určitě účast na kempu Petra Čecha, kam jsem se dostal jako čtrnáctiletý. Bylo to v roce 2008 a považuji to skoro za zázrak, že jsem se tam dostal. Z přihlášených se dělá výběr a přednost mají kluci, kteří už tam byli rok předtím, takže to bylo fakt velké štěstí. A taky nezapomenutelný zážitek, potkat se s Petrem Čechem, mluvit s ním, trénovat.

Teď jsi nastoupil na vysokou školu v Olomouci. Jak to ovlivní tvoji přípravu?

Řešíme to s panem Salvou, který mi pomáhá domluvit přípravu v Nových Sadech, kde hrají krajský přebor. Tam bych snad mohl trénovat. Teď se v Olomouci zabydluji, jsem tam druhý týden a zatím netrénuji.

Na začátku sezony jsi utrpěl zranění prstů. Už je to v pořádku?

Stalo se to na tréninku, kde jsem špatně chytil balon. Ještě to není úplně ideální, pořád musím dávat pozor.

Ve třech zápasech za tebe zaskočil Honza Pastucha, který pak chytal i v derby v České Vsi. Není ti líto, že ti tento zápas utekl?

Já už jsem byl na Českou Ves připravený a mohl jsem chytat, ale domluvili jsme se s trenérem, že do branky půjde Tony. Jednak byl rozchytaný a taky jsme mu tím chtěli poděkovat za to, že nám pomohl, když jsme byli já i Kuba Koukol zranění. A v tom utkání v České Vsi nás několikrát podržel. Myslím, že to pro něho byla hezká tečka za kariérou.

Jak plánuješ svoji další fotbalovou kariéru?

Budoucnost vidím v Jeseníku a nemyslím si, že bych šel někam jinam. Chci chytat tady, ale ve vyšší soutěži. Věřím, že letos už postoupíme.

Z kabiny slyšíme hlasy o výborné atmosféře v týmu. Jak to vnímáš ty?

Mohu to potvrdit, naše mužstvo je fantastická parta. Teď jsem v Olomouci a kluky vidím jen na zápasech a tak mi to trochu chybí.

Před týdnem jste ztratili první body v Leštině a každý hráč řekne, že doma se hraje líp, než venku. V čem přesně jsou podle tebe hlavní rozdíly…

Terén, prostředí, podpora, diváci. I rozhodčí se chovají trochu jinak k domácímu mužstvu. V Leštině jsme zase měli převahu, ale nepodařilo se nám pronikat proti zformovanému soupeři tak jako v minulých zápasech.

Proč chytáš s číslem 46?

Když jsme se střídali s Honzou Pastuchou, on měl vždycky jedničku, já jsem chtěl šestnáctku jako Fabien Barthez, ale ta byla taky obsazená. Tak jsem si říkal, že si vezmu číslo, které nikdo nemá. Takže nakonec VR-46 jako Valentino Rossi. VR-46 jako Vranič.:-)

Závěrečná bulvární vložka: Kdo v mužstvu nejlíp tancuje?

Jednoznačně Patrik Plhák.

A koho nominuješ do příštího rozhovoru?

Tak třeba můj brankářský parťák Kuba Koukol.

I.A třída po 9.kole