V dalším díl
u rozhovorů s hráči A-mužstva FK Jeseník se nám představuje nejstarší člen kádru Jakub Karakasidis.
Také nejzkušenějšího hráče týmu požádáme, aby nás nejprve seznámil se svojí hráčskou kariérou…
Začínal jsem u nás v Mikulovicích, v té době neexistovala kategorie benjamínků, takže jako osmiletý jsem už trénoval se žáky. Chvilku jsem pak byl v České Vsi a od dvanácti let v Jeseníku za žáky a za dorost. V mužském týmu Jeseníku jsem debutoval ještě jako dorostenec. Potom jsem se v osmnácti letech vrátil zpět do Mikulovic, kde jsem zažil nejlepší léta.
Proč jsi po dorostu nezůstal v Jeseníku?
Já jsem tady byl celou dobu na hostování, tenkrát se to ještě dělalo jinak a v mládeži se nepřestupovalo. Takže jsem byl celou dobu hráčem Mikulovic. Zničehonic přišla nabídka se vrátit, táhlo mě to za známými. Mikulovice zrovna postoupily do I.A třídy.
Celé ty roky jsi hrál pouze v Mikulovicích?
Ano, ovšem s tříletou přestávkou od jednadvaceti do čtyřiadvaceti, kdy jsem žil v Londýně. Chelsea ani Arsenal neměli zájem, tak jsem šel zpět do Mikulovic….
V Mikulovicích jsi zažil slavnou éru, která se zastavila až ve třetí lize. Jak na to vzpomínáš?
Byla to krásná fotbalová léta a jsem vděčný, že jsem mohl být u toho. Potkal jsem spoustu vynikajících fotbalistů, ať už v našem týmu nebo jako protihráče. Byla to ohromná zkušenost.
Proč jsi po letech našel cestu zpět do Jeseníku?
V Mikulovicích jsem byl velmi rád, ale postupně se mi tam přestávalo líbit. Nesouhlasil jsem s klubovou politikou, s neustálými obměnami kádru, příchody a odchody hráčů, které jsem ani nestačil pořádně poznat a už byli zase pryč. Řekl jsem, že chci jít někam, kde je i fotbalový kolektiv a skutečný tým. Tak jsme se dohodli na mém přestupu do Jeseníku.
Naplnila se tvá očekávání, když jsi šel do Jeseníku kvůli fotbalovému kolektivu?
Ano, naplnila se stoprocentně. Parta je tady vynikající.
Myslíš si, že třetí liga byla stropem tvých fotbalových možností?
No, jako devatenáctiletý jsem ještě tajně doufal, že se dostanu do profesionálního fotbalu. Takhle sní asi každý mladý hráč. V době, kdy jsem hrál v Mikulovicích třetí ligu, jsem už samozřejmě věděl, že to je maximum, kterého můžu dosáhnout. Byli tam hráči se zkušenostmi i z nejvyšších soutěží, já jsem mezi ně jen zapadl a díky nim jsem se dostal až do třetí ligy.
Mluvil jsi o radosti z fotbalu, ten je ale i na naší úrovni v první řadě o výsledcích. Jak jsou pro tebe osobně důležité?
Dávno vím, že fotbal není všechno, ale jako každý hráč chci vítězit. Jeseník si I.A třídu nezaslouží a je smutné, že hrajeme tuto soutěž, když bycho
m měli být dávno výš – minimálně v kraji.
Jeseník má velmi mladé a perspektivní mužstvo a spousta tvých spoluhráčů s fotbalem začínala v benjamíncích v době, kdy ty už jsi měl za sebou jako nadějný dorostenec starty za A-mužstvo mužů. Vnímáš v kabině tento věkový rozdíl?
To určitě ne, nepřipadám si, že bych byl oproti mužstvu starý. Vidím, že kluci jsou čím dál rychlejší, ale já jsem stejně nikdy nebyl žádný sprinter. Co ale vnímám, je určitý jiný přístup k tréninku, což asi nesouvisí s věkem, jako spíš s charakterem. Nemám rád, když vidím, že někdo něco odflákl, že má laxní přístup k tomu, co zrovna děláme. Sranda ať je, ale s jistými mantinely. V tomto jsem do fotbalu víc zažraný. Ale jak říkám, s věkem to asi nemá nic společného.
Během fotbalové kariéry jsi potkal na hřišti i v tréninku celou řadu velmi kvalitních hráčů. Koho z tvých někdejších spoluhráčů by jsi rád viděl v dnešním Jeseníku?
Rád bych si ještě zahrál s mými vrstevníky a kamarády z Mikulovic Michalem Mohelníkem, Pavlem Šírancem a Ondrou Zykmundem. Byli to skvělí fotbalisti. Všichni už jsou to staří vlčáci, jako já.
Jak se ti líbí současný FK Jeseník?
Jsem moc rád, jak to klape a přál bych si aby to takhle pokračovalo. Aby to kluky i diváky bavilo a hlavně aby se na jesenický fotbal pohlíželo pozitivně.
Ty jsi v hráčském kádru jediný tatínek, naše bulvární tečka se tedy týká toho, zda máš nějaké informace, že by někdo ze spoluhráčů měl v nejbližší době rozšířit tvé řady?
O ničem nevím. I když vlastně… Martin Hanzlík něco naznačoval.
Kdo bude náš příští respondent?
Martin Hanzlík.
Proč právě on?
Jeho přítelkyně mi prozradila, že si ten rozhovor cvičí před zrcadlem a moc se na něj těší.
